Písmák Snění
Bolaváv nemocina gaučiv křovináchnový zas život pučípřemítámzdali též do mých žilvdechne BůhStvořitelnových silk boji ať s chorobounapnu svalyposlední dnymě jich hodně stályzasněnáv představácho předjařínabývám dojmuže víc se dařívzdorovat teplotěbolesti hlavyže mými údydál proudí zdraví.
Ze všeho nejvíc chci ti říct
Ze všeho nejvíc chci ti říctže neubylo nic mi z teplajež bylo mi kdy darem dánože ještě dýchám z plných plicže sobectví mě neudusíbyť nad vše zlé dnes se mi hnusízlá arogantní pitomostbláhových znalců všeho všudeze všeho nejvíc chci ti říctže ve mně lásky vždycky zbudedost pro všechnykdo v lásku věříze dveří sotva vyštvu jibyť na nohou se držím vzdorema moje víra už je maláco na tom. zrnem hořčičnýmpo věky věků bývavalaa nezašla nám na úbytě nenepřichází okamžitěv pražádném řádu moudrá změnaze všeho nejvíc chci ti říctstokrát a jednou pokořená být sama sebou hanba neníještě tu dýchám z plných plictisíckrát vděčná za vzkříšení.
Scházejí už i představy
Scházejí už i představya kdo vímožná to je právěna tom všem správněže se v hlavěuž fantazii nedaříže neztrácím tvář v polštářido rána mokře prosolenémztratil se cílza nímž se ženemči naopak. jdem k tomu cílico jsme si spolu vytýčilioklikoukterá k němu vede. nevím. ty víš.
Zdál se mi sen - byl jako živý
Zdál se mi sen - byl jako živý do pleny čerstvě novorozené děvčátko balila jsem sama zmatená trochu šťastná máma z prsů svých dávala mu pít a postýlku kam postavit jsem přemýšlela ať se má ta malá přišla tak náhle na svět kde jsem žila a byla poklad nad mé poklady přešlo pár dní já dítě odložila na chvíli jen snad do postýlky k spánku čas udělaly jsme si na říkanku a malá spala jak v samotném ráji najednou v bytě kolem plno lidí cosi se řeší samé dohady důkazy hledám mezi papírama kdosi mi říká ať se přestěhuji v tom novém místě světla víc a tepla celou mě pohltily novinky muž neznámý dřív poklony mi sází s úsměvy jihnu. co mi tu však schází. mé dítě zabalené do plínky. nemohla přežít bez své dávky mléka jak jen jsem mohla zapomenout na ni všechno mé štěstí hledám - nenalézám postýlka není v celém bytě ani kam jsem tu malou Bože odložila.
Do dálky pozdrav jestli smím
Do dálky pozdrav jestli smímpo všem co dovršenoanděl je s tebou a ty s nímjen pozměnil své jménood této chvíle po zbylévším co tě šťastným dělážijdlouze žijmáš právo brátco dát jsem neumělado dálky pozdravsvírám pěstať na vše máš dost sílyjakkoliv těžcebyla čestže spolu jsme kdy byli.
Navzdory slibům lámu vaz
Navzdory slibům lámu vazdnům minulýmjsoucím i příštímtabuli tříštím na střepinyco mezi nás čas postaviljsou cesty ještě k uzdraveníjen vůli mítnic víc v tom nenísnad jen kde k vůli sílu brátkdyž jedenkrátdvakrát či stokrátdohrát jsme svedli jen půl rolenahoře chvílichvíli dolekde teplo brát teďjím se hřát. navzdory slibům lámu vaznám oběma v tom vnitřním mrazuco štěstí mělovneslo zkázu do společného životazáludně jako otravuco s tím. já nevímsotva tušímzda konec nastal po právu.
Otázek pár a odpovědí
Otázek pár a odpovědínic nevyřeší ve sporechobzvláště s těmikteří vědí tak málo o všemčím jsme žilibohatličím si ublížilinaději hledat v doktorechlze teprve když sami chceme s tím hnout čím duše zahnívajíať před limitem nezemřemenesnadné bránit vlastní činykde z poloviny máme vinuve světě stínů že jsme chtělibez ohně svíce zažíhatco by nám jasně svítil na nězas chybí dlaněco by směly laskat se s párem naproti mrazivé noci ukrajují náš lidský časa svědky dění jsou lžimy - lidé milujícíči prázdní chladní roboti.
Když srdce chodí žebrotou
Když srdce chodí žebrotouode dne ke dnicíle k cíliboj svádí se svou samotoukdo kdy kde jemu bude milýkdo opětoval by mu citjak zbytečné je živořit. jen ubránit se úzkostito chcenic víca též nic méněbránit se nutno neprodlenědokud jsou svaly plné silvzít zbroj - své kladya vpřed jít.
Kdejaký kruh nám známý je
Kdejaký kruh nám známý je nejvíc ten bludný na mou věru když ztrácíme se kdesi v šeru hledíce do svých vlastních zad ten gymnastický známe taky v pohybech lad nám kříží zraky až nevěříme častokrát čeho jsou schopna lidská těla málem bych na ten zapomněla co pevnou zveme obručí kol sudu se zrajícím vínem že nevytéká zaručí však z toho místa kde teď jsem zpívat chci víc o kroužku jiném co rozvine se do spirály schodiště po němž stoupat vzhůru je riskantní kde hrozí pád kde radost je mít noční můru a noční můra milovat.