Je to velmi dobré, ale ten epilog bych tam nedával. 

Je smutné, že se lidem nechce číst delší texty. Takhle se tu asi bohužel nikdo psát nenaučí, když mu to nikdo nepřečte. Tak k čemu vlastně Písmák slouží?

Tak jsem ztroskotal hned na úvodu. Je úžasné, jak my začátečníci píšeme úvod naprosto stejně blbě! 

Nezačínej povídku odstavcem popisujícím situaci. To nikoho nezaujme. Nikoho nezajímá, jakými slovy dokážeš popsat záři hvězd, barvu ohně nebo modř cestovního pláště. Nejdůležitější je příběh a ty máš obvykle jen jednu první větu, která rozhodne o tom, jestli to čtenář přečte nebo klikne na tlačítko zpět. A tohle je ten druhý případ.

Začni jednoduchou a údernou větou, která nastolí problém. Takovou větu obvykle dávají autoři na začátek druhého nebo třetího odstavce, ale to už je pozdě!

Takže začátek by mohl být asi takto: Strach bouchl okenicí hostince (tahle věta se mi líbí) - taky to mohl být závan větru. "Je dobré, že jste tady," pravil starosta...

Zbytek prvních dvou odstavců bych smazal. Věř, že čtenáři ocení, že jsi jim ušetřil dva odstavce nudy...

Neargumentuj proti mému názoru. Já ti nechci vnutit, že je povídka špatná. Prostě se mi nelíbila (možná je to moje vina, že jsem ji nepochopil). Ale můj názor není žádný etalon kvality. Ale nedoporučuji ti snažit se mě "přivést na víru". 

Ono se prostě nedá diskutovat. Respektive, k ničemu to nevede. Ty napíšeš povídku - my (zdejší čtenáři) ti ji v téhle sekci zkritizujeme, respektive okomentujeme, sdělíme, jak na nás působil atd. Problém je, že v běžné literární realitě nic takového nefunguje. Čtenář si dílo přečte a nebude se s tebou bavit. Prostě se mu líbí nebo nelíbí. Tady je to podobné. Nemůžeš vyplodit argumentaci, která přiměje čtenáře, kterým se tvé dílo po přečtení nelíbilo, aby se jim po diskuzi s tebou líbilo. 

V podstatě si myslím, že jediné, co můžeš korektně odpovědět na zdejší kritiky je "Děkuji vám za názor," tečka.

Můžeš si říci pro sebe: "To je ale blbec, on to vůbec nepochopil." To je naprosto v pořádku. Ale nemůžeš si říct: "Toho musím nějak přimět k tomu, aby to pochopil tak, jak jsem to zamýšlel." To prostě už musí být v textu.

Napadlo mě, že se diskuze může stočit tímto směrem. A vlastně je to tak. Já si sice nemyslím, že Troškovy filmy patří k vrcholu kinematografie, ale mám pochopení pro takový názor.

On problém může tkvět spíše v tom, že Troškovy filmy shlédne řádově více lidí než jiné dílo, které by si dle názoru "intelektuálů" zasloužilo minimálně stejnou pozornost.

Ano, není nikde psáno, jak má být příběh staven a vyprávěn. V podstatě jediné hodnotící kritérium, jestli jsi to napsal dobře nebo špatně, je ohlas čtenářů. Mě to přišlo kostrbaté, forma se mi nelíbí, nečte se mi to dobře...

Pokud je můj názor ojedinělý, tak jsem blbej já. Pokud to podobně jako já vidí větší množství lidí, pak je blbá ta povídka. To je můj obecný názor na kvalitu literatury.

Vida vida. Nečekal bych, že to někdy řeknu, ale skoro pod všechno, co popsal Zdenda ve svém obsáhlém komentáři, bych se z fleku podepsal. Víš Zdendo, autor, který sem vloží své dílo s touhou získat nějakou zpětnou vazbu, ze které by si mohl něco odnést, velice silně vnímá rozdíl mezi jednovětným komentářem typu: "Pořád je to dost slabý..." a pětiodstavcovým zevrubným pojednáním, které jsi tady předvedl. Já osobně (a myslím že i kvaj) jsme lidé, kteří rozhodně stojí o to druhé. Víme, že jsme amatéři (a dost možná špatní) a vítáme věcné postřehy, které nám mohou pomoci stát se lepšími. Nezajímá nás tolik, co se komu líbí nebo nelíbí z hlediska vkusu, ale spíše co funguje a co nefunguje v našich konstrukcích. Takže díky, za takovouhle kritiku a snad jich budeš ochoten vyplodit více (když už dobře vidím, že toho schopen jsi).

Teď k dílu: Odsouhlasil jsem skoro vše, co napsal Zdenda. Tedy - není to poutavé a mnohé větné konstrukce jsou buď kostrbaté nebo zbytečné, nebo oboje. Ten první odstavec je skutečně strašný a řekl bych, že většinu lidí odradí. Proč je třeba psát o jedniné nerozbořené zdi pivovaru? Nestačí napsat, že postavu viděl prostě před brankou pivovaru? Je tak důležité, že černý kabát sahá až na zem? Když se venku ještě nerozednívá, je důležité, že úplná tma také už není? Myslím, že minimálně tohle se dá vypustit. Také souhlasím, že na úvod to chce údernou větu, třeba, že sleduje tajuplnou postavu. Okolnosti můžeš vysvětlit v dalších větách (pokud je to vůbec třeba).

Ten příběh je takovej banální a příliš jednoduchej. Upřímně jsem doufal, že povídka bude o tom, že uvidí ten napůl smazaný nápis, vyluští si z něj ZABIL MĚ MANŽEL a nakonec z toho vzejde nějaké humorné nedorozumění, protože nápis bude ve skutečnosti něco jako "FANDA MILUJE MARUŠ". Ale bohužel příběh pořád běží dál podle velmi jednoduchého schématu, jako akční filmy s Arniem z 80. let. 

Postava Volfa je opravdu úctyhodně nelogická. Nedovedu si představit, že by někdo dobrovolně ubytoval syna své oběti, kterého dal do děcáku. "Zabiju tě až jako dospělého, protože jako dítě bys z toho nic neměl." Samozřejmě mu v okamžiku domnělého triumfu jako správně blbej záporák všechno vysvětlí atd.

Ale upřímně nejvíc mi vadil ten "deus ex machina". Beru ho jako nástroj špatných příběhových konstruktérů. Jedinou omluvu jeho přítomnosti vidím v již dřívější přítomnosti matčina zjevení, ale stejně se mi zdá, že byl uveden jen proto, že autor nevymyslel trochu normálnější a pravděpodobnější způsob, jak hrdinu zachránit a Volfa sejmout. 

