Ze stejného soudku jako minule. Ale v některých rýmech, také díky rytmu, trochu odbyté.

Ať je to jak chce, autor umí účinně postavit báseň a najít slova, která vyvolají žádanou emoci nebo sentiment. Nehledá originální spojení, která se mohou ukázat jako nejistá pro dosažení výsledné emoce. To je známý postup, jehož genialita spočívá v tom, že je schopen vyvolat takřka v každém pocit, že to cítí podobně a pravá slova měl právě na jazyku. Myslím, že je to dobrá ukázka soudobé poezie, o které tu psala Umbratica. Možná by stálo za to ověřit její schopnost širšího působení publikováním na fejzbůku.

Přiznám se, že nechápu. co se míní upřímností v poezii. Byk bch rád, kf´dyby mi to někdo vysvětlil.

Ženská lyrika v extrémějším hávu. Tvému plastickému vyjádření by neškodila větší přesnost. Variant je spousta, jen si vybrat. Na práci s metrem bys měla zapracovat. I když dneska je to podle mnohých jedno. Udělat něco špatně (cítit je možné ledacos) ale není klad.

Na mě to smutně nepůsobí. Ze spodního proudu na mě dělají dlouhý nos smějící se čertící. Lehká noha veršů se mi zamlouvá. Jen verš bych chtěla hned bych upravil na chtěla bych hned.

Janino, ani mně se nelíbí představa, že počítače hodnotí literární díla. To ale není tento případ. Tady formou soutěže hledá nakladatel autora, jehož vydáním by neprodělal. Jako pomocné kriterium používá potenciální slovní zásobu adeptů. A tu lze těžko odhadnout jinak, než prostřednictvím počítače. Ani první odhady tohoto druhu, které se objevily, tuším, v šedesátých letech, nebyly výsledkem počítání na prstech. Drahý čas tehdejších počítačů byl pravděpodobně obětován zjištění slovní zásoby jednotlivých jazyků. Jeho součástí byla i slovní zásoba předních literátů. Největší měl Shakespeare. Nevím už kolik slov to bylo, myslím, že kolem 30 000. Později jej vystřídal Puškin, který, pokud vím, vládne dodnes. Kdyby se pořadí hodnotilo podle dosažených procent z celkové zásoby toho kterého jazyka,  pohybují se u nejlepších kolem 10, je pravděpodobné, že by na jednom z čelných míst byl Karel Čapek.

Jiná věc je zkoumání a posuzování jednotlivých složek literárních děl, které podle některých vzdělaneckých vrstev vede k oddělení zrna od plev, pravdivosti od keců. Z toho mám opravdu strach. Z podobného soudku jsou tzv. "objektivní" digitalizované konkursy, které mohou potlačením schopností části populace ovlivnit její životy.Jedná se o příklady těch, kteří konkurzy sotva prošli a pak napsali nejlepší práce v dějinách jednotlivých vysokých škol.

Počítač vyhodnotí potenciál tvůrců z hlediska slovní zásoby, neřeší však, ve které kulturní vrstvě autor tvoří. Otázka kulturních vrstev se v moderní době objevila v souvislosti s překvapivě ráným nástupem postmodernismu v nejtěžkopádnějším umění, architektuře, který vidíme koncem šedesátých let. Ve skutečnosti to byla právě architektura, ve které se ve dvacátém století nejvíce rozevřely nůžky mezi starým a novým vysokým slohem. Rozevřely se tak, že vyvolaly požadavek na nalezení společných znaků, podle kterých by mohly být nové výtvarně jednodušší stavby porovnávány se staršími. ( Viz např. Bruno Zevi Jak se dívat na architekturu). Zároveň se drtivá většina zakázek vysokého umění netýkala. Ze stejných důvodů je nesmyslné domnění, že se v soutěži porovnávala Gora s Karlem Čapkem. Porovnávala se pouze míra jejího talentu z jazykového hlediska. Tím spíše, že Čapkovo dílo je dovršeno, zatímco Gora teprve začíná. Neporovnávaly se ale společenské vrstvy, do kterých se narodili, přístup ke vzdělání, životní podmínky, podminky ke tvorbě atd. Na první pohled je možné předpovědět, že i kdyby Gora napsala v budoucnu stejně rozsáhlé dílo jako Čapek, určitě by patřilo do jiné kulturní vrstvy. Podle sociologické teorie, která provázela vznik postmoderní architektury, je těchto vrstev několik a v každé vrstvě vznikají vynikající díla. V rámci vysokého slohu jistě nebude soupeřem Sv. Víta dřevěný kostelík. Ale nikdo nepopře jeho a pro jeho vrstvu charakteristické kvality. Do Čech, zdá se, podobné vnímání zatím nedorazilo.

To bude tím, že puťa je roztomilou variantou puta (la puta), což znamená děvka. Jestli se ti poezie za to oslovení nemstí. Jinak: Na tebe slabší věc.

Obě básně se podle mě řadí mezi tvé nejlepší.

Trochejské schema

V temném světle na plese,
ruku v ruce s vdanou paní,
nevěrný muž nese se,
a smilstvo plíží se hned za ním.

Každý, kdo má oči  tak vidí,                                                                                                                že úsměv faleš neskryje,
i prkna v podlaze se stydí,
stopu hanby jen tak nesmyje.

Prásk;  sál zatají svůj dech,
stíny kácejí se padnou najednou.
Ostudný zní sálem vzdech,
když na parket když dosednou.

Jako by na nás vykukoval Jiří Kolář. Na Písmáku neobvyklá inspirace.

