Písmák | 12.07.2008 19:30 | K dílu: Prečo sa nezabiť | Chiminus |
| Probůh, proč oba řešíte, jestli ta postava byla nebo nebyla slaboch:))) Každá nepovedená sebevražda je určitě nepříjemná, ale nezískal jsem z povídky dojem, že sebevrahovi jde hlavně o toto. Řekl bych, že strach z bolesti v textu není nikterak zdůrazňován, abyste si měli myslet, že mu jde jen a jen o to, vyhnout se bolesti. Možná to byla nezamýšlená pointa, ale to kruh vracící ho zpět k životu se mi líbí. Tečka. O tom, kdo je jaký slaboch, a proč se zabíjí můžete diskutovat donekonečna. Jestli jsem četl pozorně, příčinách vedoucích k sebevraždě se v povídce nepíše, tak proč ta moralita:) | ||
| 12.07.2008 18:42 | K dílu: Soudný den | Chiminus |
| Reka - Asi ti rozumím, začalo to jako akční řežba a přelilo se to do krapet jiného stylu, což jsi nezkousl.Rozjel jsem napětí a neuměl ho udržet. Možná, kdyby to bylo obráceně.. | ||
| 12.07.2008 18:39 | K dílu: Prečo sa nezabiť | Chiminus |
| Octopus - S tím naprosto nesouhlasím - opít si hubu a spolykat prášky nikoho nebolí - samovrah hledá dokonalou sebevraždu, o pochybách, že by to mohlo bolet se zmiňuje jen jednou, ale jinak na pozadí toho, že se mu to nepovede.Pro tebe je asi každý sebevrah slaboh,že? Nu, ve většině případu bys měl asi pravdu, ale bavme se o povídce;) | ||
| 12.07.2008 18:34 | K dílu: Liška, vlk a medvěd | Chiminus |
| Dobrá bajka popisující základní kostru veškerého intrikaření:) Winterovi - liška určitě poštvává záměrně vlka a mědvěda, aby jako třetí smějící se měla užitek z obou, s minimálním vynaložením vlastního úsilí. Závěr mě naopak potěšil a překvapil, protože liška nestihla ty dva rozhádat, jak bych čekal:) Děkuji taktéž Lakrovovi za avízo, zatím druhé ze dvou co jsem četl, stálo za to;) | ||
| 12.07.2008 18:24 | K dílu: Prečo sa nezabiť | Chiminus |
| Velmi dobrý nápad! Sebevrah hledá dokonalé řešení svého konce, a zjišťuje, že nic v životě není jisté a na dokonalost čehokoli se nelze spolehnout.To ho vede oklikou zpět k životu v podobě závěru ,že sebevražda zatím ne:) Leč jednu slabinu to má. Nevím, jaké má autorka zkušenosti s depresemi a sebevražednými sklony, ale soudím, že pražádné. Takhle člověk směřující k dobrovolné smrti neuvažuje. Vyznívá to nevěrohodně a vykonstruovaně. Obzvláště ta zmínka, že na vybraný způsob sebevraždy zapomene a nalezne ho v dopise na rozloučenou;) | ||
| 12.07.2008 18:12 | K dílu: Jedno odpoledne | Chiminus |
| Přiznávám, jsem náročný. Motivů pro psaní je mnoho, stejně jako je mnoho žánrů a toho, co z pod pera vyleze.Ať je to deník psaný v rámci psychoterapie, filozofické dílo nebo novinový sloupek, prvotním důvodem psaní je snaha o vyjádření, sdělení. Řádky mohou číst různé oči, s velmi rozdílnými důvody, proč se plavit mezi slovy. A dokud jako autor budu chtít, aby to, co napíši, četl někdo další než vítr ve větvích, budu se snažit seč mi síly stačí, aby byl důvod číst. Jestli to někdo vidíte jinak, rád se nechám poučit:) | ||
| 12.07.2008 18:01 | K dílu: Jedno odpoledne | Chiminus |
| Vyjadřujeme tu svoje názory, můj byl, že na mě působí povídka prázdně, to jest, že mi v ní chybí něco, proč ji číst a říci si - nebyl to promarněný čas. Nikomu žádné podmínky neurčuji, když je důvodem pro čtení stylizace do dětskosti a všednosti proč ne;) Nevyjádřil jsem se dobře, myslel jsem to obecněji, než že povídka musí mít právě a jedině něco z toho co jsem popsal. Může to být i cokoli jiného. Nemůžu se zbavit dojmu, že jsem Dontworry šlápnul na nějaké kuří očko, přijde mi to celé jak emotivní obhajoba teze: "ať se napíše kdykoli cokoli, dobrý čtenář si na tom něco najde ". Nechápu tvé tvrzení, že svým názorem ti beru zážitky, snažím se vyvolávat zmatek, případně polemiku o tom, co je a není prázdné... . | ||
