Jen hnidopišská poznámka - Slunce vchází do Vah, nikoli do Váh. Jinak výborné. *

Jednoduché a vážně zajímavé, velmi dobré. :) *

Jednoduché a vážně zajímavé, velmi dobré. :) *

Rozhodně bych neřekl, že je nezajímavá pro nezainteresované, naopak. 

Anebo taky ne. :) *

Přesto se takové jemnější rozlišení ve versologii smysluplně používá (verše bohaté, chudé, tklivé, useknuté, dostačující a tak dále). 

Přesto se takové jemnější rozlišení ve versologii smysluplně používá (verše bohaté, chudé, tklivé, useknuté, dostačující a tak dále). 

K teorii: rým je zvuková shoda fonémů na konci verše počínající poslední přízvučnou samohláskou včetně, asonance shoda samohlásek. A mezi tím je poměrně dost velký prostor, takže s polaritou "tohle je asonance, tohle je rým, tertium non datur" nemohu souhlasit.  

"Co chtěla Narciska, když stála před zrcadly / a věci kolem ní dotčeny rychle chladly" je rým, protože se shoduje vše od poslední přízvučné samohlásky (přičemž v tomto případě počítáme s fonetickou fíkcí vedlejšího přízvuku) až ke konci verše. "Sivým - jiným",  "obrazu - rozpadu", "Dante - parte" jsou asonance, protože se shodují jen samohlásky. 

Těším se na Tvá další díla. 

Je to báseň toho druhu, u které jde spíš o to, co dá básníkovi samotnému, jaké mu dá zkušenosti s tvorbou a co ho naučí, než o to, co dá čtenáři (a stejný je i účel této kritiky). Věřím, že Ti ta báseň dala velmi mnoho tvůrčích zkušeností a přeji Ti to. Nicméně nebudu předstírat, že mi to jako čtenáři stačí.  

Jako formální cvičení, což bylo asi primárním účelem, je to velmi dobré (dokonalé arci ne: "již dávno, dávno jsou pryč zapšklé zimní časy" bych podle mého názoru přirozeně akcentuoval "již DÁVno, DÁVno jsou PRYČ ZAPŠKlé ZIMní ČAsy", nikoli, jak Tvůj verš předpokládá, "DÁVno JSOU pryč"; podobně "pláň hřeje, svítí z ní běl, tamť i Myrta vlaje" bych četl "pláň HŘEje, SVÍtí zní BĚL, TAMŤ i MYRta VLAje"; podobně "slyš - v dálce znělý se hlas ozývá i pěje" bys zřejmě chtěl číst "slyš - v DÁLce ZNĚlý SE hlas OzýVÁ i PĚje", ale správná akcentuace je "slyš - v DÁLce ZNĚlý se HLAS Ozývá i PĚje"). 

Proti archaizujícímu slohu nic nenamítám. Nejen v biologii ontogeneze rekapituluje fylogenezi a archaizování k Tvé fázi literárního vývoje neodmyslitelně patří.

Problém není v archaismu, ale v tom, že je sloh (a to i na čistě formální cvičení) mnohomluvný, rozbředlý a překombinovaný. Dojem z přírody je Tebou použitými obrazy spíš zatemňován než evokován (proč by měl zimní suchopár ujímat srst koňských hřbetů?). 

No a jazyková redakce nemůže být nikdy dost pečlivá (libí jarní čas m. libý jarní čas, vítr tančíce a zpívajíce, vánek si z tvým sluchem m. s tvým sluchem, nesmyslné středníky po čtvrtém verši první a prvním verši poslední strofy), ale o tom už bylo řečeno dost.

Zvláštní melodií, obsahem i dynamikou. *

Taková je ortoepická norma. Základní pravidlo je, že předložky takzvaně pravé "bez, do, ke, ku, na, nad, o, ob, od, po, pod, pro, před, přes, při, se, u, ve, ze, za" (ale nikoli "kol", "dle", "krom", "skrz", "blíž", "stran" a "zpod", protože to nejsou etymologicky předložky) se připojují k následujícímu slovu a tvoří s ním jeden přízvukový celek, tj. přízvuk přechází na ně jakožto na první slabiky přízvukového celku.