Hedonismus v ryzí podobě.

emme, kam na ty hlody chodíš? Mácha rýmem láska X páska žádné pravidlo neporušil. Je to přece štěpný rým se souzvukem přes dvě slabiky. A ve své době nebyl ani banální. Možná ho použil už někdo před Máchou, ale já o tom nic nevím. Proflákli ho až epigoni a vydavatelé, kteří podobné rýmy nechávali vytisknout červeně. Žádné pravidlo používání banálních rýmů nezakazuje. Je to spíš bonton.

Josephino, ty toho o tobadorech asi moc nevíš.

Ta by stála i za diskuzi o volném verši.

Lami, tentokrát to není úplně ono. Snad poprvé, co tě sleduji. Jestli se nevyznáš v rytmech, měl bys pro to něco udělat.

Emme, díky za odpověď. Na jejím základě je možné diskutovat přece jen konkrétněji.

1. Nejen zde, ale i na jiných litwebech vznikají díla, která jsou technicky jistě velmi vybroušená. Počty slabik ve verši, počty daktylů, rýmové schema... sedí určitě mistrovsky. Jen se mi zdá,... že těm textům často chybí duše. To je ale třeba připsat na vrub básnické impotence jejich autorů a ne úsilí po dokonalosti. Lit. weby navíc nejsou vhodným prostředím pro utváření názoru na poezii. Různe směry poezie mají rozdílné duše. Některé jsou pro davy, jiné pro komorní publikum. Na webech to bude zřejmě ta nejjednoduší duše, emoční a citová. Nic proti ní, je krásná. Ale i ta se na webech podaří jen zřídka. Co tak vzít za měřítko skutečné básníky? Také poznat (ne povrchně se informovat) jiné způsoby básnění by se pro básníka hodilo (když už obdivuješ experimenty dávných let).
2. Autor se vyhnul klišovitosti dvojice použitím poněkud knižního výrazu "stůně", takže nevznikla dvojice podobná, notně obehranému "nebe x tebe x zebe" případně "tůně x vůně", tentokrát i s gramatickým rýmem.To je argument hodný představitele velmi vybrané poetiky. Já ale za ním vidím neznalost a podivné studijní podklady (jedním z nich je i internetová akademická poetika, která, jinak velmi věcná, u rýmů zapomíná, že se jedná o pouhé názvosloví, podobné názvosloví hornin,  rostlin atd., které nic nevypovídá o jejich kvalitě a použitelnosti, a obsahuje zbytečné a navíc mylné hodnocení. Gramatické rýmy používali a používají i ti největší básníci. Navíc v případě tůně x vůně jde nejen o gramatický rým (podle tebe zřejmě to nejhorší), ale současně o štěpný rým (rýmují se kmeny), tedy o to nejlepší, co preferují náročné směry zaměřené na vybranou poetiku. Může být, že jde o provařený rým. No a co?V dnešní době totálního propadu poezie je to obzvláště pikantní argument. Já občas takové rýmy používám a čekám, kdo se ozve. Mezi těmi, kteří se nechají nachytat, jsou dokonce i velmi dobří básníci. Banalita je ovšem i tvárný prvek, zcela rovnocený s ostatními.
3. Polykání koncovek a jiné nešvary při recitaci? Velmi pokleslý argument poměřující věci z hlediska diletantismu ( nebo hedonismu?)
4. Vzdávat komentů nebo se omezovat na pochvalné bys neměl. Sice to nikam nevede, lidi to nezajímá. Zlepšovat se nechce téměř nikdo. Přesto to bylo to nejlepší, co Písmáka (a dříve i Totem) charakterizovalo.

emme, překvapilo mě, že to dnes ještě někdo zná nebo objevuje. Podnětná věc a sama o sobě pěkná.

Emme, zajímavá připomínka. Máš k ní nějaký hlubší důvod?

Skvělá.

Slyším ozvěnu Holanovy dikce. Potěšila mě.

Tvoje básnička mě vyzvala ke hře

Bělobně
Vytažený z hnědého listí
Drásavě šeptá

Rozhazuje larvy
Ve šlápotách
Dlouho do noci

A procesí keřů
Polyká cestu kudy se plouží
Než poztrácí kosti ...

Radovane, zraješ jako víno.

Vypadla mi z paměti. Tak jsem ji znovu přečetl. Je pěkná. Trefná.

Přečetl jsem znovu. Krásná báseň.

Pane Litartsi, díky tvrdošíjnosti, se kterou tajíte své prozódické objevy a skutečnost, že je buď nedokážete přesvědčivě předvést v praxi nebo možná tuto přesvědčivost ani neumožňují, chtěl jsem svou odpověď doprovodit úvahou, kde asi mohou vaše postoje kořenit. Vaše odpověď na návrh IvySu mi tuto námahu ušetřila.  Otázka, zdali modrozelenou nebo zelenomodrou, z hlediska systému konstrukce českého jambu totiž neexistuje. Obě varianty jsou možné. Dokonce je možné, ó hrůzo, umístit daktyl po několika trochejích až před konec verše.

modrozelená stébla zatím

Pane Litartsi, v čem slovo modrozelená škodí rytmu?

Pane Litartsi, vy jste sice náš současník, ale nejste současný autor.  Zajímalo by mě, co vám vadí na pětislabičných slovech. Že byste trpěl jazykovým rasismem? Umbratika se vám přece jen v něčem podobá.  Ať už jsou její důvody jakékoliv, svého stylu se nezbavi.  Vy také ne, Tak co jí vyčítáte.

