Písmák Je t ´aime Paris
země se zachvěla a on pochopil
pak z půlnočního kostela
vzlétlo hejno vran
otřásl se zimou, hnusem či vzušením
Má je nenávist
má je nenávist
ta sestra lásky
jež tolik znamená
tak věčná a pomstychtivá
absurdita mého života
ač v rakvi uložen
dýchal bych
teď vskutku srdce mé
tlouci přestalo
Smutný klaun
smutný klaun
na jevišti života
je k smíchu
trochu jinak
marnost
hádala se duše s tělem
o prvenství v životě člověka
bez naděje na kompromis
potřeby těla
Don Quijote
stále tu svádíš boj
s větrnými mlýny
co za soumraku
v zemi krále havranů
pozitivní myšlení...
Pozitivní myšlení vede člověka k dokonalosti a síla odpouštět je světlo, aby došel až na konec této cesty. Pohled na hvězdy z vysoké trávy mu dává rozluštit tu hádanku, co dostal v okamžiku zrození. I on chtěl by alespoň na chvíli nebýt sám, jen s lahví červeného vína povídat si
s přítelem.
Vaše výsosti!
Královská výsosti,
já klaním se před Vámi.
Ač s nožem za zády
hovořím o věrnosti.
Pro...
hraješ tu divadlo
pitomý šašku
jsi maska bez výrazu
jen hmota plná
oči
za soumraku, jež
halí nás do tmy
já spatřil jsem
tisíce očí nehybných
anděl
za svitu petrolejových lamp
rozlévám se doztracena
nejsem muž
-však ani žena
rozechvělá
jsem struna podléhající tvému doteku
žádostivá.
toužící
-zahraj mi lásku.