Písmák Dopsal jsem poslední slovo na stránku dopisu a dívám se na prázdný list
Jen pár slov, které se vejdou na řádky stránky
Jenom pár vět vetkaných mezi nimi
Všech dopisů jenž chtěl jsem psát
Proč slova nevyzní tak jak měla duší plout
Milenci
Pod nočním stínem, svitem hvězdzalití nebem všech možných cest. Čtou z prázdných stránek knihy osudukde zlatým písmem pro ně vryto jest. Že jen pro ně něco v dáli čeká. Za dlouhé noci, záře měsíce,kdy uplynout ji nevšimnou sia s úsvitem zlatým zalitějejich duše spolu a vším pěly.
Na střeše
Na zádech velryby dům v oblacích,před dveřmi sedí muž na židli houpací,s pohledem zvrásnělým věky dívá se pod sebes tváří zkrápěnou starostí hledí do vesmíručte meti hvězdami v budoucívh dních. Na mracích kolébán, nespí však sní,bdí a bdí na mracích kolébavých. Jak svět za světem přešel, sešlá jeho tvář. Jak věk s věkem odplynul, smutný strnul pohled.
Bílý keř
Na srázu, u břehu jezeravzkvetl jasný bílý keř,pod srázem do hlubinycesta nekonečná, daleká. Po cestě a do věčnosti jde dívka,dívka slzami zkrápěná, s rozpuštěnými vlasyv hlubině až na samém dněvstříc temnotě, vstříc chladu. Prší na hladinu květy jasmínu,pod nimi už jen hlubina. V horském jezeře voda utichla.
V dál
Pod tou modrou, ztmavlou oblohoupod temným nebem beze hvěz. Tam kam snažili se jítkde nikdo nemohl je véstdo místa jenž nezná čas. Bez začátku bez konce. Pro všechno jež neznamená nic,není cesta zpět a není cesty tam.
Doma
Kde je můj domov,to místo kde můžu spát. Kde jsou mí přáteléštěstí, radost, pro něž chtěl jsem žít. Až zavřu oči tak jej uvidím,svůj domov. Místo kde navždy budu spát.
Písemka
Zkouška to byla těžká, a já vůl byl u tohocelý rozum říkal mi:"Blebec seš, měl ses na to vykašlat. "Zatnuv nervy, pozvednuvše ocelovou zbraň a dal se do toho,ocel míhala se sem a tam. Zkrátka nehodlal sem se s tím srát. Mohl jsem zvítězit, nebo aspoň neprohrát by se zdálo,tak blízko cíle a naplnit tohoto chtíče.
Před tvým srdcem
Skláním se tobě před krásou,
Poklekám tobě před sluncem.
Kde nové růže vyrostou,
A slunce, nový den.
Pro tebe: Aďa
Amabilis insaniaDál radost a samý smíchÉlim énčendrs évijeřhLáska a slunce zářAb imo pectoreJako jarní ránoArs amandiNeb není většího svituYdk ířáz ecdrs évtŠílenstvím byť se zdáKdyž už jiná možnost neníO chvílích přespříliš bolestnýchVčas odtud odejítActa est fabula.
Na cestě
Jen vlahá noc, ticháletní park, kvetoucestromy, keře, tráva voníc. Světla řídkých lamp. S klidným tepem, líným krokemmyslí v hloubce zastřenou. Hedvábnou pavučinu na očíchtenký záblesk nezachytí.
Černá růže
V světle světa temnotou září,
Vmnožství barev, polyká
Černý květe nádherný
Jež tajemství zrcadlíš.
Rudá růže
Vjednom keři listí, ostnů
Kvetou růže barev všech a stínů.
Vstředu ten nejlibější ze všech květ,
Vzáplavě barev nesčetných, kapka krve.
Setkání s osudem
Za temné noci bezesné
Během vzpomínek na tebe,
Ve smutné duši zklíčené
Zmar. Můj osude.
Vítězství
Vbledé luny zář,
Na mohyle, šibeničním vrchu
Temná vkápi postava
Ruce sepjaté, hlava skloněna.
V zahradách
Ve čtyřech šedých zdech,
Všeru chmurných sklepení.
Zeleň, květy barev
Duhových, zářících a nestálých.
Vteřiny bytí králem
Na trůn usazen prostý
Splechovou korunou.
Na trůn dřevěný, kovem
Pobitý shranami ostrými.
Sen noci milostné
Za stříbrného svitu hvězd,
Pod vznosnými korunami stromů
Leží milenci vobjetí, objetí
Věčné, horoucí, strnulé.
Černí ptáci
Na troudu světa stát
Padat, bortit vidět svět
Vstříc konci hledět vdál,
smrti stínu na křídlech.