Um, to s těmi architekty jsi pochopila, možná pro odlehčení, špatně. Napsal jsem k tomu něco, ale neuložilo se to. Tak alespoň řeknu, že brát při psaní v potaz čtenáře v té míře, jako to děláš ty, se mi nezdá nutné. Psát pro sebe má také své kouzlo. 

Pane Litartsi, kdybyste alespoň na chvíli opustil váš, pro druhé uzavřený, svět vlastní teorie a otevřel jej tomu všeobecně používanému, pak byste nemohl napsat takovou kravinu o rýmu. Rýmy jsou věcně roztříděné jako rostliny nebo zvířata a teorie nic neříká o jejich dokonalosti a kráse. Jejich hodnocení je možné teprve skrze vztah k nějaké individuální nebo skupinové poetice. Vy tyto vazby ignorujete. Pak vám ovšem nikdo neporozumí. Možná snad buřiči, kteří v ignoranci vidí spásu duše, a tak tleskají každé bizarnosti. 

Soudnost a schopnost sebekritiky chybí nejen vašim básním, ale dokonce každému vašemu výroku. Vy to vážně nevidíte? Neplatí na vás občas to, co napsal  Halas  Kalistovi?

Tvé verše jsou, Zdeňku zcela bez pohlaví.

Že tě to, hochu, vůbec dělat baví.

Přesto mám na stole vaše verše: Není vědec, ani světec. ... Ty se mi líbily.

Um, architekt není chráněný titul, takže si tak může (a mohl) říkat kdokoliv. Pan Litarts, pokud to nedohnal v několika posledních letech, není vysokoškolsky vzdělaný architekt. Pokud má v tomto směru nějaké vzdělání, pak to je zahradní architektura. Už si nepamatuji, zdali to je vysokoškolská Lednice nebo nějaká střední škola. Ve svém portfoliu realizací uváděl ještě celkem nedávno pouze  úpravy několika velmi drobných staveb v krajině (v rozsahu Božích muk a pod.).  Amatérsky (mimo soutěže nebo regulérní úřední postupy, tedy nezávisle na procesech, které navrhování a povolování staveb velmi ovlivňují) se zabýval návrhy na dostavbu Staroměstského náměstí (radnice), úpravami stávajících staveb, se kterými nesouhlasil ( např. reakce na památkářský  projekt domu U zvonu, který byl ze zcelující barokní úpravy regotizován, Tančící dům atd.) Je pravda, že podklady studoval velmi pečlivě a že by byl v tomto směru velmi dobrým památkářem. Otázkou je, jak by působil v úředních věcech. Jeho návrhy, z jeho strany urputně a nesnášenlivě hájené podobně jako jeho poezie, jsou totiž historizující slepou uličkou a jejich forma nedosahuje takové úrovně, aby jí mohla být, třeba jen teoreticky, měřena stávající podoba těchto staveb.

Mnohokrát jsem uváděl, a vidím, že marně, že nejsem vyškoleným odborníkem, že veškeré mé poznatky jsou výsledkem praxe. Pravda, praxe následně konfrontované s různými příručkami. Z této praxe bych rád připomněl, že i volný verš je založen na jisté "vázanosti", a to intonací, která jej dovede tak přiblížit vázanému verši, že jediným rozdílem zůstává s vazbou obvykle spjatý rým. Pokud překládáš, víš, že právě rým je velkým důvodem "nepřeložitelnosti" některých veršů. Ideální je v tomto směru blankvers, vazba bez rýmů. Dnešní "volný" verš se rozšířil zřejmě díky praxi undergroundu, o které Václav Černý řekl: zrušili všechno, i gramatiku.

Jednoduchá momentka. Skvěle napsaná. Jako bych tam byl s nimi. Určitě bych nefotil, jen tak bych byl. Pozoruhodné je rýmování. Po těžkém kalibru psího vína / lihovina, kde souzvuk běží přirozeně, dokonce nenápadně, přes čtyři slabiky, je rýmování lichých veršů dokončeno pouhým samoslabičným rýmem byla. Větší protiklad si lze těžko představit. Dobře vystihuje míjející chvíli.

Souhlasím s Janinou, s tím rozdílem, že se nejedná o poslední, ale předposlední verš. Respektování vedoucího trochejského metra nutně vede ke tvaru abych.

Kubo, Kubo, co tě to napadlo? Vymyslet si vydání ze 94 700 Kč a chtít, aby to ostatní zaplatili! Kdybys měl alespoň 80 000 Kč kapitálu a chtěl dotlačit zbytek (i tak by to bylo mimo mísu), pak snad. Navíc ses ani nenamáhal sdělit těm, kteří mají platit, kolik bude mít knížka stran, jaká bude vazba, výbava, kolik výtisků. Zachytil jsem, že 1000 výtisků. Pěkná blbost. Tebe ani nenapadlo začít skromněji a případný zájem řešit dotisky. Pak bys to za určitých podmínek pořídil v první vlně za 10 - 15 000 Kč. Možná ses měl obrátit jinam.

Divím se těm, kteří chtějí na něco tak nehorázného přispět. Možná si myslí, že je to na dobrou věc. Není. Přispívá to jen ke stále většímu tahání peněz ze strany pochybných vydavatelů, jako je tento.

Chatrná báseň. Je vidět, že aurorovi dělají potíže samotné základy. Sonet je nejtěžší forma. Rilke doporučuje mladým autorům a začátečníkům, aby se mu vyhýbali. Něco jiného je pokoušet se o něj v ústraní a něco jiného vylézt na veřejnost.

