Písmák Do života
Člověk má žít v lásce a ne ve strachu
zadupej své pochybnosti do prachu
Neživit si marnost, ale naději
střež se lidí, co ti štěstí nepřejí
Sebezpyt
V mém srdci, jak na zdech vězeňských cel
rýhy, šrámy a kříže
V mém srdci bolestné ticho
jen myška - svědomí
Vzkříšení
Ještě než se mince dotočila
padla panna
zvedl se vítr
vznesl se orel
Dvě
Dvě ženy v jednom pokoji,dvě růže v jedné váze. Neříkali ti, že nenese to štěstí. Dvě ženy v jednom pokoji,dvě povadlé růžesklonily hlavy nad sny člověka.
Píseň pro J.B.
Co po proudu jsi jednou pustil, k Tobě zase doplujeJeště si pamatuji, jak voněly květy, kterým jsi pošeptal mé jménoKdyby jich nebylo, moje srdce nevznášelo by se dnes na hladině jako onyCo zpíval jsi na jaře větru, snese se s podzimním listím do trávya ukolíbá zemi k spánkuA další jaro zašumí ti louky, co před rokem tě rozechvěloTo, co jednou dalo Ti křídlamá moc Tě přenést přes hory Achillovyk pobřeží bílých oblázkůco na tom, že peří pelichá a vichr tlačí Tě na skaliskaKdyž jednou rozžehneš svíci, nemusíš se bát tmy,až začne skomírat Tvůj vlastní plamen.
Děravé kapsy
Chodila za ním a sbírala, co popadalo z jeho děravých kapesdobíhala ho, snažila se jej přimět k přímému pohleduv horké dlani jí ještě tepalo, co před chvílí zvedla ze zemězastavilnapřáhla k němu ruku, ale on se neusmál, on se nerozplakalani se nepohnuljen se díval pohledem, za kterým tiše opadává oprýskaná omítkanemohl se nadechnoutbývala by mu dala svůj dechtolik si přála, aby kráčel vedle ní a přitom dokázal pravidelně zhluboka dýchata jednou pro vždy zašil své děravé kapsy.
Podivná hostina
Srdíčko na špízudušená dušedneska mi vše chutnáponěkud suševečeře podivná doma mě čekáporce jak pro koněk smrti mě lekážaludek obrací se mi jak na mořiv polívce plavou sidva černí úhořipři každém soustu dají mi ránužádný strach - naskočímovšem až k ránu.
Vzpomínka
Těžko je mi a marně hledám slovakrájím se na plátky drátěnou strunoutěžko mi prožít ten večer znovapohlcen stokrát byl hladovou lunou.
Večer
Když večer zhasnurozběhnou se po pokojijak hrstka rozsypaných lentilekbarevní, upatlaní a neklidnímalincí a bázlivía nesmyslně ustaranínašlapují jak sněhové vločkystejně je slyším,nevydrží totiž mlčet . uctívači vlaštovek. a hlasy jejich šustí jak sáčky od bonbónů.
Běh
Uháním v závoděv nesčetných ozvěnáchpředbíhám sama sebedalekoblízko rovinky cílovépřevracím pohledjak rozstřihaný filmneb dáma na obrazes pohledem zasněnýmtak stále v pohybubez hnutí.
Básníku, pomož mi
Básníku, pomož mi sesbírat slovaznova a znova ztrácí se v pohledech myšlenekjako ta prasátkaze světla zrcátkablýsknou se a hned zas do tmy mi mizí.
Pod dekou
Leželi jsme pod dekou v milostném objetí a já si najednou všimla. U postele stály tři páry bot. V očích se mi zachvělo zděšení. "Ach můj bože, je tady.
Nechat tě jít
"Neměj mě tak ráda, nemám čím ti splatit. "prasklá žárovkarozdupaná hračkazabouchnuté dveřemotýl s otlučenými křídlybezhlavý jezdecvypálený kráterrosa bez třpytuvoda bez vláhynebe bez šířeřekl jsi "neměj mě tak ráda, nemám čím ti splatit. " tak se snažím(z lásky. ).
Temnota
S obtížemi spolkla své emoce. Chutnaly hořce jak bylinné kapky. Ošklíbla se. Z rohů místnosti vzlétaly výkřiky - jehlice dikobrazí.
Deprese
Vztahy - odrazové můstky,vztahy jako v krku kůstky,vztahy jako z něhy svetr,vztahy jako Černý Petr,jako výlet do neznáma,jako do zad silná rána,co nám vezme dech. Vztahy - velká černá díra,kam směřují naše touhy. Černá díra, co v nás zeje. Koncentrace beznaděje.