Ostatní jednoslabičná slova mohou mít buď samostatný přízvuk, nebo se připojují k předcházejícímu slovu a tvoří přízvukový celek s ním. Určitá skupina slov, tzv. bezpřízvučná slova (nepřízvučné tvary osobních zájmen, tvary slovesa být, pokud mají platnost pomocného slovesa), se připojuje k předcházejícímu slovu vždy, ostatní slova podle toho, jaký na ně mluvčí klade důraz. 

Ale samozřejmě i z těchto pravidel existují určité výjimky. 

V normativní (což arci nemusí nutně znamenat "přirozené" nebo "intuitivní") výslovnosti je "na" předklonka a hýbat s ní nepřipadá v úvahu. "To" může být buď příklonka (což vychází rytmicky lépe), nebo samostatný takt, norma, pokud jí správně rozumím, připouští obojí. Intuitivně bych jej četl spíš jako příklonku.

A toho, že mi autor zalomením veršů naznačuje žádoucí akcentuaci, bych se upřímně řečeno asi nedovtípil. :-) 

:-)

Krásné, díky. :-) *

Až jednou půjdu po mostu Karla do divadla Národa na stěnu Čerta, smířím se s tím, že jste zvítězili. Avšak upozorňuji Vás, že to bude vítězství Pyrrhy, dříve Pyrrhovo vítězství. 

Velmi krásné...*

Překrásné, děkuji Ti... 

Krásné, jarní. *

Snad mu budou chutnat :) *

Začátek je docela hezký, konec mi připadá takový useknutý, nerozvinutý, jakoby Tě psaní v půli rozepsané básně přestalo bavit. A neřekl bych, že zamilovanost trvá jen dva nebo tři roky. 

Zůstalo po něm také mnoho krásných básní... A jistě zůstane i po tom, který začíná. *

Světlo města, temnota lesa a jezero, které to všechno odráží... Působí to na mně jako dvojče nebo starší verze básně Pamatuješ si, která se mi líbí o něco víc - snad že v ní není jen obraz, ale i hlubší myšlenka. * 

Hezká báseň, docela nemístně asociující Lovecrafta... *

:-) *

Docela pěkně napsané. Nebylo by lepší jistě jít než nejistě běžet? :-) *

Markel, děkuji Ti za zastavení, pochvalu i dotaz...  Slovo "děvka" užívají kraličtí k překladu hebrejského "šipcháh" (lat. ancilla, ř. δούλη), což znamená "otrokyně". Novější překlady mají většinou svobodomyslnější "služebnice" a i některá vydání Bible kralické to vylepšují na "dívka". Tentýž význam jako dnes to tedy asi nemělo :-) 

Markel: Děkuji Ti za zastavení :-) Slovo "děvka" používají kraličtí k překladu latinského "ancilla", řeckého δούλη, hebrejského šipcháh, tedy otrokyně, které Jákob zaměstnával jako děvečky či podruhyně. Nové překlady mají většinou svobodomyslnější "služebnice". A i některé novější vydání Bible kralické to vylepšují na "dívka" :-) 

Velice (goticky) krásná a zajímavá báseň. Díky. *

Skvělé, díky...*

Velmi krásné. *

Myslím, že by básni velmi prospělo především to, kdybys poněkud zapracovala na formě - například se pokusila vyhýbat gramatickým rýmům (to jsou ty, které jsou založeny na příbuznosti slova, typu "výhled - přehled, svědomí - vědomí") a přečetla si něco o veršové formě (třeba http://tinyurl.com/basnickeremeslo).

Připojuji se ke gringoově doporučení, aby sis přečetla něco o teorii verše a rýmu, to ještě nikomu neuškodilo. :) 

A snad připojuji své, abys zkusila psát trochu hutněji, koncentrovaněji, méně prvoplánově. V poesii přeci nejde jen o popis nějakého pocitu, to samo o sobě nestačí, jakkoli intensivně jej prožíváš.

Neméně důležité je to, aby byl co nejlépe vyjádřen - abychom pečlivě hledali a volili slova co nejvhodnější k vyjádření myšlenky.

Tím Tvé básně jistě získají na úrovni.... Přeji hodně štěstí v dalších pokusech. 

Díky.

