Písmák ulice
ulice patří nám
po nocích
se v nich protínáme
po ránu patří všem
chci
chci cítit mužský paže
v milostným obětí
jako poprvé
vysoký napětí
chtěla jsem,../
Chtěla jsem/.
dusila jsem se v tvým obětí
a cítila se takživá
chtěla jsem slyšet v tichým dechu
...
modlím se k bohům
ve který nevěřím
když dokola opakuju
svý "ahoj"
večerní sinusoidy
nahoru a dolů nahoru a dolů radost se topí v alkoholu tělo v třepotu a pití změt hříchů od nuly do dvacíti morální lekce číslo pět princezna objevuje velký svět třicátá odpolední láhev vína v putice kde se nazhasíná tichým zoufalcům k večeři dlouhý dopis z banky a křik rodiny odbíjí půlnoc mé přesýpací hodiny života nic se nevrací všechno počítá.
kocourům a kocourám
na hrbolcích prstů
hraje se další
představení
opilé tanečnice
prorůstání
skácela jsem se mezi prsty
vyřezal jsi mě očima
zhasla jsem
a tvé letokruhy
poloprázdno
desítky tramvají projíždějí pod okny
stopu za stopou otevírají dveře beránkům
Na počátku prázdno
letadlo rozkrajuje nebe na dva světy
ťap ťap ťap
ťap ťap ťap tak tiše tápu tebou na čele cestou natištěnou špičkou zlých jazyků ťap ťap ťap tak tiše tápu s tebou stovkami otlaků němých dotyků.
Kupení slov, koupání příslovcí, lovení přístavů, přístřešky nocí.
Nebe zaklepalo na můj práh
po zápraží se zaprášilo
nebe zaklepalo na můj práh
šlo stejně jenom o prachy
nefritová
nefritová
tiše schoulená v koutech rozbitého dětství
studem obklopená náručí
pot kreslí obraz tvého těla
jednoho rána
Tělem píšeme Svá ANO prostěradlům V bublinkách utopení poskvrněné kůže Znuděni vlastnímy těly Klečíce nad popely svých zítřků Ruku v ruce Sevřeni do dlaní Nehty ryjí Tichem do postelí Ukradená doznání bojím se spát ta cesta nemá konce Bojím se svítání.
plno.
plnýma rukamazasáhnout do prázdnotyobkreslit duši na papír zmrazit prostornost obkopenou duší-životu říká se umění. -zavřít oči hurikánuvlastního lidstvínadechnout se pod hladinouutopeného dneškaprázdnýma očimaplnýma zapomněnívidím, že-neumím-
znitra
za zamrzlými okny dechem zrcadlí se bohapusté nic v místech kde vesmír opsal kružnici vlastního konce cuchám prázdno svého hrdinství.
migréna
hlava prý jak tělo zrnitá 7 dní a pak přístrojůmvtěsnat se v obětírozbitá snad smích ještě pořád léčí a ironie života je sebeironií-víc hlav víc ví. -půlnoční vrněníuspává ty co maji na čele napsáno "te salutamus"a oko kocouří zrcadlem lidstvízůstává .
_____
____ __ _____ __ _ ______ ___ __ ____ ___ ______ ____ _______. ____ _ ____ __ _____ ______ _____ _ _______ ____ ____ _ __ __ _______ ______ ___ _______ ____ __.
Dům z ornamentů aneb kocouří noci
Po nocích odezírá ze rtů
po horách těl jdoucí procesí
vůní kocouří
za zdmi zbitými z ornamentů
ticho
dívám se do míst v zrcadle odražených úderem skalpelu zasáhnu ticho po špičkách roztančím sál (zas chceš vést) podpatky opilé svážu krucifixem rozbité ticho svého koně neměním ani za krále.