Písmák Osudy - II.
S průsvitnou šálou kolem boků
budu tu stát snad sto roků
než si všimneš mojí něhy,
než se spojí oba břehy.
Osudy - I.
Možná je kdysi někdo miloval
a možná nenáviděl až k smrti .
Kdo ví.
Ať tak či tak,
Apoštolům
Jak to všechno víš.
Co když to tak není.
Zhrudi sundej kříž -
k ničemu je snění.
Matčin pláč
Neucítíš objetí
z minulého století,
to co vítr nese ti,
to jsou slzy obětí.
Jednou v noci
Oblé tóny
jak perly na šňůře
jak slípky na hřadě,
vidět je nemůžeš
Kajícník
Jako tisíc jehel
a možná ještě víc
bodal mráz do rukou,
nedbal rukavic,
Pohled do prázdna
Ty a smutná krajina
hledíte mi do klína.
Tam, kde život byl
a teď už není,
Loučení
Jen ses tak mihnul
a zase jsi byl pryč …
Jako bys tu ani nebyl.
Zbyl mi po tobě
Stínohra
Po zdi se plazili dva hadi,
proplétali svoje těla.
A v podzemí dvě duše,
ty a já.
Dva stromy
Dva stromy – dvě postavy,
větve k sobě skloněné,
dvě koruny – dvě hlavy
plné myšlenek,
Okamžiky
Ve světle teplém
do vlasů oděná
tím teplým světlem
na chvilku změněná.
Ticho
Šepot zpovědí z kostela nesou andělé. A kněží v hábitech -jak mnoho vědí. Hříšníci v ornátech pak hostie snědí.
A já v lavici kostelnídívám se do čísi tvářes trnovou korunou.