Kvaji musím říci, že se mi tvé dřívější povídky (zvláště ty o ženách) zdály mnohem lepší co do jazykového zpracování i věrohodnosti.

Zdravím jednoho kolegu plus jednoho samolibého magora, pokud se ještě bude vracet ke komentářům této povídky :-)

Také jsem se zamýšlel nad tím, zda je toto povídka. Pod povídkou si představím příběh, ale ten je tady dost odstaven do pozadí a mnohem víc se věnuješ vnitřním běsům hrdiny. Bohužel to pro mne jako čtenáře není vůbec atraktivní. Je tady několikrát po sobě opakováno prakticky to samé a konec je bohužel slabý. Ne ve své pointě (ta je v pořádku), ale nějak jsem nepostřehl, že už je zde opuštěno lyrické rozjímání a představy hrdiny, nýbrž, že se zde už popisuje skutečnost - tedy, že byl vyléčen. V podstatě jsem to pochopil podobně "špatně" jako 'zapomenuté heslo'.

Ale to už jsme dva čtenáři, co to pochopili špatně. Jestli se nás najde ještě více, tak už je to TVŮJ problém...

Ten příběh (a dialog) je docela dobře vystavěný, ale souhlasil bych se "zapomenutým heslem", že v některých místech vyznívá uměle.

Nelíbí se mi na začátku těch pár knižních výrazů (Zdenda správně poukazuje na zahalenost rouškou noci).

A nejvíc mě bije do očí, když ji psycholog vytočí, ona mu řekne, ať jde do prdele, že ji hajzl nechal ležet a pak řekne, že šel na pány, někam za borovici? - To snad ne. Každá by v téhle ráži řekla, že se šel vychcat! Taky následující věta, že nával adrenalinu, který vyplavil strach, ji pomohl se zvednout... z biologického hlediska v pořádku, ale nikdo to takhle neřekne, když mluví o sobě.

Prostě se tam (hlavně ve druhé polovině) docela dost tluče její afekt vyvolaný otázky psychologa a příliš racionální vysvětlení. Nepůsobí to pravděpodobně (Spousty překážek jsem si všimla až pozdě - nejmíň třikrát jsem si skoro zvrtla kotník, do hajzlu!)

No nevím, nevím... Co nám to tady vlastně vyprávíš? Vždyť ta povídka nemá příběh a veškeré dění, které popisuješ asi ve dvanácti odstavcích se dá vyjádřit souvětím: "Jel jsem vlakem a nikdo není takový, jakého jsem si ho představoval."

Tohle snad ani není povídka. Spíš jakési líčení.

Dobrá pointa, kterou jsem vůbec nečekal a která krásně vysvětlila, proč se k němu ostatní chovali tak odměřeně. Upřímně jsem ale čekal, že po příchodu policie a zjištění, že jde skutečně o čaj, bude obviněn z podvodného jednání (Tak vy prodáváte čaj jako marihuanu?!).

Napsané čtivě, bez zbytečného balastu (což oceňuji). Jenom my přijde trochu nepravděpodobné, že by se policie tak rychle zorientovala v situaci. Já vidět skupinu lidí, kde jednomu drží ruce za zády a jiní na něj křičí, bych musel trochu déle sondovat situaci, než bych pochopil, kdo je v právu a kdo lump.

Je to rozhodně lepší, než předchozí verze. Přiznám se, ale že mi tam teď kapku chybí ta úvodní věta, kdy je nastíněno, že Miloš mívá problémy s děláním prvního dojmu. Ale ono by vlastně stačilo odstranit větu: "Narozdíl od předchozího pluku, zde se uvedl výborně."

Ale promiň, že pořád rýpám. Je to tím, že se mi příběh líbí. Nad něčím beznadějným bych netrávil čas spekulacemi, jak to vylepšit. Navíc sám literatuře moc nerozumím, takže mě vlastně raději neposlouchej :-D

Mnohem lepší, než "Ruky podání". Tady je těch balastních informací minimum.

Je tam vidět přechod mezi dvěma dějovými liniemi - první poklad a druhý poklad. Napadá mne, zda by nebylo lepší, kdyby celá první část byla podána jako Vaněčkovo vyprávění Karlovi s Tondou. 

Pointa je docela dobrá, ale předtím je tam hromada balastu, který by podle mě měl přijít do koše. Navíc ty popisy jsou zmatečné, jak tam přeskakuješ v čase.

Řekl bych, že jediné důležité před jeho příjezdem do Pardubic je, že se mu "dařilo" na útvarech špatně uvádět. Takže pasáže, jak byl zabydlen v Jihlavě, jak se loučil s podřízenými, jak byl oblíbený u nadřízených, dokonce i jak byl "ojebán" v Kolíně a poslán do Pardubic jsou v podstatě zbytečné.

I kdyby to mělo být na pokračování, tak způsob a posloupnost sdělování informací není ideální a škodí to tempu díla.

Dobré, Jardo, Dobré. Jen se mi zdá, že ten rozhovor (zvlášť v okamžiku, kdy strejda navrhuje se rozejít) je až příliš racionální. Čekal bych tam víc emocí. Je pro mne uvěřitelné, že by Filip navrhl rozchod, ale moc nevěřím tomu, že by to Lili tak hladce strávila, zvlášť, když se jí hroutí svět.

Co nějaký epilog? Náznak, jak léčba dopadla?

Raději nemysli hned na romány a začni povídkami. Píšeš podobně, jako já v tvém věku, ale protože stojíš o kritiku, tak budu trochu tvrdší. Mazání medu kolem huby nemá cenu, pokud to myslíš vážně a chceš to někam dotáhnout.

Tak za prvé: Je to strašně ploché. Všechno jen lehounce nastíněno a nic nerozvedeno. V těch pár odstavcích se událo strašně moc a čtenář z toho nemá takřka nic. Spousta věcí nedává smysl nebo je vysvětlena velmi chaoticky. Také nemám rád literaturu, kde je mladý chlapec chytřejší než všichni ostatní. Je příliš vidět, jak bys jím chtěl být.

Jazyková stránka pokulhává, ale to by se mělo napravit zkušenostmi. Piš dál, ale raději se neupoutávej na jediné téma.

P.S. Samotné první dva odstavce by se dali rozvést na celou povídku. Aby to mělo příběh a pointu. 