Ta se ti moc povedla. Mohla by ti posloužit jako vzor pro napsání další, možná i několika, verze, posunout ji blíže současnosti (i když není nesoučasná, jen reáliemi velmi netypická) a dále od třeba jen bezděkých vzorů. Podle mě to není balada. Spíše romance, když už bychom to měli někam zařadit.

Pěkná báseň po všech stránkách svázaná do pěkné formy, která zdaleka není tak mechanická, jak se nám snažíš namluvit, Naopak. Překvapí několika špílci, na které se čtenář chytí a na chvíli zaváhá.

To je opravdu krásná báseň. Sice neukázněná, ale to je i v poezii nemocí doby. Tedy znakem současnosti.

Domnívám se, že to byl Giambattista Marini (1569 - 1625). Pro toho bylo ohromení programem. Byl dvorním básníkem Marie Medicejské.

K básním nemám nic. Jen se mi zdá, že jsi plný ideologie a předsudků.

Pěkné, ale vzhledem k monumentálnímu rozkročení příliš krátké. Tedy bez obsahu.

Křusky byly odolné kožené boty s koženou podrážkou a kovovou podkovou na špičce.

Maďary měly podrážku ze surové gumy, ne z tlusté kůže, jak tu někdo uvádí.

Přezůvky jsem znával jako galoše.

toot - výčet toho, co tam je, je pěkný. Teď ještě stejný výčet toho, co by tam mělo být, ale není.

Luzz, pořád to samé. Už jsem se smířil s tím, že slova mají pro každého jiný význam.

Luzz, já tady nemluvím o obsahu, ale o způsobu utváření básně.  Je úplně jedno, jetli něco děláš záměrně nebo intuicí. Také jsem nemluvil o nějakém ovlivňování nebo inspiraci. Toho, co tady popisuješ, jsem si samozřejmě všiml, ale nechtěl to nijak rozvíjet, protože vím, jak jsou Písmáci hákliví, zejména ženy, na slovo, třeba i pochvalné, když neříká to, co chtějí slyšet. Obsahy já nekomentuji, prože když je báseň dobře udělaná, je vždycky dobrá, zatímco obráceně to neplatí. Omlouvám se, že jsem tě vůbec četl.

Rád bych diskusi ukončil. Pro přehlednost uvádím, že se přihlásilo celkem 15 autorů, z toho 4 prozaici. Někteří si přáli menší rozsah, takže bylo nárokováno mezi 120 a 130 stranami autorského textu. S obslužným textem tedy mezi 130 a 140 stranami. Rozsah je možné zmenšit nebo zvětšit, přihlášky ale nepokrývají ani přibližně stylovou nebo žánrovou rozmanitost současného Písmáka. Pokud byste projevili zájem pokračovat, mělo by se pojetí amanachu tomuto faktu přizpůsobit. Ozvěte se.

emme, z mé strany rozhodně otázka nezněla, komu je almanach určen a kdo si jej koupí nebo jím bude obdarován. Otázka zněla, má-li být jeho smyslem současná podoba Písmáka nebo jeho celkový význam nebo jej raději nevydávat. 

V otázce možností publikování se přikláním k názoru momoi.  Je to každého věc. Když chce někdo platit víc, než musí, budiž mu to přáno. Jinak je dnes publikování, alespoň to knižní a internetové, přístupné každému. Horší je to s obecným povědomím, které se z různých důvodů vytratilo. Velký vliv mělo přerušení tradičních domácích, dvě staletí starých, publikačních kanálů zahraničními vlastníky. Atd atd.

Luzz, překvapily mě postupy této básně. Něco podobného jsem si ve "vážné" poezii nedovedl představit. Obdobný postup používá ve svých blbůstkách, jak se tomuto druhu poezie říká na Písmáku,  Alois Marhoul. Základem je citát z odborného textu nebo jeho nápodoba. Ten je pak pointou převrácen v komický nebo tragikomický závěr, v tvém případě v závěr lyrický nebo reflexivní.

Opravdu pěkně udělané.

Původně jsem se už nechtěl vracet, ale některé zvláštní komentáře mě přiměly, abych znovu popsal pravý stav věcí.

Podle původního návrhu byl rámcově uveden rozsah příspěvků, nebyla však, mimo finančních, stanovena žádná kriteria, která by jakkoliv omezovala účast. Přiznám se, že jsem špatně pochopil stav Písmáka po "reformě" a očekával větší zájem, zejména pak větší rozmanitost příspěvků. Dokonce jsem předpokládal, že vznikne přetlak, který bude třeba řešit buď rozšířením knihy nebo kvalitativními kriterii. Došlo však k pravému opaku. Podařilo se, na úrovni předběžné přihlášky, obsadit zhruba 60% nabízenéné kapacity, a to, až na malé výjimky, určitou částí básníků. Žádoucí rozmanitost se nekonala. Navíc někteří s účastí váhali nebo ji přímo odmítli v obavách, že kniha nebude mít dostatečnou kvalitu. Tento postoj má kořeny v době zákládání literárních serverů, kdy se jejich osazenstvo zbavilo kvalitativního dozoru redaktorů časopisů a nakladatelských domů a zaplavilo servery neumělými a pokleslými výtvory, což logicky vedlo k despektu odborných kruhů. Účast na serverech byla předhazována i oceňovaným básníkům, kteří kontrovali tím, že na serverech vyrostli a z jejich účasti nelze nic vyvozovat. Publikovat pod nickem nebo zúčastnit se čtení v uzavřeném kruhu bylo pro podobné autory snazší, než se v souvislosti se servery prezentovat knižně pod pravým jménem.  Zajímavé je, že vzájemné odmítání se netýká jen určité skupiny, ale všech. Rozdělíme-li pro přehlednost autory na lepší, dobré, nadějné a slabé, zjistímě, že ti leší nechtějí prakticky nikoho z ostatních skupin. Dobří se obávají lepších, ale nadějné nebo slabé nechtějí. Když patálie s nesoudržností vypukla, odpověděla mi při náhodném setkání jedna básnířka ze skupiny dobrých na otázku, co by dělala, kdyby se přihlásili ten nebo ta, že jsem se zbláznil.  Dnes je situace jiná.  Trh takřka dominantně ovládly jednodušší výtvory a "lepší" autoři jsou v podstatě neprodejní. Podobný posun vidíme i na Písmáku. Přesto popsané postoje budou přetrvávat. Jako východisko bych viděl básnický almanach obsahující vedle básní i statě z teorie verše s charakteristickými ukázkami a pod. Jako bonbónek pak krátké, ale hutné ukázky z prózy. Financování je zajištěno systémem a přislíbenými sponzorskými dary. Nemluvilo se zatím o financování distribuce, které může dosáhnout výše cca 2000Kč. Také je třeba mluvit o sazbě prózy.