Díky. Podrobnější kritiku, obávám se, nejsem s to napsat - sotvaco lze dodat k přezdívce autorky... :)

Děkuji za zastavení.

Děkuji všem za zastavení a komentář. A ještě spíš za sdílení pocitu.

Díky... *

Nedá se Ti upřít velmi vysoký stupeň Hviezdoslava... :-) *

Je chyba v příčinách nebo v důsledcích?

Pravda, to jsem si neuvědomil :) Omlouvám se za nevhodnou připomínku a přeji Ti pěkný den.

Jen technická - housle se standardně dělají z javoru a smrku, lipové dřevo se nepoužívá (jednak je příliš měkké a jednak nevypadá tak hezky). Jinak jako obvykle velmi působivé. *

Je to zvláštní. Působí to jako brilantní překlad, a zatím to je velice dobrá původní báseň. *

Zdravím,jen bych chtěl upozornit, že některé čtečky (třeba Cybook Odyssey, kterou někdy používám) v některých případech nečlení text do veršů, poesie tedy může vypadat jako próza. Číst verše bez členění na verše a luštit z toho, co vypadá jako próza, rytmické kontury veršů, to je sama o sobě zajímavá zkušenost. Typ písma, velikost a podobné věci se nastavit dají, zalamování řádků záleží na formátu vloženého textu. Typografičtí snobové, k nimž patřím, musí vkládat text velmi opatrně a připravit jej předem na počítači tak, aby je aestheticky neurážel. Z čtečky čtu prosu i poesii, nepůsobí to na mne nijak rušivě. Ale mne vyruší máloco.Nějaká poesie byla spolu s jinými klasickými díly světové literatury do mé čtečky i vložena přímo výrobcem, tuším Květy zla a nějaký pradávný anglický, francouzský, německý, italský a španělský překlad Homéra. 

Zdravím,jen bych chtěl upozornit, že některé čtečky (třeba Cybook Odyssey) v některých případech nečlení text do veršů, poesie tedy může vypadat jako próza. Číst verše bez členění na verše a luštit z toho, co vypadá jako próza, rytmické kontury veršů, to je sama o sobě zajímavá zkušenost.Typ písma, velikost a podobné věci se nastavit dají, zalamování řádků záleží na formátu vloženého textu. Typografičtí snobové, k nimž patřím, musí vkládat text velmi opatrně a připravit jej předem na počítači tak, aby je aestheticky neurážel.Z čtečky (a taktéž z mobilu) čtu prosu i poesii, nevnímám rozdíl ani to na mne nepůsobí rušivě. Ale mne vyruší máloco.Nějaká poesie byla spolu s jinými klasickými díly světové literatury do mé čtečky i vložena přímo výrobcem, tuším Květy zla a nějaký pradávný anglický, francouzský, německý, italský a španělský překlad Homéra. 

A inspirace také. Díky. *

Zčásti s Tebou souhlasím, domnívám se však, že se zaměřuješ pouze na rovinu historickou, opomíjejíc společenské rozvrstvení jazyka. Příklady, které cituješ, pochází z úzce vymezených sociolektů (zmiňuješ počítačovou hantýrku a předvádíš "wYpaTLátOr"), které v žádném případě nelze zaměňovat s češtinou jako celkem.Slangy se od spisovného jazyka lišily vždy, hantýrka kteréhokoli oboru, třináctiletých bloggerek, tesařů, funebráků, řezníků (a ostatně i jazykovědců) je pro kohokoli nezasvěceného zhola nesrozumitelná, to je ostatně hlavní půvab hantýrky - zábava plynoucí ze zednářského tajnůstkaření... Mimoděk vzpomínám na rozkošnou větu, kterou jsem objevil v jedné své seminárce: "Generativismus relativizuje strukturalismem akcentovanou komunikační funkci kódu"...

Žádný jazyk nemůže existovat jen o jedné vrstvě, vždy existuje regionální, sociální i generační stratifikace, která je v jistém smyslu velkým bohatstvím. Spisovná řeč je sice privilegovaná, nikoli však jediná oprávněná vrstva jazyka se specifickým určením. Zajímavost situace, v níž se ocitáme, nespočívá ani tak v tom, že by existovala hantýrka, ale že se vlivem internetu hantýrkou čím dál více i píše (a že se vůbec píše spousta věcí, o nichž by se normálně jen mluvilo, nebo ani nemluvilo), a tedy jí připadá úkol vyhrazený spisovné češtině.

