Písmák Jak jsem se zas narodila
Jsem černá kočka s bílým stínem,co se právě probudila z hrozného snu. Jsem zavřená v tmavé kobce uvázaná zlatým lýkem,nemohu křičet, nemohu volat, dusím se. Kde je má láska, kde je můj cit. Ztratil se v hlubinách času.
Pocit 2
Tak mám zase ten pocit, že jsme obrovi udělali něco hrozného.
Proč by jinak na nás pouštěl sprchu. Dokonce to na nás
zkouší s rtutí a různými jinými chemikáliemi, ale i z toho se dostaneme, jsme silní a je nás stále více.
Hrozím se jen toho s čím přijde příště, protože nevěřme:
VAMPIRES
Žluté oči ve tmě svítí,
jemné vlasy havraní,
jako jed je luční kvítí,
lektvar smrtí zavání.
SEN
Sním nebo ne,
"ne není to sen. "
Opravdu vidím vílu,je průsvitná .
Tančí na mechu,
Vztek
Dneska mám pěknej vztek ,
nejradši bych pány hlavouny
z Papoilu nakopala někam .
Víte co to je vztek .
Na hranici
Polena skládaná do hranice ,
volají po ohni,po krvi "Více".
Na vrchu kmen co rány mu pláčí,
ten touží po rukách,co pouta tlačí.
Ikarova křídla
Běžím vstříc smrti,
svá křídla rozpínám,
již nemám ani své děti,
skoro oblak se dotýkám.
Stříbro stáří...
Skráně se mu lesknou stříbrem ,že se tomu říká stáří.
Kdepak,to je stříbro života,zralosti i krásy.
Cožpak nebudeme i my na pokraji propasti světa,
uděláme jen jeden krok a ocitneme se na podzimu svého života.
Pláč sirén
Skláním se před obzorem,srdce mi puká,
horké slzy spadají do šedého stínu.
Chce se mi křičet,ale uslyší mě někdo.
Vždyť to jsou mé slzy co zaplavují údolí krásných květů.
Pocit
Tak mám takový pocit,
že země je vlastně hlava obra,
lesy jsou jeho vlasy a my,
my jsme vši co mu na ní vegetí.
Pacient
Jen tak si tu leží,
vůbec nic nevnímá.
Do prázdna hledí,
asi sen se mu zdá.
Živý kámen
Prašná cesta se klikatí až k úpatí hory,
ano kté co se tyčí nad krajem jako král.
Na vrcholu však stojí kámen,tvrdý a neoblomný.
A přece má uvnitř srdce,
Olejová Malba
Olej usychá na obraze, mísí se s barvami co vyjadřují. Život,či emoce malíře se štětcem v ruce . Umělec zadumaný nad smyslem světa, nad krásou, tu na plátně se stahují mraky, či je to jen zdání. Padá první kapka, druhá , třetí.
Na kopci
Stál na tom kopci tak sám ,vítr si pohrával s jeho dlouhými vlasy ,jako by je hladil. Tvář s propadlými lícemi a nepřítomným pohledem,kam to jen hledí jeho oči zkalené zármutkem. Na jeho duši věčné stíny co šeptají"běž jen běž smrt už čeká". Stále tam stál a poslouchal,snad ho už nechají vzpomínky být, snad jim uteče.