Písmák Závan
Chomáček prachu se teteli pod starou posteli.
výří ho vzpomínky na přítomnost s někým koho měla ráda.
dotýkala se ho a vdechovala jeho polibky.
tiskla jej do paměti, jako otázky a pravdu ve věčnosti jeho slov.
v kavárně
Polomáčená sušenka si hraje se zrnkem černošského rytmu,
bledá skvrna je sněhem v udolí šálku,
odhazujíc pramáti lopaty tyto načechrané závěje
a potom hned šupky pryč.
Mé milé
Uléháš mi s poměnkou na líci-
-jsi jako jedna z nich-
tolik něžnosti vtisknuté v pohledu
-zaplakal bych, jelikoz nevidět je smutné.
Proč?!?!
Proč.
V kaluži jsem našel rubín, zamlčený ret
-chce na mě vykřičet 1000vět,
která mě objímají, máčí v slzách, v čekání na dotek.
Bojím se
Bojím se
Ve vánici mrzne mi slza
-mrkám-
chladně si pískám, si mi podobná
Od tebe
Od tebe
-Hodinu se dívám na tebe-
Haldíš si hýždě-na rtech se mě dělá bublina,
v očích chytáš dražku gramofonové desky.
Proti
-Proti-
Bezduché nic nedělání zavání fašismem.
banánová slupka mrzne nad dvorkem hinduistu.
Metlice.
kveteme
Kveteme
Měkounce dosedavé podloží kvete.
Marnotratné sestřenice hořekují nad rozlitým džbánem bledulového sirupu.
Třešně zrají,