Písmák Hloupé děti nepečou
Přebýral jsem děti
vlasaté palice
krajíce chleba
blonďaté do košů
Jsem nový Eliáš
Dneska byl první den
cítilas ho taky.
zatímco všechno zčernalo
večerem
Nový Sione se lvími branami
těla brázdící nebe
velká jako rozepjaté ruce
rozpůleného těla
rozpůleného srdce
O mém těle
vyhnal jsem potkany z postele moje tělo bylo jako obložené květy. zatímco s upřenýma očima nemohl jsem se donutit vydechnout nozdrami zvířený-vzduch tepal jsem společně s pravidelným střídáním lovců-a-zahřívačů zaseklých kloubů. a oni ochočení z extatického pachu ochromeného těla olizovali prach z proležených ran usínali nakrčení kolem boků vstal jsem ještě omráčený čekali, jestli vyvrhnu smotky jejich slepých larev s pravidelnými nádechy sledují mě s nakrčenými hřbety -pomalu se otírají vzrušenými boky slyším šumění srsti vystřelování lučních koní z-pod-chodidel místo strachem rozzuřených skrčených plížilů vidím zase jenom květy.