| 16.04.2008 18:12 | K dílu: Jedno odpoledne | Chiminus |
| Pročetl jsem všechny komentáře a nemohu upřít Lakrovovu snahu prohnat svěží vítr zatuchlými chodbami;) Přispěji také svým dechem:) Text na mě pusobil lehce čtivě, jak už bylo zmíněno, ale jinak celkově prázdně. Dost se zde v hodnoceních (nemyslím jen pod tímto textem) omílá ono zázračné osobnostní působení, výpověď o postavě vypravěče (autora),vnitřní pochody, výpověď někoho o něčem.. jasně, ale aby byl důvod to číst, MUSÍ to mít buď hlubší smysl, nebo jiné atributy (vlastnosti) kterými se to odliší od tun papíru popsaného televizním programem.. humor, originální nápady, zápletka, struktura děje, která nutí číst dál a dál a napíná k prasknutí, mistrovské užití jazyka, cokoli... Přístup, že prostě něco napíši a bude to dobré jen proto, že jsem to napsal JÁ,jakožto neopakovatelná bytost a můj pohled na svět je jedinečný, lze zařadit do zcestných postojů začínajícíh autorů:) Bez byť jen minimální přidané hodnoty jsou naše výtvory jen plácáním pytlem o vodu;) | ||
| 09.04.2008 17:22 | K dílu: Žltý most | Chiminus |
| Lze toto ještě nazvat povídkou? Nebo spíš volný text s lyrickým nádechem romantistických myšlenkových pochodů? Do 1.1/2 čtivé,ale v další půlce jsem se krapet ztratil, nevěděl jsem, kde se to vlastně nacházím a co se to děje :) Říkal jsem si, co mě tam vlastně chybí - po druhém přečtení jsem na to přišel - do té části se žlutým děckem odvíjíš zajímavý příběh, který si podivným skutkem toho dítěte (nic nevzalo, že by něco přidalo?) říká o rozvedení. Dále však pokračuješ už jen popisy myšlenkek a kousky úvah, to je jednak škoda a druhak se to špatně čte, když začneš příběh, v půli utneš a pokračuješ jen úvahami - přijde mi to nudné.. být to obráceně, už je to jiné;) | ||
| 04.04.2008 18:32 | K dílu: Setkání na Skále | Chiminus |
| Souhlasím ve všem s Yaonee, hlavně roztahanost.. nachytal jsem se jak přejíždím očima řádky a hledám pokračování děje.. možná by stačilo ve stejně detailním duchu s lehkou gradací popisovat i činnost, pohyb - děj:) A jedna věc k obsahu: chybělo mi trochu zasazení do jakékoli reality - přijede si do pohraničí, odkud? proč zrovna tam? na XX měsíců si pronajme chatu.. čím se živí? to měl sebou peněz na několik let života? nikdo ho neshání, nepátrá po něm? Stačila by zmínka, ve dvou větách:) | ||
| 04.04.2008 16:56 | K dílu: Jarní věčer | Chiminus |
| Obraz duševních pochodů je dobrým lékem duše nejen když chybí naslouchající ucho. Krom lehkého pocitu melancholie z řádku neplyne nic jiného, zkus ty myšlenky více rozvést, popsat (přirovnání, metafory, asociace) a pak to bude mnohem lepší. Skutečně prožité emoce můžou být kvalitním základem;) | ||
| 03.04.2008 15:12 | K dílu: Historie agrese | Chiminus |
| Pravda, konec je jen tak přilepený jako bláto na botě.. nicméně záměrně, vysvětlení ponechávám na fantazii:) Domíval jsem se, že z textu bude zřejmé.Měl bych ho rozšířit.Moje nevyřčené zdělení je toto: každá válka je z podstaty zničující a žádná technologie na tom nikdy nic nezmění. Což je zcela zřejmě chyba mého vnímání, myslet si že to z toho vyplyne samo:) | ||