|
Myslím si, že většina z názorů výše uvedených je čistě filozofických (filozofovat se dá o všem, realita bývá jiná...).
Nikdo jsme asi nezažili pocit lidí, kteří trpí (ať už jakkoliv) tak moc, že už prostě nechtějí žít... Mají právo odejít ... Každý má to právo... A nikdo nemá právo je soudit nebo jim to zakazovat.
Lékaři můžou měřit venkovní bolest, ovšem nemůžou změřit bolest vnitřní a natož bolest duše ... Necítí to, co cítí pacient ...
Myslím, že kdyby kterýkoliv člověk (podobně jako u dárcovství orgánů) měl ve svém životě možnost vyjádřil touhu, že s tímto souhlasí a v případě, že nebude moci říct sám - tak dost, už dál žít nechci - uvedl někoho (nejbližšího) jako zmocněnou osobu, bylo by to tak nejlepší ....
Člověk, který toho druhého miluje, nikdy nedopustí, aby zemřel aniž by to bylo bezpodmínečně nutné.
Jinak v zásadě říkám ANO, každý má na to právo ... (ovšem jejich ošetřující lékaři? ... kdo ví ...)
|
Písmák