BLUE AMSTERDAM
Nastalo globální oteplení,
mě moc hřeje
srdce mé
zaprodám modrou Svou,
Modro chtění
radši než Tvůj hlas
Objímat Tě
než jen zlomek mít
z tvých uhrančivých krás očí
Vzbudím Tě....
z tvého objetí noční vánek proletěl se s námi šepoty zněly do večera pojď blíž rozpálil jsi mě do běla v poušti těžce oáza hledá se mi potřebuji zchladit uteču na chvíli ráno zazvoní další jaro-dění vzbudím tě sněním.
Stará písmenka deníku
našla jsem
ve vzpomínkách
vybledlý deník
ruční výroba
Modro-snění
zavři raději okna na petlice, dostanu se všude, nejlépe přes oheň planoucí svíce. vymysli jiné slovo těšení mě uráží samo vypráví co nebylo když mělo být nesoudím stěží mlčím nemám sil si jen tak hrát nejsem kdo si myslíš. zvláštní tvor plný metafor slzy z očí mi nikdy neosušíš nech těch slibů jen mám v duši jeden velký šrám jaro-snění.
Tmavě modrá prokletí
Modrá noc hvězdy planou oči tvé pravdě uhýbají stranou chtěl jsi slzu naděje co po tvém těle rozlije se Ze svíčky vosk vydržel by na těle déle ale to už dávno neplatí stará zákoutí duše ať mi odpustí oči mé jsou prokletí.
Nad mraky
Ležím na oltáři ranního svítání ležím píšu vzpomínám do dáli spoutaná nitkami žalu Chtěla jsem vystoupit nad mraky a zahnat ďábla, který mi dal doteky Poznat krásu nemít strach požehnat jak se sluší a nikdy nezoufat Ďábla jsem nechala nad mraky zůstala a doteky vyhrála.
Samota
Hodiny v tikotu písek přesívají, a čas pomalu plyne. Chvíle ať dlouhé samy nebývají, samota se zemí splyne.
Jsi doma?...Modrá....
Otevření hradeb pokušeníříkáš milidské prý je sněníkam mámutéctsny stávají se pohromou všedních dnůztrácímklíče.
Sedmá
Jednou slunečního dne před dávnými věky spatřila jsem oči, které se mi v nocích zdály a spadla jsem do nich po hlavě prý čas vše změní spáchala to sedmá věta, co jsem v beznaději řekla.
Modro-hvězd-dění
MODRO .
Vzpomínkové strasti jsem si poskládala na hromadu jako kosti,
rozpálila pohledem v oheň a prach rozfoukala do oblak zapomnění ,
doufám, jen, že už se nevrátí.