Písmák Rozsévač
S lehkou kradmostís letmou radostírozséváš plodnostna polštář mých snůnechávám ti pravidelnějeden nenašrobený rožek pohádkáři nejlibozbučnějších slovpřicházíš ke mně a písmena rozkvétajív nejkrásnější krajinu našich srdcí.
Na schovávanou
Kde je ten pravý život, Hledači upřímnosti. Osud odpočítává čas. Víčka se klíží únavou. Brýle k vidění nepomáhají.
Nekonečno
Zemřela tiše - - padající lístek smuteční vrby vše viděl. Celý život se snažila rozbít zeď,přitom její hrubý povrch neustále natírala červenou a bílou barvou -aby zvýraznila její strukturu. Už několikrát matka vládnoucích stavařů spustila z blankytných obláčků cisternu s lednovou tříští- - snažila se ji umlčet - ukrást jí barvy deštěm. Nedala se.
Pohyb
V intenzivní melancholiiletí písmo do kruhuve směru prvotního impulsu a hledá ho poslední příčinaexistenceneboť slovo bytíBYTÍ je k zblitíA KRUH SE UZAVÍRÁCVAKzas nevynesla lavór.
Agrese
Agresivní zásahčerveného inkoustuse vpíjí do papíru. Žízeň po krvi mladého ptáčka se stal motorem pro život. PÍT a OPÍJET se. Pojď na hostinu, sobče.
Bože
Modlím seDONEKONEČNA POŘÁD K TOBĚhledám těnabízíš mně nesčetné možnosti radostného životavšechnykteré jsem si zakázala ještě před narozenímBOŽEslyším tvoje chvatné krokyblíží sezapomněla jsem na svoje slibyjen jeho pohled jak vztyčený prst ukazuje na mneneubližuj mi už víceneumím se vyrovnávat seztrátouprosila jsem každý večerještě před tímnež jsem si připustila smrt mé matkyodpusť mineboť moje říkankabyla bezduchá.
Já
Podívala jsem se na fotkulíbila jsem se sama soběmládí, naivita, žádost a touha v očích ke mně promlouvalyCHTĚLA JSEM šíleněna té fotce jsem považovala sama sebe za tichou bohyni míru za obětavého beránkatoho přece touží každý pomilovatMUSÍtak proč ne já. proč bych nemohla. vždyť milovat samu sebe není hřích. ASPOŇ NĚKDO.
ONA
Ten smrad mě doprovazi na každém kroku
myslela jsem si, že jsem vůči němu imunní
spletla jsem se