Písmák Rozhovor
Třeskutý balast slov
Nádech, výdech
Jen tiše
Prosím, už mlč
Umět vrátit čas
Umět vrátit čas. Přijít, pozdravit, povídat si, rozloučit se a vědět, že se opět brzy uvidíme. Minulost. Strach,obrovský strach,vina,neschopnost podívat se Ti z příma do očí.
Pozorování
Klenutý hrudník nebesexistence nekonečnazdání mihotání při stmívání. Črtání prstemvůně červánkůbílé pápěří v duchně na zámku. Pozorování klánírytíři temna, bílá panísíla se ztrácí v prstýnku. Hra nedohránapolo - čas na výměnubudíček pro jitřní rosu, svítání.
Srdíčka
Jdou si tak dvě srdíčka. Jedno teskní: "Mně je smutno. "Druhé říká: "Proč jsem samo. "Potichu si přemýšlí, kolik lidí vůkol znajía v celém tom hustém lese srdíček žádné k nim se nenaklání.
Ztracená
Kapka,padá bez obav, beze slov, stéká. Mizí,ztrácí se v množině ostatních. Splývá,to bolí. Volá o pomoc,křičí.
Dřímání
Okno vedle okna,střídání stráží,divoký rej. Míjení -ráno, v poledne i večer. Sedadla, tyče,východ ven. Kolébání,spánek,změť pachů.
Báznovo vyznání
Nepočítám koruny, počítám úsměvy, doteky, pohlazení a milá slůvka . ale jen to mi nestačí. Chci vidět za tím něco více, chci cítit, že lidé mě mají rádi takovou, jaká jsem. nechci se přetvařovat, chci být svá a svá jsem.
Proměna
Nevinnost zmizela,naivita s ní. Tušení zůstává,jako pouhý stín. Nedůvěra vládne,zejména v noci. Zkaženost, špína,tělesný chtíč.
Prázdná postel
Krása a vzdech, a přitom říkám, už mě nech. Proč odříkáš si slastí, sklání se a dál se mazlí. Tělo v omamných přívalech vznáší se v snech. Noc už končí, v rohu postele sama se choulí.
Tajemství noční směny
Tenkrát jsme se potkali na mostě plném lidí, možná jsme se i líbali. Nechápu,proč se tak lidé stydí. Most beze jména. Dívám se zpátky,vidím zas sochy plné bázně.
Bezvětří
"Stáhla" jsem se do kouta jako vždy, když je mi špatně. Tentokrát to však bylo jiné, najednou všechny moje zraňující myšlenky byly pryč a zůstala jen prázdnota. Chtěla jsem si něčím naplnit hlavu, ale nešlo to, místo obvyklého koloběhu přemýšlení se v mé hlavě rozhostilo velké nic. Na jednu stranu mi bylo o tolik lehčeji, na druhou stranu jsem si říkala: "Co se děje.
Asociace
Asociacechytatna stéblo trávy. Lovit, bez myšlenky konce, slov beze slov. Nezákonné -začátek i konec. Hledat,ztracený --- den, opět smát se, bez obav.
Řasenka
Mnula jsem si oči,je pryč. Zůstala mi na rukou,řasenka. Zasloužilá umělkyně.
Jistě slečno
Jistě slečno,řekl tiše,věděl však -- je to klišé. Jen jedním okempřítomen,zmizel,řekl -- zapomeň.
Krajina snů... Konec hořkosladkých dnů... Suicidium...
Odcházím. Kam. No přeci, přeci TAM. Umírám, a tam je to krásné.
Chtěla jsem
Chtěl jsem jen pohladit,a být jen vosou. Chtěla jsem jen pohladit,a pronést ústa rukou. Chtěla jsem jen pohladit,a žát trávu s kosou. Vosa bodá,ruce nemá,kose se podobá.
Sen
Den který nekončí,zlý se mi zdá. To však šál pavoučí přikryl mi tvář. Bílý vlas lepí se na dlaň a nožky drobounké šimrají tam. Jemnou síťku odkládám u staré lávky, pak už jen sleduji, jak štěstí mizí v dáli.
Pomatení smyslů
V láhvi od vína,
rád se zavírá
a tklivě zní jeho slova.
V tom směru nestálém,
LÁSKA SE SLOVY BEZE SLOV
Láska, láska,ten podivný zvrácený cit, a nikdo neví, co více může chtít. Všichni skloňují s nadějí to slovo, láska, lásce, s láskou chtějí žít. A přitom bez pohnutky čekají, snad myslí si, potají přistoupí k nim hřích. Chvějí se,při myšlence bezuzdného chtíče tiše klíny svírají.
Zvláštní radosti
Stín a pláč a odraz zrcadla, květnový den, kterýzem zaspala. Oheň v duši jenžnepálí, záplava slz sevření zachrání. Šrámy na paži a v ruce nůž, nediv se osude, jen poslušně služ. Nachová kaluž úlevný smích, co všechno přináší ledový klid.
Kam?
Kam jdeš,
kam pospícháš,
co hledáš. Nic, jen sebe a možná, snad i Tebe. Našla jsem Tě
a opět ztratila.