Výborná povídka ze života. Jen by si člověk myslel, že když už spolu popili, tak s těma kravinama přestanou, ale proč ne?

Líbí se mi, jak to dobře funguje i bez dialogu a mé kritické schopnosti jsou příliš omezené na to, abych si troufl tomuto dílu cokoli vytknout.

Tak konečně se zase zjevila nějaká velmi dobrá povídka, která má náboj od začátku do konce, při které jsem nekoketoval s myšlenkou některé pasáže přeskočit.

Jediné, k čemu bych měl výtku, je úvod. Obecně povídku s dobrým úderným úvodem, aby tady hledal lupou, ale jsem už docela alergický na sdělení typu: Sluníčko svítilo a paneláky zářily v rudé záři končícího dne bla bla bla.

Věta o kostech zasunutých do sebe je sice líbivý a neohraný obrat, ale naprosto zbytečná věta. Povídka by mohla začínat až od věty "Ještě tolik času," a nebo rovnou otázkou: "Proč se tváříš tak smutně?"

Ale možná jen zbytečně rýpu.

Neobvyklá psychoterapie... by mohla být i napsání této povídky. 

Ne, omlouvám se za jízlivý vtípek. Ale Jako dílo se mi to nelíbí. To snad ani není povídka, ale velmi prosté líčení děje. To jediné, co by mělo potenciál na slibnou zápletku, a to je blížící se mlha a černání obličejů je popsáno velmi stroze v pár řádkách. Místo toho jsou líčeny naprosto banální věci, jako je původ srubu a cesta Ireny a jejích přátel na místo. Pardon, ale když se v takové pasáži nic zajímavého neudálo, pak mě nezajímá a nemá tedy svoje opodstatnění.

Myslím, že základem povídky by měl být příběh, tak se zeptám přímo, co se mi vlastně snažíš vyprávět?

Napsané dobře a líbí se mi i tematika, přestože jsem totální analfabet, co se týče klasické hudby a hudební teorie. Bohužel v polovině to začíná drhnout. V podstatě zbytek povídky od odstavce: "Pokud si sympatická sousedka přijde zahrát..." je dost rozvláčný a vše, co se v těch odstavcích odehraje by se dalo (a podle mě mělo) notně zkrátit.

Problém je, že ač je to potom docela dobře protkané úvahami starého pána o jeho choutkách, tak vztah s Lindou se nějak moc nevyvíjí. Chybí tam nějaká lepší zlomová událost, než smrt dědečka. A vztah zůstává neuzavřen a povídka dle mého nedokončená.

Tohle tady už bylo (tedy ta prostřední pasáž).

Mě se to prostě nelíbí. Připadá mi to příliš podobné tomu, co jsem kdysi psal, když mi bylo kolem 16 - 20 let. Celé to někam spěchá. Zápletky, postavy a hlavně celé podání jsou strašně banální. Prostě vezmu zakázku a zabiju. To celé ve dvou až třech odstavcích? Strašně odfláknuté.

V současnosti čtu Zaklínače od Sapkowského a musím ti říct, že co ty tady shrneš do první kapitoly (cca 1 stránka textu), tak by on popsal v jedné dlouhé povídce tak na 15 až 30 stránek. Nemá to žádnou hloubku. Nedozvím se vůbec nic o té dívce, o lidech, které potkává (zabíjí) ani prostředí ve kterém se pohybuje. V celém tvém příběhu jsi nám velmi stručně ukázal, že zabije pár lidí + sebe. Nic víc mi tvoje povídka nedala a to je žalostně málo...

Nevím, zda to není spíše úvaha, než povídka.

Každopádně je také rozdíl mezi tím hrát šachy a "tahat figurkama".

Leccos už bylo řečeno Gorou, ale bohužel dost trpíš na "historickou neznalost". Velká chyba, které by se ve své tvorbě měl děsit každý autor. Flunitrazepam, známý pod obchodním názvem Rohypnol, byl patentován v roce 1962 a prodáván od roku 1974. Ale děkuji, že jsi mne jako chemika "donutil" si tuto informaci vygooglit a doplnit si znalosti :-)

Bohužel je to příliš narychlo sepsané. Děj nejde do hloubky i postavy jsou velmi ploché. Prostor věnuješ plevelu okolo a hlavní linka je někde v pozadí.

Vlastně nevím, co přesně chceš. Ale nejvíc to vypadá na vyprávění příběhu mladého Wrighta. Tak prosímtě nevěnuj nejvíc prostoru dialogu jeho otce s mafiánem po telefonu a následně v restauraci. 

Nápad velice dobrý. Docela vkusná pointa s Černobylem, kterou jsem "bohužel" čekal - ale to je jen moje historická deformace.

Ale přiznám se, že mi tam VELMI CHYBÍ dokončení dějové linie s StB. Respektive: konec, že bouchnul Černobyl a svět je zachráněn je dobrý, ale z hlediska hlavního hrdiny "svět" tak docela zachráněný není. 

Také cítím trochu problém s gradací tempa a napětí. Z mého pohledu povídka vrcholí při cestě z lesa zpět z civilizace. Dostávám pocit, že to "začíná být vážné" a očekávám, že situace hlavního hrdiny se bude ještě zhoršovat. Tomu je ale věnováno příliš málo prostoru. Prostě si jen zregeneruje doma a potom zjistí, že je docent mrtev. Celá kapitola pondělí mi přijde odfláknutá. Tady jsem čekal, že ho bude dost zoufale hledat...

Celá situace byla krásně rozehraná: V pondělí budu mít sbaleno, přeberu od docenta dopis a šup na Západ. Ejhle docent tu není a mám problém. StB mě vyexpedovat, ale já potřebuju ten dopis. Už musím být pryč, abych dopis v úterý předal (jak bylo řečeno dříve v textu)... A tady naprosto nepochopitelný střih. To jako tedy šel normálně domů se sbalenou taškou, na docenta se nezeptal, protože by vypadal podezřele?! Vždyť už v tom stejně pořádně lítá... TOHLE JE PROSTĚ ŠPATNĚ! Vůbec tomu nevěřím a povídce to podle mě HODNĚ MOC vzalo.

Je zajímavá, jaká "maličkost" dokáže celé pracně a DOBŘE vypracované napětí spláchnout do...

Jinak velmi dobrá povídka, ale nedivil bych se, kdyby ji právě tenhle aspekt stál v soutěži několik příček.