Nemá tedy cenu bojovat za to, aby lidé používali spisovný jazyk vždy a všude, má cenu bojovat za to, aby lidé používali spisovný jazyk správně.(Mimochodem, "pročež"  neznamená "protože", "poněvadž", nýbrž "proto", "z toho důvodu". A "ty vole" je velice zajímavé slovo s velmi komplikovanou historií, doložené v Tebou vysmívané funkci v češtině, pokud jsem správně zpraven, do hlubokého 19. století.)

Díky za přečtení i poznámky.

Vrby (konkrétně vrba bílá, salix alba) se v Izraeli běžně vyskytují. Hebrejsky se vrba jmenuje tuším araba. Viz třeba žalm 137 (i když samozřejmě můžeš namítnout, že tento konkrétní žalm se neodehrává v Izraeli), Jób 40,22 (to se zase odehrává v zemi Uz), Izajáš 44,4, Leviticus 23,40. 

Používám většinou kralický překlad, mimo jiné i proto, že (přes určité doktrinální rozdíly) ze všech českých překladů většinou nejlépe odpovídá Vulgátě. A majestátní jazyk kralického překladu je, když si na něj čtenář už jednou zvykne, jistým způsobem nakažlivý. 

O prototypálním čtenáři jsem neuvažoval. 

Nesporně pozoruhodné, má to atmosféru, obrazivost ("trnový orgasmus vadnoucí růžice"), precizní (až preciózní) rytmiku... Působí to však na mne jaksi zmateně, křivolace, neuměle vyumělkovaně - snad je důvodem neústrojná kombinace náročných obrazů, zašifrovaných ještě do cizích slov, s ledabyle hovorovými tvary á la "akvárko, praskaj", snad jenom samotný fakt, že je meandr myšlenky přerušován a komplikován tolika až pitvorně vyznívajícími cizomluvy. I tato hra nejasnosti a neprůhlednosti má svůj půvab, ale je třeba zachovat jistou uměřenost. Místy mám navíc pocit, že tou mnohaúrovňovou křivolakostí silně trpí syntax, jmenovitě ve druhé sloce. 

Proč ne... Je to čtivé, psychologicky zajímavé a emotivně napsané - Nick Cave v Tvých oblíbených autorech skutečně není náhodou. "Look" mi zase silně připomíná Palahniuka, byť ten si potrpí na jednodušší syntax. "Kamarádka Rifkele" mi připadá trochu laciná. 

Britrik: Omlouvám se, to je vskutku značně nedokonalá formulace. Opravuji...

A pro srovnání jiný český překlad Zdeňka Hrona (Komu zvoní hrana, 1987):

Rozrdť mi srdce, Bože, vždyť jsi mne

zatím jen tepal, hřál a spravoval;

ať smím vstát a stát, poraz mě a spal,

vší silou zdrť a stvoř zas z kořene!

Já, město dobyté, však pro jiné,

přijmout tě neumím, jak bych si přál,

rozum mě hájit má, tvůj vicekrál,

ale ten síly má jen pochybné.

Chci, ať mě miluješ, jak rád tě mám,

ale s tvým nepřítelem oddán jsem:

Rozveď mne s poutem, uzel přetni v něm,

vem si mě, uvězni, vždyť nepoznám

svobodu, nedáš-li mi řetěz nést,

a nezmocníš-li se mě, ztratím čest.

A pro srovnání jiný český překlad Zdeňka Hrona (Komu zvoní hrana, 1987):

Rozrdť mi srdce, Bože, vždyť jsi mnezatím jen tepal, hřál a spravoval;ať smím vstát a stát, poraz mě a spal,vší silou zdrť a stvoř zas z kořene!Já, město dobyté, však pro jiné,přijmout tě neumím, jak bych si přál,rozum mě hájit má, tvůj vicekrál,ale ten síly má jen pochybné.Chci, ať mě miluješ, jak rád tě mám,ale s tvým nepřítelem oddán jsem:Rozveď mne s poutem, uzel přetni v něm,vem si mě, uvězni, vždyť nepoznámsvobodu, nedáš-li mi řetěz nést,a nezmocníš-li se mě, ztratím čest.

