Písmák Smysl
Sedím na posteli
koupu se ve stříbrném světle
V ruce skleničku whiskey
Představuji si
Jabloň mé duše
Jabloň mé duše
Květy jabloně už dávno popadaly na zem
Začala usychat
Někdo si dal tu práci, aby jí zalil
Sebevražedné ráno
Odkrajuji řádeknapsaný barvou krveženys krajkovými kalhotkamipohozenoupo nocipod činžákem.
Dlouhé čekání
Pod kůží zbytek obrazu řetízkového kolotoče To byl ještě v módě než se mamince udělalo špatně a milenec Sedmikráska hrál si na kolotočáře Růžové oblaky cukru podával s mírnou grácií i když padala ledová tříšť z pevného svalu pod levou plicí Napsala jsem mu vzkaz jako vzpomínku na děravý klobouk jenž hýbal Světem.
Afrodite
Jako princezna tančí láska na dunách moří s Poseidonem hraje mariáš Zeus jí obklopí vášní čeká z neskonalé touhy učiní ji bohyní.
Pohádková knížka dětství
Jsem cizincem ve vlastním světěS nenávistí k místuKteré nese tíhu mých špatných vzpomínekJenž se snažím vymazat z budoucnostiChtěla jsem být zcela obyčejnouTeď se bojím svého šílenstvíZ touhy po čerstvém vzduchuBez pachu slzPohádka na dobrou nocSe vytratila s přibývajícím strachemZ náhradního stromuKterý nepochopil svou roliTolik chtěný úsměv se rozpadlS mostem vztahuJenž měl vydržet i náraz vlnAle podlehl vlastní zášti dětství.
Útěk
Oceán vzpomínek mého TitanicuStále klasajícího k nekonečnuA smutný obličej obklopen čtyřmi zdmiV koutě s plyšovým medvědemKterému jsem brečela na ramenoKdyž přála jsem si být větremZ neutichajícího kolotoče výčitekKdy jsem utíkala k VltavěV níž jsem našla svůj smyslKterý jsem náhle ztratilaV novém začátku se jménem Návrat.
Kronika dětství
Stále uvězněná ve vzpomínkáchSe srdcem ve tvých dlaníchTančím na stromě budoucnostiS novým milencemČmárám na zeď Že svět je ležA že ty jsi vzpomínkaKterou miluje má dušeKdyž slzy tečou po zdiSmývají nápisyKteré zlost psala Skrz rozklepané prstyCo hladily tvou tvářA dnes se bojíObjímám růžeNa cestě plné trnůKde jsme jen my dvaNa okraji rozbouřené řekyPo kotníky ve voděStačí jen skočit do hlubinStudená voda chladí mé srdceA dech už nestačí říctCo jsi všechno znamenalV kronice mého dětství.
Funkce rodiny
Přála jsem si konec četným ptákůmA chtěla jsem obejmout otceKterý chodil s kohouty domůKdyž rozčilená manželkaPřipomínala funkci rodinyS válečkem a bílou barvou v ruce.
Vrána mé matky
Nenáviděla jsem a zároveň milovalaMužeJenž navštěvoval náš malý bytNa motorce nebo na koleV zimě nebo v létěTokali jako dva holoubciDvě vrányKteré se našli na jedenáct letSmutku a výčitekPro pár minut nuceného štěstí.
Dětská touha žití
Představa láskyMi nedovolila běžet realitouA honit se za rozjetým vlakemZtracené ideály hledámV temných hlubinách mého srdceVe vypálených pláníchA znovu osázených sadechMé chuti po životě.
Otázky dětských slz
U bílého sloupuTáži se na otceJenž mi nepřišel dát pusu na dobrou nocS plyšovým psemTáže se na matkuJenž nedokázala zadržet dětské slzy.
Smích
Smích z pohádkové knížkyA dětí za oknem-Závidím-A přeji si skočit do propastiDvou metrů konce realityKterá dusí naději na smích před oknem.
Křišťálové srdce
Nemůžu takhle žítVždyť srdce mám z křišťáluA jen mé jménu je na něm vyrytéSlyšela jsemŽe jsem ten největší omylJejího životaA že narodit jsem se nemělaTak proč dýchám. Občas si přejiAby už někdo rozbil to srdceS vyrytou lžíNejsem snad ani člověkKterý tu má právo býtTak proč neskočím do propastiVěčné svobodyStále naivně věřímVe svítáníBez hlasu mé matky.
Srdcová dáma
Uklízím pokoj vztahůČas stékáPo skleněných pohárechTichý smích neschopnostiPodrazy hromadící seV melodii nedůvěryJenž rozezníváPostýlku pod oknem.
Jsem zlo
Chtěla jsem být někdo jinýKdyž jsem slyšela urážkyNa to kým jsem a odkud pocházímViděla jsem u nich úsměvByla jsem zlemA stále jím jsem.
Realita vs. Sen
Snažila jsem se zemřítAle chtěla jsem dýchatSnažila jsem se utéctAle příliš jsem se bála následkůBylo mi asi tak dvět letMilovala jsem nevědomost spánkuA jeho imaginární světKde jsem poprvé zažila pocit štěstí.
Zemřel jsi...
Vzpomínáš na vůni pampelišek-Vzpomínám-Zaznělo větremKdyž jsi byla maláMiloval jsem těDnes už mě nepotřebuješRáda bych zavolala do mrakůŽe se mýlíšAle po tvých krocích zbyly vzpomínkyA temnota v koutě mého pokojeJe větší než dovedu zvládnoutSílu mi dává minulostUkrytá v obraze tvých očíKteré jsem hledala v tmavých uličkáchPrního dne dalšího rokuNeřekla jsem ti tolik slovVypařil jsi se s novým rokemKdyž jsem spala.
Jabloň
Přestávám rozumět té nejkrásnější jabloniKterá roste v mém nitruObčas si přeji ji zabítNemít z ní strachKdyž se probouzím zlými snySnažím se zasadit nový stromKterý je jen okrasnýmRůžové kvítky z japonských zahradMě přivedou do světa věčných snůKde jabloně nerostouPřesto se mi stýská po sladkých I trpkých plodechSnažím si lhátJá jí nepotřebujiStejně mám na jablka alergii.
Tančící socha
Rychlými kroky šlapeš po trávěkterá ti dala životv kapičkách potu hledáš sebe saméhoa objatý slunečníma prackamazáříšRychlá otočka dopravaudělá z tebe krále večeraa když se jelen nedívámácháš kolem sebe rukamalétášnad užaslými obličejiSvé číslo zakončuješ pózoujako zkamenělá sochaplachtící na slávě.
Bez jména
Bezdomovec v divadleČekáAž bude moct provést otočkuBaletka na smetištiUpíří zuby ránaZakousnou seDo alabastrové šíjeCelá záříOna i světPes nociOdbíhá Na odvrácenou stranu polokouleČerný princJde po svýchZa svou vyvolenou.
Nevyslyšená řeč
Půjdu spátA vykřičím seA při tomPřipravím si řečPro toho pánaA stejněZítraNeřeknu nicAni ahoj.
Strom lásky
Pod stromem láskyChtěli jsme snítUmírá láskaUmírá i strom.
Harfenistka
Sním o tomŽe mě vezmeš za rukuAž strom se zazelená touhouAž stařena OsuduHrábne do harfy.
Znamení
Znamení růže na dveříchkurtizána na chodníkuLilii má na kůžiPoplatek za lásku je vyžádánStarší pán v ní smočí touhuKůň rána přebíhá ulici.