Písmák Aladin
Za všechno může lampa z cínu, kterou jsme dostali, aby se změnil v divočinu náš život ospalý. Něco však se v té lampě kývá, možná, že je v tom džin. Snad je to lampa, kterou míval Aladin. Tu lampu rozsviť si dnes v noci v domácí kafírně, může ti totiž dopomoci cítit se nesmírně.
Král Leo
Mám si hodit orla, nebo pannu . Proč se však pro minci zohýbat, stejně přece nikdy nedostanu to, co jste mi dávno měli dát. Kdykoliv se někdo zrodí ve Lvu, tak jako já, já to uměla, tak to vždycky stojí plno nervů, než ze sebe krále udělá. Zápasy a srdceryvné bitvy, marný sběr zlatého kapradí, v tomhletom ti, jak je vidno, i tví přátelé sotva kdy poradí.
Pivoňkový samuraj
Podej vějíř, nalej čaj, zavěs žlutý lampión, protože příchází on. , přichází, ach ano. , Pivoňkový samuraj Sozaburo Kano ---------------------------------------------------------------------------------- Stříbrné ráno jiskří se nad železniční tratí, kapička rosy na římse zvolna si jinovatí. Od Bohdalce, tam z Vršovic mrzutý vlak se vleče.
Úúúúzkóóóst !!!
Měsíc se vyhoup' nad mraky a před mým oknem zůstal stát. Úder panické ataky sejmul mě. , jak již tolikrát. Úzkost mi hrdlo sevřela, cítím ten její prstoklad.
Papírový kolotoč
Ztratila jsem švihadlo, takže už si neposkočím. Někam asi zapadlo. V papírovém kolotočipanáčci se hbitě točí. V prostředku i v okrajíchsvižně sebou kmitají, je to pěkný divadlo.
Když jsem četla Mathesia
Už v chrámu Chan Šan květy vadnoua není slyšet píseň žádnou,po řece zvadlé listí pluje. Všude stín, tak ticho tu je,jen ve větvích, jak malé zvony,chvějí se žluté lampióny.
Bohdalec kopec
Autobus kolem hřbitova . jede, narvanej po strop. Dvěstětřináctka, ta nová, útulná jak čerstvej hrob. Držím se tyče a mám chuť křičet,i ti, co sedí, i ti to vědí,jedeme dolů ke Koh-i-nooru.
La vita a Praga
Tak, pane Andresen, já jsem Vám psala. List nebyl doručen . Bohu buď chvála . V Gamla stan na rynku kupte mi pohlednici, mám pro Vás vzpomínku na pražskou taškařici.
Karma - nic zdarma
Stále stojím u těch dveří, vězí pevně ve stěně. Buším do nich bez ustání, kopu, třískám zděšeně. Někonečným vyčkáváním ze mě vzteklé zvíře je,když se uvnitř něco pohne, zas mě chytá naděje. Po hodině hodina, nikde žádná skulina,nikdy žádný klíč, zas další rok pryč.
Nad šálkem čaje svítalo
Od šedé stěny paneláku odrazil se křik sojky,zavřískl klaksón náklaďáku z houstnoucí Jižní spojky. V mé mysli bylo ticho bílé, jak sníh v údolí Čchi-kung-y-le. Chyběla síla se dnem začít a nechtít z okna skočit radši. Zachránila mě jedině, ta vůně čaje z kuchyně.
Nářek převoznice
Nářek převozniceVším, čím jsem byla, byla jsem nerada. Byla jsem moře a taky zahrada. (Moře je plné škeblí. , v zahradě ptáci zhebli.