Vysílení

Naše milá kočička

Ztraceni

v našich hlavách je vesmír střepů,které tolik bolív našich srdcích je spousta ran,které se těžko hojína našich duších je mnoho jizev z nichž se láska rodítak jako mořská pěna z vln a velkých lodíuž víme jak chutná života bytíz příchutí vanilky,pelyňku a vlčího vytí.

Modlitba lva

na úpatí Gongského pohoří sedí lev starýjeho hříva již ztratila navždy lesk zdravýv očích jiskra mu zhaslasmutek se zračí na jeho šedivé lícižalem puká mu srdce po milované lvicihledí kamsi dalekokam jen duše mohoupřeje si za lvicí odejítto silnou je jeho touhouhladový, trpí a chřadnea jeho tělo vyzáblépomalu zatím chladneaž nadejde chvíle božího vzdechupak celá savana zůstanev hlubokém smutném tichu .

Druhý břeh

snad možná jednou se na druhém břehu potkajíbudou ležet ve vysoké trávě a na jejím nahém těleletní paprsky jí budou hřát, tak jako jeho horké rtyco zlíbají rosu z jejích ňader nastokrátpak rozplynou se jako ranní mlhaa až vzhůru k nebi poletítam kam ani křídla ptáků nemohoua snad možná, jednou, náhodousplynou v sobě jako duha.

Nocležnice

minuta po minutě se vlečetak jako slza za slzou po tváři tečenové rány na duši se tvořímé srdce jen pro jednoho hoříčernočerná tma je pro mne společnicíjen ona mé nitro znáona je mojí bdící nocležnicí.