Je to velmi dobré. Příběh je solidní a přináší jistá překvapení. Jen bych doporučil trochu pracovat s inteligencí čtenáře: Hodně se mi líbí pasáž 4, kde začíná sen. Nejdřív nevím o co jde, ale pak mi dojde, že jde o "halucinogenní transmutaci" jejich domu do podoby hradu s drakem a jak Batcha oznámí: "o jednom meči bych věděl", tak už přesně vím o co jde. Proto je podle mne pasáž 5, kde bere meč naprosto zbytečná a psal bych to až od chvíle, kdy vtrhne do ložnice.

Závěr je trochu diskutabilní. Nevím, jestli bych tam vůbec dával pasáž 9. Vycházím z předpokladu, že ten důstojník si bral z táboru mladá židovská děvčata, znásilnil je a pak zabil. Možná bych to někde trochu naťuknul, aby bylo jasnější, proč se mu na konci zjevily (protože taky to mohlo být jen tak, že je jen znásilnil a poslal zpátky, i když to u nacistů nepovažujeme za pravděpodobné).

Poslední poznámka: Tomu důstojníkovi, jakožto hlavní postavě bych dal jméno. Označení "muž" je dosti toporné.

Jinak výborná práce.

Je to dobré. Jen se mi nelíbí celý poslední odstavec. Nějaké vysvětlení, co se tedy změnilo, to podle mě vůbec nepotřebuje. 

Taky bych uvítal v textu informaci o věku všech zúčastněných. Čtenáři by to pomohlo lépe vyhodnotit, jestli jsou ta dvě děvčata jen typický puberťačky nebo krávy, co společensky nedospěly. Poměr věku všech zúčastněných taky hraje roli v nahlížení na postavy.

V budoucnosti sice všechno možné v podstatě je, ale pozor ať této svobody "nezneužíváš". Přeci jen to budou číst současní čtenáři. :-D

V budoucnosti sice všechno možné v podstatě je, ale pozor ať této svobody "nezneužíváš". Přeci jen to budou číst současní čtenáři. :-D

Skutečně nezní moc pravděpodobně, že by nemocniční personál byl tak vlídný a vstřícný k bezdomovci.

Osobně bych příběh začal autonehodou, protože to předtím je v podstatě nezajímavý balast. Naopak bych možná víc prostoru věnoval tomu zpětnému přechodu z čístého propuštěného pacienta zpátky v bezdomovce.

Je tam dost gramatických chyb, ale čert je vem. Příběh je uvěřitelný a dobře odvyprávěný.

Nestává se mi to příliš často, ale musím kapku souhlasit se Zdendou.

Příběh, který nazýváš etologický, tam v podstatě nenacházím. Ono se tam vůbec v podstatě nic neděje. Je to takový popis místa, kde si akorát starší chlapík dá kafe a dort. Všechno ostatní se "děje" jen na úrovni myšlenkových pochodů.

I já tam jistou "aroganci" nacházím. Respektive všeobecný despekt vůči všemu popisovanému. Hlavní postava je "rozvedený ztroskotanec", podnikatelé jsou blbečci, co jen volají, úřednice akorát pomlouvají šéfa, vedoucí. Obsluha obsluhuje špatně. Vedoucí uvažuje, jak ji za týden vyhodí. Nikde nic pozitivního...

Jako čtenář nemám právo ti říkat, jak jsi to měl napsat (sám píšu strašně špatně), ale říkám ti, jak to na mě působí. Jestli jsme se Zdendou jediní dva, co to takhle vidí, tak jsme určitě blbí my. Jestli nás takových bude víc, tak už na tom nejspíš něco bude...

Je to velmi dobrá myšlenka, která v sobě skrývá potenciál na mnohem větší útvar, než jednostránková povídka... Uvažuj o tom.

Vida, vida... K3 v komentáři vyjadřuje přesně ty pocity, které jsem chtěl v čtenáři vyvolat: Co je to za vola, ten studentík, že se montuje do rozhovoru otce se synem. A ještě boří pohádkové iluze. A vysvětluje tak debilním technickým způsobem, že z toho ten kluk nic nemůže mít...

Jen jsem tedy netušil, že vám tyhle pocity z povídky budou vadit. Doufal jsem, že čtenář si odnese pocit: No, než tahle fyzikální přednáška, to raději budu dětem povídat o kouzlech skřítků.

Dobrá, děkuji. Evidentně jsem to neposkládal dobře.

Tak nemusíš se orientovat podle názoru jednoho čtenáře... 

Ale upřímně mě to taky nějak moc neoslovilo. Zeptal bych se na inspiraci. Takovýhle příběh znáš ze svého okolí, nebo je smyšlený? Já bych se třeba nikdy neodvážil psát příběh z pohledu osoby opačného pohlaví. Protože nevěřím tomu, že bych ten pohled "uvěřitelně" vymyslel a popsal.

Druhá půlka příběhu (od odjezdu z placu) je docela dobrá. Ta první horší půlka je naštěstí dostatečně krátká na to, abych ji překousnul. Hlavní problém se mi zdá v tom, že nedržíš tempo. Prvních pět odstavců je neuvěřitelně pomalých - v podstatě nic se tam neděje, jen se tam omílá, jak přichází ke smyslům a co se mu honí hlavou. Dál už je to správně svižné, ale začátek to chce zrychlit, ať to víc zaujme. 

Nejdřív jsem si říkal nic moc a obecně je to problém skoro všech povídek tady - umět hned na začátku čtenáře, jako jsem já, zaujmout natolik, aby to skutečně dočetl.

Postupně to získávalo na zajímavosti a korunoval to závěr. Na něm musím velmi pozitivně vypíchnout, že jsem ho napoprvé nepochopil. Musel jsem si posledních pár odstavců přečíst asi třikrát, než to do sebe zapadlo a raději ani teď nebudu bohorovně prohlašovat, že to chápu.

Ale je v tom i cosi aktuálního, co pranýřuje neduhy moderní společnosti (přílišná mechanizace práce, možnost vytvořit neuvěřitelně složité vlastnické struktury, že vám soud nic nedokáže, atd.)

Hodnotím velmi pozitivně. Dokázal bych si to představit jako úvodní kapitolu knihy o vzpouře robotů "takhle to celé začalo..."

Bez téhle povídky bych se Kytiii obešel! Postavy z originálu vůbec nepoznávám. Navíc působí docela nevěrohodně. Připadá mi dost nepravděpodobné, že mladá skromná dívka, která byla docela dobře vychovaná a snila o svém sousedovi (což vzhledem k reáliím, o kterých jsem se dočetl v kvajově původním díle, také nevypadá pravděpodobně) a posléze se jí rozpadla rodina, načež se stala objektem zneužívání ze strany matčiných "přítelů", by se dala na dráhu zlatokopky. Myslím, že by se jí chlapi obecně dost zhnusili a těžko by pak používala svoji vaginu, jako bránu k blahobytu. Promiň, nevěřím!