Líbí se mi "spánky - bdění". To je ale, obávám se, taky všechno...

A byť nebyli ukráceni dnové ti, nebyl by spasen žádný člověk...

Krásné prolínání pocitů a popisů... *

A přeji Ti, aby se Ti tu rovnici podařilo vyrovnat lépe a dříve než mně.

Názor, že slovo "tsunami" pochází z angličtiny, slyším poprvé a připadá mi krajně pozoruhodný. Je to anglický přepis japonského slova, nechápu, proč by měla čeština užívat anglický přepis, když má svůj vlastní systém přepisu japonštiny. A ten má oproti tomu anglickému mimo jiné právě tu výhodu, že umí zachytit japonskou hlásku "c" jedním písmenem...

Ten článek je z roku 1993, v závěru je zmínka o tom, že tvar "bez třech" byl tehdy novou Mluvnicí schválen. Tudíž je spisovný. Dle mého názoru je však nesystémový a tedy nesprávný, a v této diskusi se snažím dokázat, že to jsou dvě různé věci.

Čeština není ten jazyk, co dříve, a právě existence spisovného jazyka a existence jazykových autorit by měla zajišťovat, že čeština zůstane něčím, co češtinu alespoň vzdáleně připomíná, že vývoj jazyka neopustí meze "ideální češtiny" (můj pojem, sám si uvědomuji jeho nedostatečnou vhodnost). Nejde o to, že by se čeština nesměla vyvíjet, ale o to, aby čeština zůstala češtinou.

Jenže Ústav pro jazyk český jako autorita nefunguje, protože potvrdí každou blbost, která "se tak říká". Viz hádky o tsunami / cunami - dle českého přepisu japonštiny se to vždycky přepisovalo jako cunami, ale "praxe ukazuje, že se obě podoby skutečně užívají, ale že podoba tsunami zcela převažuje" (to je oficiální zdůvodnění). Autorita, která jen potvrzuje jakýkoli nesmyslný "úzus", je horší forma anarchie.

Ten článek je z roku 1993, v závěru je zmínka o tom, že tvar "bez třech" byl tehdy novou Mluvnicí schválen. Tudíž je spisovný. Dle mého názoru je však nesystémový a tedy nesprávný, a v této diskusi se snažím dokázat, že to jsou dvě různé věci.

Čeština není ten jazyk, co dříve, a právě existence spisovného jazyka a existence jazykových autorit by měla zajišťovat, že čeština zůstane něčím, co češtinu alespoň vzdáleně připomíná, že vývoj jazyka neopustí meze "ideální češtiny" (můj pojem, sám si uvědomuji jeho nedostatečnou vhodnost). Nejde o to, že by se čeština nesměla vyvíjet, ale o to, aby čeština zůstala češtinou.

Jenže Ústav pro jazyk český jako autorita nefunguje, protože potvrdí každou blbost, která "se tak říká". Viz hádky o tsunami / cunami - dle českého přepisu japonštiny se to vždycky přepisovalo jako cunami, ale "praxe ukazuje, že se obě podoby skutečně užívají, ale že podoba tsunami zcela převažuje" (to je oficiální zdůvodnění). Autorita, která jen potvrzuje jakýkoli nesmyslný "úzus", je horší forma anarchie.

Píše se to Lapadas.

Zakázán bude sotva, to ani dost dobře nejde (leda snad v Severní Koreji). Jenže už ten dvojí spisovný tvar je nepravidelné skloňování, nepravidelnost - kdyby v deklinaci daného slova byl jen jeden tvar, byl by systém symetrický. 

A fakt, že Ústav pro jazyk český připustí nesprávný (nesystémový) tvar jako spisovný jen proto, že se "to tak říká", byť jen jako dubletní ke správnému, dokáže, že je zcela neschopen působit jako jazyková autorita, a že je jako strážce čistoty češtiny k ničemu.

Pokud se změní umělé potvrzení toho, co je "ideální češtinou", "ideální čeština" se zajisté nezmění. Problém je ale v tom, že spisovnost by měla být právě autoritativním potvrzením této ideální češtiny, a překotnými změnami se ztrácí autoritativnost. Pokud autorita jen potvrzuje "úzus", je k ničemu.