Ještě bych se rád zmínil o reprezentačním almanachu. Podařilo se mi získat příslib několika vlivných osobností, které by byly zárukou výběru i působení na jednotlivé kandidáty. Příslib příspěvku zásadních autorů se mi sice zatím nepodařilo dosáhnout, ale důvodem nebyla hra na lepší a horší, ale nedostatek materiálu. Věřím, že by se i tato otázka vyřešila, ale pracnost celého projektu mluví v jeho neprospěch. Tím spíše, že někteří "lepší" by přivitali spíše zájmový almanach této skupiny.

Jak řekl Václav Černý ...zrušili všechno, i gramatiku.

Význam jistě, to nepopírám. Ale to není totéž, co poezie. Ta nemusí všechno dopovědět.

Milí Písmáci děkuji všem, kteří projevili zájem a nabídli pomoc nebo účast. Z veřejných i soukromých komentářů jsem dospěl k názoru, že soudržnost Písmáků není taková, aby byla zárukou potřebné spolupráce. Proto jsem se rozhodl od projektu upustit. Kdyby v něm chtěl někdo pokračovat, rád mu pomohu. 

Práce, která je vzhledem ke svému rozsahu v některých částech příliš stručná až nedostatečná. Už problém čarodějství je, zvláště když zabíhá až do antiky, vysvětlen až příliš schematicky. Totéž se týká knihy Kladivo na čarodějnice - dovoluji si předpokládat, že ji autor zná pouze z doslechu. Možná by také bylo vhodné podotknout, že tento hon na čarodějnice se sice odehrál na "našem" území, ale v části osídlené německým obyvatelstvem. A Němci byli, ať katolíci nebo protestanti, upalováním doslova posedlí. Podařilo se jim téměř vylidnit celá území. Také hodnocení režiséra Vávry není zcela bez chyby. Slušelo by se přinejmenším připomenout, že těsně před válkou získal cenu na festivalu v Benátkách, kterou mohl odpovídajícím způsobem převzít až po více než padesáti letech. Atd, atd. Práce mohla být stručnější a více soustředěná na hlavní téma.

Jiný řidič jiné střevíce

stará známost kdesi zapadla

jako když se zavře stavidlo

Čas je to co nám chybí

trpělivost až na hranici

dokud ptáci nevzlétnou

Bouřkové mraky 

připloují  

Zůstává nám jenom nahota

Z proudu vydělí se

pastózní paprsky

Tak stéká kresba snu

prostorovým deštěm

doluje ze stěn

sílu jako na lanu

Stala se chyba. Škrtl bych i má mysl je zase matná

Jáí bych to četl takto:

Zatímco proudy páry

za letadly drží tvar

má mysl je zase matná

Je den a přesto Měsíc

visí nad špičkami domů

bílý jako perla z lastury

Ta se mi líbí. I když, jako vyznavač stručnosti, bych tři verše škrtl.

Proč to tak asi je?

Pane Litartsi, o tom, co a jak se chystá, víte prd.  Jen, aby řeč nestála, žvaníte.

Pane Litartsi, prohlašte, že projekt Písmák 2024 chcete převzít a já vám ho přenechám, veřejně to tu prohlásím a autorsky se nezúčastním. Budu ale od vás chtít hodnověrnou záruku, že vaše prohlášení není jen tahem, který má projekt zničit. Nejlépe nějakou částku uloženou v notářské úschově, která by v případě, že projekt nedovedete do cíle, propadla ve prospěch vydání knihy jednoho z Písmáků. Víc pro vás ani pro poesii udělat nemohu. 

Je možné zvážit i formát knihy, Já jse schopen zvládnout obálku do formátu B6. Pro formát A5 by ji musel navrhnout někdo jiný. Ilustracím se nebráním. Měly by být z cenových důvodů černobílé. šedá je součástí černobílé škály. Totéž se týká obálky.

Janina6 - Gora mi poslal 2 tvoje nahrané básně. A ty jsou, z mého hlediska, velmi dobré.