Tak nevím, Jardo... Nějak často u tebe nacházím tyhle povídky, kdy se chlapík, jevící se jako průměrný až podprůměrný a hlavně uťápnutý úředníček, dostane do kontaktu s nějakou krásnou ženskou a skončí s ní v posteli, ačkoli to vůbec nečekal. Pomiluje se s ní, ale ona s ním dál nezůstane, přestože on by chtěl... Promiň, ale už je to docela ohrané.

Ke stylu a slohu se vyjadřovat nebudu, protože jako profesionál jsi na tom o několik levelů lépe než já. Ale ta témata se ti opravdu povážlivě opakují! 

Oproti minulému dílu je tohle určitě lepší ve smyslu absence balastu. Nepotřebných informací je tady pomálu. Ale mám problém s pár "logickými zádrhely". Než je vyslovím, předem prosím, abys mi je nevysvětlovala. Nechci tady v komentářích vést diskuzi. Literatura nefunguje tak, že čtenář si něco přečte a nejasnosti se zeptá autora, který mu to rád vysvětlí! Poslechni si co napíšu, nic nevysvětluj a pokud nikdo nebude mít stejné námitky jako já, tak jsem prostě něco nepochopil a je to moje chyba. Pokud však v názorech ostatních uvidíš podobné poznámky, jako je moje... Tak máš problém ty :-D

Zaprvé nechápu, proč by Jakubova nabídka zůstat se psem měla znemožnit útěk. Prostě za manželovi nepřítomnosti sbalím děti a zdrhám pes nepes...

Zadruhé nevím, co je přesně příčinou otravy. Z minulého dílu víme, že se snaží rozinkami indukovat selhání ledvin. Nejsem sice veterinář, ale přijde mi nepravděpodobné, že by selhání ledvin (byť akutní) mělo tak rychlý průběh, že by od prvních příznaků po smrt neuplynulo ani 48 hodin. Také je tam ta zavádějící informace o fridexu. Pokud by toto byla pravda, pak je nelogické, aby hrdinka trávila psa "co nejrychleji" a toto jí pak, podle vlastních slov, znemožnilo útěk. Další možností sice je, že psa otrávil někdo úplně cizí, ale to by také čtenáři zamotalo hlavu, když z minula víme, že hrdinka má na psa spadeno...

Jinak jsem ještě neřekl, že napsané je to dobře a čtivě. Jazykové prostředky a "umění vyprávět" oceňuji. 

Oproti minulému dílu je tohle určitě lepší ve smyslu absence balastu. Nepotřebných informací je tady pomálu. Ale mám problém s pár "logickými zádrhely". Než je vyslovím, předem prosím, abys mi je nevysvětlovala. Nechci tady v komentářích vést diskuzi. Literatura nefunguje tak, že čtenář si něco přečte a nejasnosti se zeptá autora, který mu to rád vysvětlí! Poslechni si co napíšu, nic nevysvětluj a pokud nikdo nebude mít stejné námitky jako já, tak jsem prostě něco nepochopil a je to moje chyba. Pokud však v názorech ostatních uvidíš podobné poznámky, jako je moje... Tak máš problém ty :-D

Zaprvé nechápu, proč by Jakubova nabídka zůstat se psem měla znemožnit útěk. Prostě za manželovi nepřítomnosti sbalím děti a zdrhám pes nepes...

Zadruhé nevím, co je přesně příčinou otravy. Z minulého dílu víme, že se snaží rozinkami indukovat selhání ledvin. Nejsem sice veterinář, ale přijde mi nepravděpodobné, že by selhání ledvin (byť akutní) mělo tak rychlý průběh, že by od prvních příznaků po smrt neuplynulo ani 48 hodin. Také je tam ta zavádějící informace o fridexu. Pokud by toto byla pravda, pak je nelogické, aby hrdinka trávila psa "co nejrychleji" a toto jí pak, podle vlastních slov, znemožnilo útěk. Další možností sice je, že psa otrávil někdo úplně cizí, ale to by také čtenáři zamotalo hlavu, když z minula víme, že hrdinka má na psa spadeno...

Jinak jsem ještě neřekl, že napsané je to dobře a čtivě. Jazykové prostředky a "umění vyprávět" oceňuji. 

Ano, chápu, že Kláru poznamenala epizodka se dvěma muži. Ale pravděpodobně ji nepoznamenala cesta vlakem, rozporcované obědy, prohlídka Kokořína a bojovka pro děti v temném sklepení.

Předělový odstavec - "Ale pojedeš!"... Neříkám, že všechno za ním je špatně. Rozhodně tam patří scény a dialogy s učitelem a Filipem, ale zbytek určitě ne.

Zajímá mě rozrůstající se vztah hlavní protagonistky, ale rozhodně mě nezajímá, že si děti vzájemně pomáhali při lezení po žebříku. Nezajímá mě, že malý Filip drží za ruku Alici a dokonce mě nezajímá ani Klemperův poklad.

Příliš to brzdí děj a odvádí pozornost od toho skutečně důležitého.

Ano, chápu, že Kláru poznamenala epizodka se dvěma muži. Ale pravděpodobně ji nepoznamenala cesta vlakem, rozporcované obědy, prohlídka Kokořína a bojovka pro děti v temném sklepení.

Předělový odstavec - "Ale pojedeš!"... Neříkám, že všechno za ním je špatně. Rozhodně tam patří scény a dialogy s učitelem a Filipem, ale zbytek určitě ne.

Zajímá mě rozrůstající se vztah hlavní protagonistky, ale rozhodně mě nezajímá, že si děti vzájemně pomáhali při lezení po žebříku. Nezajímá mě, že malý Filip drží za ruku Alici a dokonce mě nezajímá ani Klemperův poklad.

Příliš to brzdí děj a odvádí pozornost od toho skutečně důležitého.

Nejdřív mi to přišlo jako docela dobrá povídka, ale v podstatě odjezdem na školní výlet končí to dobré. Jako čtenáře mne zajímal vztah hlavní protagonistky a jejího povedeného muže...

