Písmák Srdce
Rozbité sklo a na zemi srdceStřípky bolestíŽal co odtéká pryčSpoutané ruceMračna tvých zrádnostíNad hlavouS jedinou žádostíZapomenoutS pohledem do nebeA s jedinou prosbouOddělit se od tebeNavěky nechat tě jít.
Utrpení srdcí
Slza co padá roztříští seO hranu podvodů a lžíNa tisíc kapek rozpadne seA tebe to vůbec netížíOči co lesknou se slaněA prázdnotou potemníNeskryjí tu tmu ani dlaněTvůj krásně živý hlas oněmníTvé tělo zborceno žalemUvadlo jak pouštní růžeSrdce své co dala jsi daremZemřelo a co teď zmůže. Jediný povzdech co trhá dušiŠíleně bolí vidět jak trpíA nepomůže zacpat si ušiVždyť utrpení je pohřbem srdcí.
Uprostřed oyčejných dní
Uprostřed obyčejných dníkdy zastaví se častak potom všední znevšedníněco rozhoří se v nása ticho rozkřikne tu novinuže čas zastavit se dájen ty neseš hořkou nevinnuAle co já. Nezačínám proslovykdyž slova došlaa nehledám prostorypro prázdná místav nedělní sváteční odpoledneroztáhnu ruce a začnu se smáttys tehdy neměl přijít a ani toho dnekdy začala jsem se hodně bátA pak to tichoto ticho co ozvěnou se rozezvučído dlaně vložíš mi perlystejně už nic ti štěstí nezaručía ty perly znamenají slzytak odpusť mi mou troufalosta snahu zklamání se vyhnoutjá už chápu slova tvých významůcity v té podobě nápadně rychle chládnou.
Pozpátku
Dvě sklenky bez vína
Jedna slza spadla
Okolo rozlitá tequilla
Samota dosedá