_
Proč neřekneš mi, když ledy tají.
potají.
Proč neřekneš mi, jestli máme místo.
Nemají.
_
Proč neřekneš mi, když ledy tají.
potají
Proč neřekneš mi jestli máme místo.
Nemají.
_
Visim na tobě, i když jen na vlásku,
měla bych pro tebe takovou otázku.
Nechci si zaplétat doměnky z provázků.
Měla bych otázku, zda veříš na lásku.
_
Chybíš mi, když dny se krátí.
Chybíš mi, když noc se ztratí a čas ji nenavrátí.
Chybíš mi a i když lehce, někomu se vracet chce, mě však nechce.
Chybíš mi na nitce tence.
_
Takový nijaký deštivý den,
zdál se mi nad ránem podivný sen.
Zdál se mi o chtíčí, vztazích co nekličí.
Jednoho dne, zdál se mi sen o kýčí.
_
Jednoho dne, kdy rozpustí se jak mlha .
Vnoci tmavé, kdy já byla druhá.
V jediný čas co pohlití zdání. vyslyší přání, jen já jsem svou paní.