Příznám se, že po přečtení první SKVRNY mne překvapuje, že by byl vůbec ochotný jet na ten výlet, ale není to nic neuvěřitelného. Ono v podstatě nic v té povídce není nic neuvěřitelného, ale jak děti dojeli na Kokořín a jedli řízek, mne jako čtenáře opravdu nezajímá. Porno scéna mi tam přijde docela "nepravděpodobná" a v celkovém důsledku taky nic moc nesděluje.

Mnohem víc mne jako čtenáře zajímá, jak se výlet projeví na vztahu s manželem. Ale o tom se tady dovím jen z krátkého komentáříčku, kde tráví psa rozinkami.

Z mého pohledu velmi nadějný rozjezd, ale nakonec špatně odvyprávěný příběh...

Nejdřív mi to přišlo jako docela dobrá povídka, ale v podstatě odjezdem na školní výlet končí to dobré. Jako čtenáře mne zajímal vztah hlavní protagonistky a jejího povedeného muže...

Příznám se, že po přečtení první SKVRNY mne překvapuje, že by byl vůbec ochotný jet na ten výlet, ale není to nic neuvěřitelného. Ono v podstatě nic v té povídce není nic neuvěřitelného, ale jak děti dojeli na Kokořín a jedli řízek, mne jako čtenáře opravdu nezajímá. Porno scéna mi tam přijde docela "nepravděpodobná" a v celkovém důsledku taky nic moc nesděluje.

Mnohem víc mne jako čtenáře zajímá, jak se výlet projeví na vztahu s manželem. Ale o tom se tady dovím jen z krátkého komentáříčku, kde tráví psa rozinkami.

Z mého pohledu velmi nadějný rozjezd, ale nakonec špatně odvyprávěný příběh...

Docela se mi líbí tahle pso-apokalyptická vize. Připomněla mi, že když jsem se vrátil z půlročního pobytu ve Skotsku, tak jedna z prvních věcí, kterou jsem zaregistroval, bylo celkem velké množství psích exkrementů na chodnících. Najednou při chůzi po ulici musel dávat mnohem větší pozor, kam šlapu...

Já se ke svému silně negativnímu vztahu ke psům kdykoli veřejně přiznám. Problém je ale opravdu spíše v lidech. Pro chování psa by snad mělo být vydáváno povolení (podobně jako pro řidičský průkaz nebo zbrojní pas), protože když psa "chová" někdo nezpůsobilý, tak tím trestuhodně obtěžuje dost lidí kolem sebe...

Ahoj,

Už jsem tu přečetl několik tvých povídek a líbí se mi. Je to čtivé a má to spád a uvěřitelné dialogy. Začínám ale mít trochu pocit, že se ti tam nějaké šablony opakují (tahle Anděla mi nějak nápadně připomíná cikánku Jolanu).

Baví mě i snaha tipovat, co je skutečně z tvého života a co je fikce. Ale znám tě jen pár let a jinak jsme se o tvé minulosti moc nebavili. Tyhle povídky ve mně vzbuzují zvědavost a představivost. A to je rozhodně dobře.

Povídka dobrá a velmi čtivá. Jen ten text (to je snad z překladače) Simona a Garfunkela bych tam nedával. Kdo to zná, pochopí. Kdo nezná, buď si sám vyhledá, nebo mu to bude jedno...

careful: Ne to tedy nechápu!

Antikulturu pochopím v pořadu "Máte slovo" Michaely Jílkové. Antikulturu pochopím ve vyjádřeních dua Zeman + Ovčáček. Antikulturu pochopím v internetových diskuzích pod články. Ale jako článek v hlavním seznamu děl na Písmáku ji skutečně nechápu!

To jste se tady už všichni zbláznili? Do nedávna jsem považoval Písmáka za literární server, kam přispívají amatérští pisálci svými literárními počiny (leckdy nevalné úrovně - mě nevyjímaje). Ale tohle je už pod úrovní trollení v internetových diskuzích.

To jako vážně chcete, aby nějaký "nováček pisálek" nebo nedej bože "mladá dvanáctiletá pisatelka" sem přišla zveřejnit svoji první povídku a viděla tady TOHLE?!

Zkuste se chytit za nos a projevit trochu úctu ke kultuře. Nebo má být tato "povídka" novým vzorem současné kultury?

Jako pardon, ale to si tady vyřizujete nějaké účty, nebo co? Nechápu, proč se tady objevuje něco takového. Ale ještě více nechápu, proč na to Careful veřejně reaguje v komentářích...

Nebo jsem se zbláznil jenom já?

Historky z porodního sálu jsou velmi povedené a při čtení rozhodně nemám problémy s jazykovou stránkou věci. Když koukám na vyústění a reakce, tak jsem rád, že nejsem lékárník, jen prostý chemik, který léčiva vyrábí :-)

Ad Zdenda: Ono začínat svůj komentář větami typu "Někomu se to líbí, někomu ne. Mne třeba ne..." taky působí docela samolibě. A jestli se dá něco jazykově vylepšit, tak je to podle mého skromného názoru zkratka "imho", pane redaktore! Jestli jako s Jiorgosem jednáte i s jinými obdobně talentovanými autory, tak se nedivím, že vám tu ubývají.

Bohužel se nějak nemůžu stotožnit s myšlenkou povídky. "Muži, co vedou války jsou hyeny" - bohužel jsou i muži, kteří vedou války, do kterých byly násilně zavlečeni. To sice nebyl případ Německa, ale nějak nemám rád jednoduché doktríny.

Jinak povídka zajímavá, akorát mi v ní nesedí skutečnost, že tvrzení ostrovanů tak nějak "přesně" zapadá do proslovu pilota-veterána z krčmy. 

Zdravím,

Poznávám Mirrodin a patrně i Kamigawu. Souboj bílého agra proti artefaktové afinitě (ornitoptéra, chromatická sféra, Myr Enforcer a patrně Cranial Plating a Frogmite).

Této hře jsem kdysi také holdoval a hrál ji na turnajích, ale nikdy by mě nenapadlo psát z ní povídku, asi už jen pro to, že prostě nevytváří příběh. Rád si přečtu reakce dalších čtenářů, kteří Magic neznají, protože by mě zajímalo, jestli to něco dá jim. Pro mě je to jako "zápis partie" - vídím, co kdo hrál a komu kdy došly karty.

Určitě víš, že světa Magic: the Gathering bylo sepsáno několik knih a karty tak nějak vycházejí z událostí v nich popsaných. Ale tvořit to obráceně (to znamená události z karet) je poněkud obtížné. 

Čili shrnuto - Magic je jako inspirace pro povídky určitě velmi dobře použitelný. Ale přímý převod hry na povídku není úplně šťastné řešení...

