Písmák Co měla bych se naučit od řeky
pády dřeva z výšky stromu
až na dno
však propustností vlastní hladiny
sama bývá pohlcena
Za noci
Za dnů sychravých
za dnů tlejícího listopadu
prohořet touhou
jež svlékla tělo
Modlitba Rút
Položila jsem se do tmy
jak mám pokorně čekat
vnohách pláště té tmy
už na půl mrtvá
Okna
z uzavřeného domu
se vysypala z koše jablka
žena se loučí s mužem
poslední pohled polibku v šíji
Letní romance
Chtěla bych už nikdy nepřijít
zavřít dveře
a spát v hluchavkách
Jak žhavý srpek měsíce
Fragment
Rána jsou vlhká
od sýkorčích slz
rána jsou útěky
v zákoutích snů
Fragment I.
Nemohu nemyslet
na ty uzlíčky právě narozených
droboučkých koťátek
jejichž úzkost se zračila
Květná zahrada
Květná zahrada
a otevřené klenby mých prstů
nad zranitelností tvých zad
šeptám větru polovičatému slunci
Celistvění
přišla jsem až doprostřed
svého dechu
kde spojují se ptačí hlasy
tak tiché průhledné
Ty
Milovala jsem tě
když jsi poprvé přišel
objednal sis skleničku whisky
a čelo se ti orosilo potem duše
Tobě
Jestli nemůžeš už nikam
přijď na Karlův most
mezi labutě a racky
Do vody padneme
Elegie za jednu malou slunečnici
zdálky ze sadů se nesla vůně léta
a křižujících létavic
vyrostla na zahradě tohoto roku
byla krásná samojediná
Bez nás
Padá voda
a ještě drobné stvoly květů
podklesly vperleti touhy
tma ve vodě
Obhajoba všech polehčujících okolností
když pláču
můj mrtvý aljašský pes
štěká na měsíc
stejně jako ostatní psi
Mému muži/mé ženě
Je můj muž
krev mé krve
Je má žena
tělo zmého těla
Potmě
Potmě
Jen po hmatu Slepá
dokázala bych najít
to místo Beze slov
Levá tvář
L e v á t v á ř
prsť hlíny i list
vše jedné Tváře
Sluneční svit