Nalil jsem si. Obyčejne ne piju, ale dneska mi padl kamarad. Chemcke zbaně. Tuhle valku prohravame.

Před sto lety řikali, že to bude rychla a bezbolestni expanze, jenže oni se bráni. Ono to ají má sakra smysl – oni take chteji žít. Po svym. Jenže my bez nich žit nemužem – a tady začina problem.

S našeho pohledu mají – nudny, nezajmavy a zbytečny život. Ale oni to vidi asi jinak. Prohravame. Chemicke a radiologicke zbrane – je to konečna. Stala se s toho rutina. My se rodime, žijime a umirame ve valce. Stratili jsme prevahu. A už snad ani nemame jak vyhrat – jen držet pozici. Proslocha se a nejakem vedeckem prulomu – že by šla rovnou přensat DNA – ale kdo ví kdy to bude.

Klepu se starachy. Nalil jsem ješte jednu a tvařim se, že žadna obalka na stole není. Ovšak moc dobře vím, co v ni je.

Jsem povolan.

Do bezvyznamne valky, kterou nejde vyjhrat.

Nesmime je zabijet, ale oni stjne umiraji. Protože tak rozhodli sami. A obvinuji nas – že my jsme absulutni zlo. Odmitají. Při tom by to bylo tak dobře… A to je na tom všem tak… divny. Jen nedorozumení, ktere se vyustilo v nekonečnou krvávou lazeň.

Proč se neda domluvit? Proč nejde žít spolu a jít za společnym cílem? Nedá. Fizicka podstata řika, že nedá. Jsou ješte mladí a primitivni a jejich tela pro ne strašne duležita. Ne umeji uznat podstatu symbioza. Ješte ne.

Takže musi byt valka. Smutné a zbytčné. Zvlašť když se tě to tyka osobne. Jedva věc čist o tom v novinach nebo na siti, a je uplne neco jineho když na tvem stole leži ta obalka. Vyspim se na to. Mel bych asi najit holku, pokuď ješte mužu. Aspon jednou. Tá treti sklnička mne ale zamotala hlavu. To jsem nemel…

Je smysl ne ptat proč? Jsem temeř jiste vím že za chvili umřu. Rikali, že je to dluh a povinost… Že tak to proste musí byt. Že to delame pro deti… Jake deti? Já vždy daval velky pozor, abych je nemel. Ted musim bojovat za cizi deti? No nazdar.

- V pozoru stat! Vy, slečinky, ješte mi tady chybeli, kurva. Vas naučim jak umřit se cti! Je to težky boj. Nepřitel je silny – použiva chemicke a radiologicke zbrane… Jsou to zakeřny a podrazacke existence. Dokonce vymysleli pro nas nazev – je to pobuřujici a uražlivé – jako bychom byli nejake desetinožci. Nevedí že nakonec prohraji. Ale maji pro nás jmeno!

…Já vim, jak nám řikaji.

Co je na zrovna tehle planete zrovna tak vyjimčneho? Vždyt my mužeme tolik nabidnout. Mluvil s nimi vůbec nekdo?... Lze s nimi vůbec mlivit? Myslim si, že oni nerozumi.

Teď co? Pocit prazdnoty a marnosti. Musim bojovat – proč? Musí byt jina cesta. Kdo začal tuhle valku? Oní maji mnoho chyb, ale v zabijení jsou dobří. Použivaji chemicke a radiologicke zbrane – my se mužeme branin jenom počtem.

A take moc dobře vím ják nám řikaji – řikaji nám RAKOVINA.