Dobrá zpráva

Díky sponzorským darům se v této chvíli podařilo pokrýt cca 28 desetistránkových podílů.  To znamená, že se můžeme pokusit naplnit plánovaný obsah almanachu. Z uvedených podílů je13 pokryto příslibem a 1 závazkem účasti. 14 podílů je volných. Část z nich může být použita na dvoustránkové podíly, čímž může počet účastníků podstatně vzrůst. Tyto podíly umožní publikovat díla zemřelých a nabídnout zvlášť významným osobnostem Písmáka bezplatnou účast. Z praktických důvodů předpokládám omezení počtu účastníků na padesát. Podmínkou sponzorských darů je, že bude dbáno o co nejvyšší kvalitu příspěvků. To může vést k omezení rozsahu některých příspěvků. Protože je dary pokryta možnost publikace významných a zemřelých autorů, prosím a2a2, zda by se tohoto úkolu neujal. Dále prosím Snake_01 a Můru, zda by se mohli ujmout teorie haiku a výběru ukázek. Otevřena by tak zůstala jen otázka prózy.

Upozorňuji všechny zájemce, že všechny podíly musí být uhrazeny po definitivním schválení programu, a to před započetím práce na sazbě, na účet, který bude k tomuto účelu zřízen.

Dobrá zpráva

Dobrá zpráva

Pane Litartsi, tak se rovnou přiznejte, že jste  Poznámky k poezii Aloise Marhoula nečetl nebo že jste jim neporozuměl. Tam je Haráka tři habaděje. Jak jsem řekl. Modlím se za vás.

Snake_ 01, a2a2 - pokračování (nevím, proč mi vždy, když chci zůraznit nějakou část, skočí příspěvek rovnou do názorů).

Já tam žádný názor, který by mohl vést k dehonestaci Písmáka nevidím. Rovněž tam nevidím nic, co by bránilo jakékoliv spolupráci. Tím spíše, že přinejmenším snake_01 ví, že nikdy nebudu psát něco k teorii haiku a vybírat ukázky. Nejen proto, že haiku se neshoduje s mým pojetím poezie, ale zejména proto, že tu máme snad největší pýchu Písmáka - lidi, kteří se  haiku zabývají velmi důkladně a s důsledností, která není v české lajdácké kotlině běžná. Jak by mohl bez nich almanach vůbec vzniknout? Jiní zase vědí, že dlouhá léta nečtu žádnou prózu (přesto se na Písmáku občas přinutím). Jak bych mohl redaktorovat prózu? A nejsou tu snad dlouhodobí redaktoři, kteří na rozdíl ode mne znají různé osobnosti Písmáka a byli by schopni přispět k jejich účasti či vzpomince na ně? Nikdo z Písmáků potřebných k realizaci tohoto programu se nepřihlásil. Jen 10 básníků (s z jejich přihlášení stejně nelze vzhledem k podmínkám realizace nic vyvodit). A to je opravdu málo.                                                                                                            Proč jsem se rozhodl k presentovanému postupu? Ze dvou předpokladů: 1. Že o almanach, zejména ze strany zavedených autorů, nebude zájem. To se potvrzuje. Možná tu hraje roli i animozita vůči mě, ale s tím nic nenadělám. 2. Že jsou na Písmáku, zejména mezi mladými, finančně slabší jedinci, kteří nemohou obětovat ani malou částku. A mezi nimi i ti, kteří by v almanachu měli být v každém případě.                                                                                              Snaku, nevím, jestli by platil obecně předpoklad, že by si lidi rádi připlatili. Možná to vidíš z pozice haiku, která se jediná z poezie prodávají (nebo ještě nedávno prodávala). Tebou sázená kniha haiku byla vytištěna ofsetem. Mluvil jsem s několika ofsetovými tiskárnami. Jsou mnohem dražší a aby se jim tisk vůbec vyplatil, požadují také z hlediska poezie nerealistický náklad. Tedy, buď se haiku opravdu dobře prodávají nebo mezi vydavatelem a tiskárnou existují nadstandardní vztahy. Ty se mých možností netýkají. Přesto si myslím, že ani moje realistická nabídka není k zahození. Možná byste podobnou těžko hledali.                                                                                 Závěrem musím říci, že mi nevadí, že se nezúčastníte. Almanach prostě nebude. Ale přece jen mi trochu vadí, že se na mě vymlouváte.                                                                                                  

Snake_01, a2a2, 

Dámy a pánové, myslím, že jsem se k obsahu almanachu vyjádřil jasně. Cituji ze dvou svých komentů:

Almanach by měl být reprezentativní, měl by ukázat Písmáka pokud možno ve velké šíři stylů, forem, žánrů atd. a jejich reprezentantů.  Samozřejmě je možné uvažovat i o těch, kteří už na serveru z různých důvodů nejsou. To se může stát různě. Ukázkami nebo stránkou, kde budou významní Písmáci připomenuti. Zastoupena by měla být poezie včetně epiky a haiku i krátká próza všeho druhu.  Případné i teoretické práce, pokud budou pojaty čtenářsky srozumitelně.  To samozřejmě předpokládá účastnickou toleranci k jiným názorům. Pokud jste této myšlence nakloněni, prosím abyste se pro ni pokusili získat i ostatní.

Ke kvalitě textů řeknu jen to, že kniha by měla Písmáka representovat, ne jej poškozovat. Bez účasti významných Písmáků, přinejmenším těch současných, to nebude možné. Rovněž tak nevím, proč by nemohli být, třeba každý jednou básničkou, připomenuti zemřelí. Ale i tady je to otázka financí.  Názor, že by si jimi dnešní chabí autoři nezaslouženě vylepšovali svůj obraz, je směšná.

lawender, ty automaticky předpokládáš, že když někdo vydá knížku, může ji automaticky prodávat. Já si tím nejsem jistý. Možná ano, ale asi to bude za nějakých právních a daňových podmínek. Čili, je tu nutná konzultace s právníkem. Ta ale stojí peníze. Takže - zvýšení nákladů. Šlo by to jistě přes prostředníka, ale ten to také neudělá zadarmo. Takže: opět zvýšení nákladů. Tentokrát docela podstatné. Takže by k tomu musel být pádný důvod. Navíc by si prostředník určil cenu, není vyloučeno, že by 1 výtisk mohl stát 400 Kč. A takový zájem určitě nebude, aby se to vypatilo. To ti raději dám, pokud se almanach uskuteční, a já podle reakcí soudím, že ne, svůj výtisk zadarmo.

