Písmák Návod k malování prasátek
Maloval někdomaloval na vratanejistou ručkouhranatá prasata. Chytili přitommalého školákateď nad ním stojíkaždej naň huláká. Kde tě to, spratku,kde tě to učilizařvali na něja pak mu nabili. Jenže ti mravokárci smělíúplně na to zapomněli,že kdyby jako malí klucinemalovali na vrataškolák by jinak, než jak zvířenepoznal ani prasata.
Vítr
Vítr si hráljak malé rozpustilé kotězpíval a hvízdal, naříkal,na varhany své - příčky v plotěhned vstával, hned zas usínal. Tu přibouch´ dveřejinde oknem třísknulpohladil po tvářia ve vikýři vřísknulrozcuchal zamlklého kněze. Někdo se smála jiný hrozil pěstíněkomu smůlu přinesjinému zas štěstía pořád letěl dál a dál. Nikomu účty neskládatto jenom vítr můžeže někde sušil senoa jinde lámal růžena pozdrav mákem zamával.
K zamyšlení
KRÁSA VZNIKÁ V TICHOSTI VAŠÍ VĚDOMÉ PŘÍTOMNOSTI Protože žijeme v kultuře ovládané racionálním myšlením, naše moderní obrazy, architektura, hudba a literatura postrádají krásu a vnitřní podstatu. Lidé, kteří tato díla tvoří, nejsou schopni se osvobodit - ani na okamžik - od své mysli. Proto nejsou nikdy ve spojení se svým vnitřním zdrojem tvořivosti a krásy. Mysl ponechaná sama sobě tvoří jen zrůdnosti, a to nejen v obrazárnách.
Mé druhé já
Vkrádala ses do snů mých
po léta
ty něžná vílo
a já nořil prsty