A v rámci systému spisovného jazyka se změní následující: "tři" a "čtyři" budou odteď místo standardních i-kmenů slova s nepravidelným skloňováním (kterých je ve spisovné češtině jinak naprosté minimum). Přesně tímto způsobem vznikají ty nepravidelnosti, na které si tolik stěžujeme při studiu cizích jazyků.

Zdenda - Správný a spisovný jazyk nemusí nutně odpovídat tomu, kterým se běžně mluví. Ba dokonce většinou neodpovídá, a díky tomu, že neodpovídá, existuje v jazyce více slohových vrstev.

Jirka Metelka 2 - Před mými chatrnými znalostmi se klanět nemusíš :-) Pravidlo nebylo dáno, nebylo vymyšleno Dobrovským nebo Hankou, ale vzniklo potvrzením vnitřní logiky jazyka. Je to jakési umělé potvrzení ideálního stavu jazyka, právě proto, že tohoto pravidla není vždy a všemi dbáno, protože to, že je to jednoznačné, ještě neznamená, že to je intuitivní. Pochopení některých principů zkrátka vyžaduje více informací, než průměrný mluvčí českého jazyka nosí v hlavě. Například důvod, proč se skloňuje "bez čtyř" a nikoli "bez čtyří", když je to přece podle vzoru "kost", je při dostatku informací zcela jednoduchý, a přitom zcela neintuitivní (protože v "bez tří" došlo k vokalizaci jeru a v "bez čtyř" ne).

Zdenda - Správný a spisovný jazyk nemusí nutně odpovídat tomu, kterým se běžně mluví. Ba dokonce většinou neodpovídá, a díky tomu, že neodpovídá, existuje v jazyce více slohových vrstev.Jirka Metelka 2 - Před mými chatrnými znalostmi se klanět nemusíš :-) Pravidlo nebylo dáno, nebylo vymyšleno Dobrovským nebo Hankou, ale vzniklo potvrzením vnitřní logiky jazyka. Je to jakési umělé potvrzení ideálního stavu jazyka, právě proto, že tohoto pravidla není vždy a všemi dbáno, protože to, že je to jednoznačné, ještě neznamená, že to je intuitivní. Pochopení některých principů zkrátka vyžaduje více informací, než průměrný mluvčí českého jazyka nosí v hlavě. Například důvod, proč se skloňuje "bez čtyř" a nikoli "bez čtyří", když je to přece podle vzoru "kost", je při dostatku informací zcela jednoduchý, a přitom zcela neintuitivní (protože v "bez tří" došlo k vokalizaci jeru a v "bez čtyř" ne).

Zdenda - Správný a spisovný jazyk nemusí nutně odpovídat tomu, kterým se běžně mluví. Ba dokonce většinou neodpovídá, a díky tomu, že neodpovídá, existuje v jazyce více slohových vrstev.Jirka Metelka 2 - Před mými chatrnými znalostmi se klanět nemusíš :-) Pravidlo nebylo dáno, nebylo vymyšleno Dobrovským nebo Hankou, ale vzniklo potvrzením vnitřní logiky jazyka. Je to jakési umělé potvrzení ideálního stavu jazyka, právě proto, že tohoto pravidla není vždy a všemi dbáno, protože to, že je to jednoznačné, ještě neznamená, že to je intuitivní. Pochopení některých principů zkrátka vyžaduje více informací, než průměrný mluvčí českého jazyka nosí v hlavě. Například důvod, proč se skloňuje "bez čtyř" a nikoli "bez čtyří", když je to přece podle vzoru "kost", je při dostatku informací zcela jednoduchý, a přitom zcela neintuitivní (protože v "bez tří" došlo k vokalizaci jeru a v "bez čtyř" ne).

Zdenda - V citovaném článku vysvětleno jasně - "tři" patří k i-kmenům, skloňuje se "kost", v tomto případě (dle logiky věci) v plurálu: tři kosti, bez tří kostí, ke třem kostem, pro tři kosti, tři kosti!, o třech kostech, se třemi kostmi. Je snad správně "bez třech kostech"!?