Pane Litartsi, vidíte, že si to pamatujete. Tuto charakteristiku sdílíme všichni, kteří M. básně známe. Vy zřejmě budete patřit, aniž asi znáte víc než to, co jsem dal na Písmáka, k jeho odpůrcům. Já je, na rozdíl od vás, osobně znám. Asi vám, podobně jako jim, vadí, když si někdo utahuje z toho, co je vám svaté. Chápu to. A co? Máte jiný názor. Ten váš ovšem, jak je to v Česku v poslední době v oblibě, ztotožňuje názory kritika na něčí dílo s jeho vlastním pohledem na svět. Asi jste si nevšiml, že, jak Harák, tak já, charakterisujeme svět Marhoulových básní na pozadí ztv. velké poezie. Vy prostě nepravdivě nálepkujete. Podívejte se do historie, kam podobný začátek nakonec vedl. A to je to, co mě na  vás  překvapuje a proč se za vás modlím. Tento článek ovšem není ani o panu Marhoulovi ani o mně. Je o almanachu. Když už chcete tlachat, mluvte alespoň k věci.

Pane Litartsi, vy byste se měl vrátit do školy a naučit se číst. Písmenka asi znáte, ale souvislosti vám unikají. Nebo jen uplatňujete politický talent v překrucování? Nebo vás už zlobí paměť? Vy jste se mě v souvislosti s článkem o A. Marhoulovi a ukázkami jeho básní ptal, kde jsou hodnoty a já vám odpověděl, že jsou zpochybněny. A to je fakt, o kterém píše i dr. Harák v doslovu k jedné z Marhoulových sbírek, který jsem použil jako východisko svého článku. Potřeba lhát a pomlouvat je novým prvkem ve vašem arzenálu. Dosud jste se mnou hrál hru, na kterou mi nesedí žádný vzorec. Možná je to jedna z forem hry na "Ano,ale". To by lépe věděl pan Voříšek. Mně nezbývá, než se za vás modlit.

Omlouvám se. Neuvědomil jsem si, že můj požadavek může být nesrozumitelný. Stačí, když mi pošlete vnitřní poštou (ale klidně i tady do diskuse) kolik stránek si chcete reservovat.

Když jsem psal svůj komentář, neznal jsem příspěvek od a2a2. Proto přidávám svůj. Nevím, jestli jsem se dříve vyjádřil srozumitelně. Začínám u financí, protože vím, že pro někoho mohou být problémem. Vím třeba, že i příspěvek 1000 Kč je pro někoho moc. Proto jsem připravil model, kde je možné upsat se už od 4 stran, výjimečně už od 2 (cca od 90 resp. 180 Kč) až po 10 za cca 450 Kč. A ani těch 10 nemusí být konečných. I když ani počet 180 stran není svatý, známe jeho reálnou cenu a je na něm možné dobře ukázat celý problém. Upíšou-li se všichni k 10 stranám, bude 17 účastníků a každý dostane 4 knihy, každou v obchodní ceně min 350 Kč. Když se všichni upíšou ke 2 stranám, bude k pořízení knihy potřeba 85 účastníků a každý tak dostane 1 knihu.  Druhá možnost asi nebude reálná. Možnost koupě dalších výtisků je podmíněna tím, komu zákon umožňuje a v jakém rozsahu prodávat.

Ke kvalitě textů řeknu jen to, že kniha by měla Písmáka representovat, ne jej poškozovat. Bez účasti významných Písmáků, přinejmenším těch současných, to nebude možné. Rovněž tak nevím, proč by nemohli být, třeba každý jednou básničkou, připomenuti zemřelí. Ale i tady je to otázka financí.  Názor, že by si jimi dnešní chabí autoři nezaslouženě vylepšovali svůj obraz, je směšná.

Vážení Písmáci, vaše debata trochu předbíhá. V této chvíli jde o to, je-li vydání almanachu vůbec možné. Zatím  projevilo platonický zájem 12 lidí. Skutečný zájem, podepřený rezervací podle nabídky, v této chvíli samozřejmě předběžnou, neprojevil nikdo. Protože nevidím žádný smysl v přešlapování a planých diskusích, stanovil jsem termín k jejímu podání na 6. duben. Po 6. dubnu se uvidí, má-li smysl v projektu pokračovat nebo ne. 

Písmák je v podstatě časopisem. Almanach by měl být výborem z tohoto časopisu. Tedy, doba vzniku příspěvku není nijak omezena. Rozmanitost příspěvků je vítána. Představení významných postav Písmáka, ať žijících nebo zemřelých, a talentů je vítáno. To samozřejmě s sebou nese řadu potíží a překážek, které budou řešeny, až na ně přijde čas.                                                                                                                                       

Byl by to i pěkný úvod k delší básni.