Bludiště
Bloudili ztraceni v bludišti marnosti,svlečení do naha,promrzí na kosti.
Vidím tě
Jsi loď, kterou tíže ke dnu táhne,jsi duše, co po lásce prahne. Jsi bárka, sama vprostřed moře,jsi člověk, který skrývá hoře. Tonoucí v bezbřehém moři své krve,kolikrát od dob, kdy poprvé,zdrásané jizvy zas rudé slzy roní. V krajině prázdnoty a ticha,slyším jak tvé srdce vzdychá,uvězněno ve vlastní cele.
Blíženci
Blíženci se k sobě blíží,mám jich doma plnou spíži.
Pohledy
První pohled - doba zrání. Druhý pohled - jarní tání. Třetí pohled - skryté přání. Čtvrtý pohled - odevzdání.
Ve studovně
Po hladkém těle okenní tabule,vilně se plazí hadi dešťových kapek. Všude je klid. Útlum v útrobách a myslích. však přece cosi uvnitř těká.
Málomocná
Jsem málo-mocnájsem málo-mocnápadají ze mě kusy nadějekaždý den ztratím kousek vírymám všude na duši dírya v touhách vrtaj se červiobavy drásají nervyBože můj, odhal mi malinko ty svoje luby,(pošeptej, naznač mi. )než jako bezvěrec upadnu do záhuby.
Konec zimy
A hele. Kdosi rozvěsil na nebesa šňůry na prádlo. Pobídka to jistá, peru se tedy se svou špínou. Běží si do dálky souběžně jak linky notové osnovy.
Noční (17.9.2008)
Po světelných kolejích na stropě mého pokoje,unáší mě půlnoční ulice;rychlostí, která znemožňuje hlavě učesat si myšlenky. Do spánku v bolestných nárazech pronikají nerovnosti mé cesty.
Pocit (27.8.2008)
Někdy se scvrkávám. Cítím jak zužuju a zkracuju se do jednoho nepatrného bodu. Já a okolní svět blaženě se rozpínáme v jeho nekonečnu. A všechny zvuky, všechen pohyb, všechno co plyne,teče a stojí zároveň jak živá voda.
Úzkost (28.6.2008)
Širé ticho němé mysli,myšlenka jediná na střepy tříští. Ozvěna mění ji v obludu stohlavou,utíkám před ní úzkostnou dálavou.
Puklina (28.6.2008)
Puklina v zemi rozevřela doširoka svá ústa,a jedním hlubokým vdechem,vtáhla mě do sebe. Ocitla jsem se v doposud neznámem světě. Byla jsem v břiše, to jsem pochopila. Zoufale jsem se snažila dostat zpátky.
Iluze
Svlékáme iluzi, svlékáme donaha,svršků a hadříků plná je podlaha. Až slečnu iluzi svlečeme z kůže,na hrob jí položím krvavé růže.
K zešílení (17.6.2008)
Roztočils mě jak dřevěnou káčumotám se motám, nemůžu ustat v pohybutak létají moje pocity okolo tebe, okolo násovíjejí nás jak nitky pavučinykde se jen vzalo tohle vlákno. ---kvílivé jak nejtenčí strunaškrcená prstem úzkostihluboko propadám se do ostrosti toho zvukujsem malé dítěpotřebuji tvé ruce, tvá pohlazení, objetí. stojím na poli, v dálce tvá silueta- jediný záchytný bod v krajiněpřivírám oči, abych si tě přiblížilamáš místo rukou suché větvezčernalé a popukané strachem.
Modlitba
Vím, že slova jsou jen ohyby na papírové vlaštovce. Přesto tě prosím,pomož mi složit ji. aby až tam kam je třeba doletěla.
Touha (20.4.2008)
Chtěla bych být ve tvé dlaniblažená, klidná v tichém spaníZa kolíbání tvého dechujak na voňavém lesním mechu.
Nerozhodná
Táhne mě to na dvě stranytouha obrousila mé hranysprávná slova ztratila se v davuptáci černí sedli na mou hlavutříšť myšlenek jak příboj mořskýnaděje čirá jak potok horskýteplo, které tebou dýcháláskatichoosud se míchá.
Pletení
Pleteme si vztah,co nás bude hřát. Hladce, obrace, hladce, obrace.
Slovní hrátky
Hraju si se jmény, hraju si se slovy,těší mě snímat z nich významů okovy. Hrajte si taky tak, těšte se z toho,jinak nám z života nezbývá mnoho.