Písmák Skleněný sonet
to jsem se takhle probudil a byl jsem celý skleněný
měl jsem skleněné ruce skleněné nohy skleněný trup
ale i skleněné srdce a skleněnou duši
a neuvěřitelné množství skleněných přání
Štěstí
vypitá láhev a vánoční časve štěstí z plastiku rodí se krásav plechovce koupím si tvůj sexy hlasv růžovém sáčku je na prodej spásav očích mám světlo odrazy sněhuz letáku promluví laciná báseňpornografický vztah nezná něhubolí mě duše a srdce a dáseňrozlitý parfém vitríny svítív šedém sněhu milostný dopis ležízbyly jen neóny levné pitía pohled na město když lehce sněží.
Stíny
stíny mi sbohem dávají snažím se nalézt klidze země zvedl jsem zmuchlanou bankovkuschodiště vede mne vzhůru kde je nejspíš můj bytv televizi koncert pro prasklou křídlovkuzačínástíny mi sbohem dávají ulici zdá se seno někom kdo si v rytmu čardáše broukánudní lidé dělají nudné věci barbie kenmodel se v televizi do kalhot soukáza milionystíny mi sbohem dávají a hysterický smíchodráží se od stěn šedého věžákumísto nevermore havran vesele zakrákal píchjak v reklamě na nějaký druh ležáku.
Někdy se probudím a oslavuji slunce
zdává se mi občas uprostřed horkého léta
že bydlím v luxusnímhotelu na konci světa
stále se mi tam bohužel nedaří pochopit
to jak můžu současně usínat a něco chtít
Valkýra
pijeme slzy máme se rádi
zrcadlo nebe nás ktanci svádí
zapadá slunce má barvu rudou
teď všechny touhy krásnější budou
Dívka a stromy
z okna skleněného domu sleduje dívka černý mrak
roztržitě si zouvá sandály a otevírá okenice
snad chtěla by se rozesmát ale teď zrovna neví jak
ledový vítr vlétne do místnosti a zhasne smuteční svíce
Poutník
dnes možná zamilován a příště třeba zase ne
širým světem úzkou ulicí povadlý poutník jde
doprovázen pouze vlastní úzkostí a tmou
někam kde zase úplně jiná světla jsou
Půlnoc
omotávám se samotou v podobě hebké látky
a krásné vzpomínky se mi lepí na chodidla
udělám dva kroky a hned se zase vrátím zpátky
musím si vládnout sám ve svém zámku z kousků mýdla
Kloboučník
v tramvaji sedí kloboučník
lehce se usmívá
a kdyby se snad někdo ptal
ten kloboučník jsem já
Zamilovaný netopýr
v zajetí vypoulených očí na stěně
bledého světla a kovových zvuků
ti ozvěna mého hlasu nechtěně
natrhá růže a zlomí si ruku