Rád si přečtu další etapu.

Pro mne to je zajímavé, ale pár věcí mi tady nesouhlasí. Nebudu ani tak kritizovat velké množství "technické terminologie", protože to není nijak velký problém. Nesedí mi ale postava kapitána Allanse, který se podle mně nechová na mentální úrovni velícího důstojníka, který už má hezkých pár let služby za sebou. Nepůsobí na mě dojmem někoho, jehož slovo je na palubě rozhodující. Například kapitán se nikdy nezeptá: "Je třeba ještě něco zajistit?"

Navíc jeho jednání s Murrayem je také kapku "nepravděpodobné". Na jednu stranu se snaží chovat jako drsňák (což bych mu i schvaloval jakožto majiteli větší lodi), ale na druhou stranu se nechá Murrayem rozjet jako malý kluk.

Prostředí a atmosféra lodi trochu pokulhává. Přijde mi, že to všichni berou jako počítačovou hru, nikoliv jako reálný život. Ale tohle píšu jako velký fanda ságy o Hornblowerovi, kde se všechny aspekty námořního života i osobnosti důstojníků rozebírají dost podrobně...

Ke slohové a pravopisné stránky díla ať se ti vyjádří povolanější...

Pro mne to je zajímavé, ale pár věcí mi tady nesouhlasí. Nebudu ani tak kritizovat velké množství "technické terminologie", protože to není nijak velký problém. Nesedí mi ale postava kapitána, který se podle mně nechová na mentální úrovni kapitána, který už má hezkých pár let služby za sebou. Nepůsobí na mě dojmem někoho, jehož slovo je na palubě rozhodující. Například kapitán se nikdy nezeptá: "Je třeba ještě něco zajistit?"

Navíc jeho jednání s Murrayem je také kapku "nepravděpodobné". Na jednu stranu se snaží chovat jako drsňák (což bych mu i schvaloval jakožto majiteli větší lodi), ale na druhou stranu se nechá Murrayem rozjet jako malý kluk.

Prostředí a atmosféra lodi trochu pokulhává. Přijde mi to, že to všichni berou jako takovou počítačovou hru a ne jako reálný život. Ale tohle píšu jako velký fanda ságy o Hornblowerovi, kde se všechny aspekty námořního života i osobnosti důstojníků rozebírají dost podrobně...

Ke slohové a pravopisné stránky díla ať se ti vyjádří povolanější...

Mistře roorybacky, opatrně. Největší brzdou ve vývoji jedince (nejen tom literárním) je nedostatek pokory vůči zkušenějším, kteří to s tebou myslí dobře a stojí jim za to se nad tvým dílem pozastavit...

Ten styl mi také přijde takový moc upovídaný. Až příliš rozvinuté některé větné členy a snad každá přímá řeč s dvakrát tak dlouhou uvozující větou. Takhle píše většina lidí tady (bohužel já taky). A myslím si, že to skutečně není úplně to pravé ořechové...

Mistře roorybacky, opatrně. Největší brzdou ve vývoji jedince (nejen tom literárním) je nedostatek pokory vůči zkušenějším, kteří to s tebou myslí dobře a stojí jim za to se nad tvým dílem pozastavit...

Ten styl mi také přijde takový moc upovídaný. Až příliš rozvinuté některé větné členy a snad každá přímá řeč s dvakrát tak dlouhou uvozující větou. Takhle píše většina lidí tady (bohužel já taky). A myslím si, že to skutečně není úplně to pravé ořechové...

Příběh rozhodně dobrý. Jelikož ti tady mnohem zasvěcenější literárníci (Lakrov, Prosecký atd.) sdělili výhrady k dílu, já přidám jen dvě drobná dloubnutí:

Vzducholoď naplněná heliem - jelikož si na to vzpomíná jako na příhodu z dětství, tuším, že by to mohlo být v době kolem první světové války. To se heliové lodě ještě nedělali a v Německu určitě ne.

Polymery se píší s krátkým "e". Slonovina už se na výrobu kulečníkových koulí nepoužívala (byla to vesměs nitrocelulóza), ale skutečně se bádalo nad nějakou novou vhodnou látkou (v té době byl vynalezen bakelit). 

Jinak velmi dobré dílo.

Styl se mi líbí, je to dobře napsané, ale mrzí mě, že je dost brzy vyzrazena pointa. Mnohem zajímavější by mi přišlo, kdyby to auto přejelo dceru a chlápek to přežil.

Líbí se mi to. Je to poutavé, mysteriózní, a hlavně to má myšlenku. Dobrá práce.

Jako společenská satira by to mohlo být dobré, ale postrádám na konci nějakou pointu... Vysvětlení. Čekal jsem, že to bude mít nějakou spojitost s jejich sledováním hororů a krváků.

Souhlasím s Kapsovou kritikou,

Jsem také ateista, ale jako takový bych si nikdy nedovolil zpochybnit význam víry. Z filozofického hlediska se domnívám, že lidé potřebují věřit, jinak by život mnoha z nich v podstatě neměl smysl.

Zároveň si nejsem jist, zda Čapek byl skutečně první, kdo zpracoval myšlenku věčného života se závěrem, že by poté už nebylo co prožívat a být unaven lidstvem, které dělá stále ty stejné chyby.

Člověk tu čeká na pointu...

A nic! :-(

Jsem laik a nějakou absolutně přesnou kritiku ode mne nečekej, ale jelikož píšeš, že stojíš o názory, sdělím ti ten svůj:

Překvapilo mne, že ač je to napsáno velice jednoduše, je to docela čtivé. Děj má spád, to je rozhodně plus. Na druhou stranu se tam věci dějí asi až příliš rychle. V úvodu nastolíš očekávání trhu a pak ho odbydeš jedním pětiřádkovým odstavcem. Asi až příliš se uchyluješ ke sdělování holých faktů a ochuzuješ čtenáře o omáčku. Nevím, jak je tenhle můj názor na místě, protože opačný extrém (hodně popisu a málo děje) asi taky není dobré řešení. Ale osobně si myslím, že všechno, co jsi popsal bych já rozpracoval na minimálně dvě, ale spíš tři kapitoly (před trhem, trh, noc po trhu).

Popis děje mi sice chvílemi připadal kostrbatý a nepřehledný, ale nakonec si myslím, že jsem ho pochopil a to je důležité.

