Modlitba za lásku

Můj lásky svět uzavřel se v tichý chrám z citů kámen, z kamene kraj v klínu hor Naděje klidně spí než světlo světlem srdce zastíní. Vrata ze snů růžových, z cukru bílý práh kdo rád by vešel v chrámoví, musí nejprv zaklepat. Až na ty dveře zaklepeš, a né abys vtrh jak prudký vichr půlnoční co trhá něze šat, vprostřed síně smuteční uvidíš ji spát na oltáři s vrásky v tváři lásku zaživa pohřbenou. Hladí lehce píseň vrabce za okny rakev její skleněnou by vrátila se duše její dřív,než vrata těžká před ní zabijou.