Jirka Metelka 2 - Jazyk (de Saussurova langue) má dokonalou logiku, jazyk je systém, každá věc je provázaná se všemi ostatními (ale ne všechny součásti toho logického systému pokrývá základoškolská a středoškolská mluvnice - k porozumění některým věcem je třeba znát i starší vrstvy jazyka, etymologii a tak dále). Pro mluvu (de Saussurovu parole) to nutně neplatí, protože ne všichni mluvčí logiku jazyka znají a používají.

My - lingvistický polovzdělanec odkojený přehnaně chápaným jakobsobovským strukturalismem - se zase domníváme, že spisovné tvary by se neměly určovat podle množství "uživatelů jazyka", pro něž je daná forma spisovně neutrální, nýbrž podle jejich systémovosti. Ohánět se počtem uživatelů dané formy mi připadá jako zvrhlý pozůstatek socialistické lingvistiky (něco jako psaní s / z v cizích slovech nebo psaní tsunami místo cunami - všichni to píší blbě, tudíž se chybný tvar stává správným).Dnešní postsocialistická lingvistika si pro to ovšem vymyslela korektnější výraz "úzus", je to ovšem pořád stejně tupá argumentace ve stylu (sit venia verbo): "jezte hovna - miliony much se nemohou mýlit".Připouštíme, že ve slovanských jazycích je z historických důvodů hranice mezi genitivem a lokativem (resp. indoevropským ablativem) místy velmi tenká a tvary lokativu se mnohdy a pro mnoho lidí mohou jevit jako přirozené a ve shodě s jejich jazykovou intuicí - což však neznamená, že jsou správné. V tomto případě je nade vší pochybnost systémovější (přestože dle názoru autora článku vyabstrahovaně) a zákonitostem českého skloňování lépe odpovídající forma "tří" a "čtyř".

Určovat spisovnost formy nám nepřísluší, za slohově neutrální ani za správnou ji však považovat nelze.

Jirka Metelka 2 - Ve starší češtině (humanistické) byl běžný tvar "všechněch". Ona to totiž jsou dvě různá zájmena, "veš" (nesouvisí s hmyzem) a "všechen".

Velmi zdařilá (kdyby to nebylo tak hloupé slovo, řekl bych "záslužná") recenze - záslužná proto, že je oproti všem ostatním recenzím na tuto knihu věcná, neutrální a nezkreslující, a právě to je u tak rozdělující a provokativní knihy velmi těžké a velmi cenné. Tvé závěrečné "obrácení zrcadla" mi však připadá poněkud schematické: o křesťanství se, počínaje Kelsem a Juliánem Apostatou, diskutuje a pochybuje téměř neustále (snad s výjimkou relativně krátkého období, kdy bylo této diskusi na velké části evropského kontinentu zabráněno mocensky).Zpochybnit dílčí aspekty křesťanství, zvlášť ty, které se do křesťanství dostaly druhotně a poměrně pozdě (jako Vánoce - většina aspektů dnešních Vánoc vznikla ve 13. - 15. století, gotické Vánoce vypadaly úplně jinak) je velmi snadné (tak snadné, že se z toho v určitých místech a v určitých obdobích téměř stává nezbytný doplněk duševní výzbroje rádobyintelektuálů)... Snaha vyvrátit samotné základy křesťanství je mnohem vzácnější, ale i ta existuje (Feuerbach). 

Každopádně díky za možnost nahlédnout do Hájkovy knihy. 

potomekšibeničníhodítěte - Tvé porozumění je samozřejmě Tvoje věc :) Ale jestli Tě to zajímá, ten odkaz v prologu je klikací.

Print - Samozřejmě. Díky za zařazení.

"Tenebris" je dativ a ablativ, tedy "před branou temnotám" nebo "před branou temnotou"."Před branou temnot" by bylo "ante portam tenebrarum".

Krásné, nenápadně vánoční a skutečně radostné... *

Velice všem děkuji za zastavení, (snad) porozumění, tipy, kritiky...

Je to z Bible kralické, vydání z roku 1613. "Příhbí" znamená jakýkoli kloub, v tomto případě "příhbí svrchku stehna", tedy skutečně kloub kyčelní...