Myslím, že by neškodilo častější nahlédnutí do duší postav. Líbí se mi věty typu: "Farmář ho nijak nezajímal, ale věděl, že k nepříjemnému řemeslníkovi, se nikdo znovu nevrátí," nebo "Ve své podstatě to byla dobře míněná a konstruktivní kritika, která mohla vést k větší motivaci jeho ženy, nicméně on to tak, zdálo se, nebyl schopen vnímat." Jen víc a houšť.

Skřípe trochu logika děje. Proč vlastně tomu falešnému strážnému Gwyn otevřel? Jak a kde vlastně došlo ke konfliktu Gwyna a Thorsena. Proč Thorsena vyplatil Gwynův otec? 

Hmm. Je vidět, jak se vyžíváš v akci, jak si souboj přehráváš před očima a snažíš se ho podat jako ve filmu. Tohle bohužel není můj šálek čaje. Navíc mi nepřijde moc uvěřitelná stupidita Smrtopravců. Jsou to vyhlášení zabijáci široko daleko, ale udělají chybu, že si neuvědomí, že je proti nim zaklínač??? 

Promiň, že jsem tak kritický, když psát sám moc neumím, ale nic z toho co jsem si přečetl, mě tolik nedrásá, jako skutečnost, že si ani nevytvoříš vlastní svět a postavy. Originalitu a původnost stavím snad nade vše.

Hmm. Je vidět, jak se vyžíváš v akci, jak si souboj přehráváš před očima a snažíš se ho podat jako ve filmu. Tohle bohužel není můj šálek čaje. Navíc mi nepřijde moc uvěřitelná stupidita Smrtopravců. Jsou to vyhlášení zabijáci široko-daleko, ale udělají chybu, že si neuvědomí, že je proti nim zaklínač??? 

Promiň, že jsem tak kritický, když psát sám moc neumím, ale nic z toho co jsem si přečetl, mě tolik nedrásá, jako skutečnost, že si ani nevytvoříš vlastní svět a postavy. Originalitu a původnost svým zaměřením stavím snad nade vše.

Zajímavé... Nepřijde mi to špatné ani dobré... 

Upřímně: Absolutně vůbec netuším, o co tady jde :-)

Velmi se líbí použitý jazyk. Ono se to sice hůře čte, ale v takovémhle textu to nevnímám negativně. Jen pozor, místy jsou podle mě obraty, které jazykově nesedí: 

A proti těžké družinní jízdě by neměla hrstka vojů z Vršovského hradiště šanci. - slovo šance mi přijde jako "anachronismus"

Kopí opsalo balistický oblouček - to raději do takovéhlo textu ne

nebojí se autority - taky se mi moc nelíbí, ale asi je to korektní

Jinak tomu jako laik nemám co vytknout

Jsem sice laik, ale považuji to za jednu z nejlepších povídek, co jsem tu zatím četl (čtu tu krátce). Líbí se mi ten neortodoxní jazyk. Spád to má podle mě dobrý. Větné konstrukce i výrazy jsou nádherné. Velmi dobrá práce...

Spatřuji ji jen v posledních pár větách - řečnických otázkách... Jestli učitelé čtou jen konce, je to s naším školstvím na pováženou.

Opakuješ slova (hlavně podmět) úplně zbytečně. Na konci prvního odstavce je v každé větě "vlak". Ale bez něj věta dává smysl stejně a vypadá líp...

No tak já jsem spíš mladý morous a je těžké mě něčím uchvátit. Na takovýchhle dílech totiž JE vidět, jaký je rozdíl mezi námi amatéry a profesionály. Proto já teď víc čtu, než píšu, abych se dokázal dostat výš...

Tulák mi přijde úsměvný. Nejvíc mi na něm vadí skutečnost, že mu prostě nemůžu uvěřit. Nevěřím tomu, že kluci takhle dovedou konkurovat dospělým. Nevěřím, že černí jezdci by byli tak tupí, aby se pořád stejným způsobem vraceli a dostávali přes tlamu... 

Ale snažím se na všem hledat to pozitivní a něco navíc. A v chodci jsem to našel v koních. Ono se docela pozná, když se spisovatel vyzná v tom, o čem píše. Těžko napíše dobrou bitevní scénu někdo, kdo o bitvách neví nic. Těžko někdo popíše pracovní den kováře, aniž by něco hlubšího věděl o kovářství atd. A já bych rozhodně nedokázal popsat scénu se stádem koní tak jako ty, protože o nich nevím ani šumák. A myslím si, že tohle je to důležité... Předložit čtenářovi něco, o čem si řekne: "tohle by mě nenapadlo". Trochu ho taky vzdělat. Nečteme to jenom kvůli příběhu...

Mohl bych napsat to samé co minule, ale to asi nechceš slyšet... Škoda, že o svém díle smýšlíš tak nízko, mohlo by být dobré. Asi nestojíš o hlubší kritiku, ale kdybys měla zájem, jsem k dispozici. Čistě náhodou jsem z Nera :-D

Vidím, že na fantasy-scifi se ti nedostalo toužené pozornosti, tak jsi přišla na větší server. To je dobře. Četl jsem to už tam, a čtu to zde znovu...

Je to takové podivné. Úsměvné povídání držící striktní časovou linii. Proč ne, tohle může fungovat. Větší problém shledávám v tom, že mi nějak splývají charaktery. V podstatě jeden kluk jako druhej.

Taky mám problém s "uvěřitelností" příběhu. Chlapci jsou vykresleni skoro jako superhrdinové v porovnání s vesničany, kteří jsou podáni jako stádo nemyslících zvířat. Pardon, ale chlapec přijede do vesnice a sem tam odpoví na pozdrav - jako, že mladého kluka budou čtyřicetiletí muži zdravit jako první? Také se mi moc nezdá, že dospělí (Viggo, Laura, ale i Robert a Lea) nepůsobí nějak "dospěleji" než chlapci...

A mnohé události - Robert pobije devět mužů sám - nepůsobí příliš věrohodně. Taky se mi zdá, že většina "nečekaných odhalení" je sdělena způsobem, že se prozradí předem. Popravdě řečeno, bych takhle kapitolu nepojmenovával. 

Ale co musím vyzdvihnout jsou "odborné" popisy koní. Protože na nich je vidět, že jim rozumíš lépe než průměrný čtenář (například já), tak ty dostávají příběh do lepší roviny. Myslím si, že o tohle by se měl každý autor opírat, protože napsat jednoduchý dialog, nebo popsat bitvu, to dokáže skoro každý. Ale vylíčit scénu, kde se "pasou koně" a dát jí speciální kouzlo detailním popisem koní na úrovni, to už opravdu chce o nich něco vědět...