Zeanddrichu E, když cítíš potřebu pořádat ankety a někoho pod záminkou kolektivního znechucení vylučovat, nikdo ti v tom nemůže bránit. A nikdo jiný než pořadatel takového hlasování, předpokládám, že to budeš ty, se nemůže stát heroldem jeho výsledku.  Načasování takového sdělení je ve stejných rukou. Ale i kdybys doložil potvrzení certifikované organizace, že pro vyloučení hlasovala většina lidí registrovaných na Písmáku, náklady samozřejmě poneseš sám, nebude to mít žádný vliv. Jde totiž o soukromou akci. Je těžké pochopit, jak jsi na takovou blbost přišel. Čekal jsem, že se někdo pokusí, ve snaze ponořit věc, jak je zde zvykem, do jaloviny kontroverzní diskuze. Ale že to budeš ty?  

aleš-novák , ty jsi vydavatel nebo dokonce nakladatel?

Okolnosti vzniku nejsou důležité. Někdy může jejich pravda škodit pravdě básně, protože jsou to dvě odlišné věci.

K otázce jmen, pod kterými budou práce uveřejněny. Vždycky se publikovalo i pod pseudonymy. Protože v knížce bude uveden i copyright všech autorů, je otázka, může-li být i ten pro pseudonym. Bývalo to tak. V tom případě by měl znát jména vydavatel. Je to právní otázka. A bude jich víc.

Možnost prodeje je samostatnou otázkou. Pokud by byl o něj zájem, musel by se, zejména při představě prodeje v kamenných domech se vyřešit mimo jiné i právní rámec. To by zřejmě vedlo ke zvýšení ceny pro účastníky. Možná by byla cesta přes sponzorský příspěvek.

Almanach by měl být reprezentativní, měl by ukázat Písmáka pokud možno ve velké šíři stylů, forem, žánrů atd. a jejich reprezentantů.  Samozřejmě je možné uvažovat i o těch, kteří už na serveru z různých důvodů nejsou. To se může stát různě. Ukázkami nebo stránkou, kde budou významní Písmáci připomenuti. Zastoupena by měla být poezie včetně epiky a haiku i krátká próza všeho druhu.  Případné i teoretické práce, pokud budou pojaty čtenářsky srozumitelně.  To samozřejmě předpokládá účastnickou toleranci k jiným názorům. Pokud jste této myšlence nakloněni, prosím abyste se pro ni pokusili získat i ostatní.

Je třeba uvažovat i o finančních mantinelech. Základní odhad rozsahu a ceny skutečné knihy bude možné stanovit až na základě předběžných přihlášek a jejich rozsahu (4, 6, 8 ,10, případně více stran). Prosím tedy, abyste tyto nezávazné přihlášky podali do 5. dubna.

Opravdu pěkná hříčka. Chvíli jsem si za vždy dosazoval někdy, možná, přece atd., protože vždy mi vzhledem k okolí připadalo příliš absolutní.

Pěkný, řekl bych šansonový, text. Ten zpěv si dovedu představit.

Dylan Thomas- jeden z mých oblíbených. Přesto tuto báseň neznám. Kdo ji přeložil?

Pane Litartsi, hodnoty jsou všechny zpochybněny. Zůstává jen život sám o sobě.

Norsko 1 - Od koho? Od tebe? Nebo od jiného soudruha?

Když to čtu, tak mám pocit, že ta knížka bude zbytečně drahá. Kolik bude výtisků a kde se bude prodávat?

Lepší je hrát než poslouchat.

Slu ka - Na tvou báseň jsem zrovna nemyslel. Jen na obecný neduh podobného stylu.

Pavel Daneš - V čem je ta nedokonalost?

"ty" ve 3. verši je navíc. Jinak skvělý kousek.

Skvělá tříšť bez vnější souvislosti.

Tato báseň se mi zdá nejpřesvědčivější z básní podobného stylu, které se tu občas objeví. Právě ta přesvědčivost, schopnost proniknout k běžnému čtenáři, je jeho slabinou. I když ji v prvním plánu ponecháme stranou, objeví se v podtextu otázek, které směrem k ní můžeme klást. Zmíním tu jen její extenzivnost. V porovnání se staletí uznávanou charakteristickou hodnotou poezie, stručností, možná až rozbředlost. Bohužel věcná debata nebyla dosud z mnoha důvodů možná. 

Na mě je toho moc najednou. Tak jsem přečetl jen něco. Nejvíc se mi líbila 03. Snad proto, že je to hutná báseň v próze. Krásná a přesvědčivá.

To se ti opravdu povedlo.

Říkám si. Kdysi by nějaký mladík vtělil podobné téma do vázaných veršů a přidal muziku. Takových písní přece je!  Podobné básně ve volném verši mě stále znovu vrací k otázce, kterou se zabývám řadu let. Je možné se stejně přesvědčivě a se stejným spádem vyjádřit ve volném verši? Někdy se mi zdá, že by to šlo a že krátký verš je tou cestou. Ale čtenářské ohlasy, které při stejné poetice dávají přednost vázanému verši, mi to vyvracejí. Podobně úspěchy písničkářů.

Zvláštní úvaha. To by mě nikdy nenapadlo.

Já to měl za jednu báseň a přemýšlel, jestli by nebylo lepší prohodit druhou a třetí strofu. Ta první je ovšem skvělá. K haiku se neumím vyjádřit.

Nevím, co je vódzka.

Podle mě lze keby přeložit jako když nebo jestli ve smyslu kdyby. Nerozumím dobře slovenštině, tak to nemohu tvrdit s určitostí, ale zdá se mi, že autor neudržel vysoký dech, který nasadil a báseň nakonec "nějak" rozvinul. To se v takových případech stává.

Přemýšlím, jestli ten konec je náhlým projevem zoufalství nebo vzpoury.