... stále ...
Astále ma mučia tie tvoje pohľady
atúžby nesplnené
cez roky bolesti zradou zpôsobené
Astále ma mučia tie tvoje pohľady
* * *
Tvé oči hovořily o touze
- a slova odmítání
Tvé oči hovořily o touze
- hodina proklínání
Sním
Něžně mě pohladíš po vlasech
Pravda jenom v mých bláhových snech
- očima políbíš má ústa
Ruce mi ovineš kolem šíje
... víc už nic ...
Jen trochu vášně po ránu i večer
Jen trochu vášně víc už nic
Snad dalo by se říct rutina vžitá
Potřeba těla jinak nic
Poprvé včera
Poprvé včera vztáhls na mě ruku
Poprvé včera přede dvěma lety
Poprvé včera vztáhls na mě ruku
Poprvé včera a ne naposledy
***
bič zloby mrskal do koní mé duše
. a vůně moci utáhla jim otěže
však spoutat je jen těžko někdo může
vzdor všemu bojují jak kvítka protěže
Pojď
Jenom vmrazivém tichu
tvých nevyřčených slov,
jen vopojení hříchu
tvých duchaplných svod
Rozloučení
Už zase cítím vůni června,
a také vůni vzpomínek –
pár objetí tvých svůdně sladkých…
dnes chutnají jak pelyněk.