Písmák Pravda jasná
Na slunci smažím se jak kuřecí stehno na pánvi. Chytám barvu čím dál tmavší a přece jen nevyblednu. Proč.
No protože přec černá jsem Bo)
Ze školních lavic
Sedím, sedíš, sedíme, vědomosti potíme. Pan profesor křičí Hurá. a někdo z nás z něj strachy čůrá.
Pak vytasí Jarouška, copak to máš za ouška.
My
Ležíme v trávě a za ruce se držíme, z mobilu hraje Xindl-X a jeho Morální sex. Oba máme nohu přes nohu a pohupujeme do rytmu. Vzpomínáme na jeden břeh, kdy jsme to slyšeli naživo. V tom malým sálu,kdy sedím o tebe opřená a zas se houpem ve stejným rytmu.
Třeba by mě Bukowski pochválil
Šla jsem temnou ulicí, na nebi hvězdy zářící. V tom se zjevil on, mého srdce šampión. Vyskočil z poza blízkého rohu a počůral mi nohu. Tak jsem se ho lekla, až mi celá změkla.
Pro něj
Byla jsem s ním, ale mé srdce bije pro jiného. Byla jsem s ním, i když to pro mě nic neznamenalo. Vždyť miluji jen jeho. Byla jsem s ním a přitom stačilo tak málo,předejít tomu, co se tenkrát stalo.
Tápaní
Bezcílně se vláčíš životem v temnotě ztracená. V slepotě kráčíš s očima do kořán, hledíc vstříc do hluboké propasti beznaděje. Jen samota nejbližším přítelem ti je. V temnotě bloudíš.
Epitaf???
Cítíš jak tě to sžíra. Ale neděláš pro to nic, ty kůže lína. Ještě si dáš posledního práska, a pak ti začnou zvonit umíráčka.