nic

chroustjazz

8¨-)))

ne..pro nefotogenické a pro ty, kteří mají pocit, že jsou gramotní

nedělám to, prostě mi to příjde divné..nesoustředím se na to, co se ve sluchátkách odehrává..ani co se děje kolem mě..prostě vzniká ještě větší chaos..a já myslím, že ho je už hodně

využívání neproduktivního času? hloupost..to je jen strach ze smrti a pocit, že toho spustu nestihnu..

Ahoj, nedal by se změnit název Chat zpět na starý název Pokec? 

prostě mi to přijde takové příjemnější..kultivovanější a lidštější..

8¨-))

se divím, že tady ti blbečci neprotestujou a nežádají o smazání diskuze..což? 

nejsem ničí příznivec, ale na admina se vykašli, je to vskutku ohromný debil..zakomplexovaný

a to je dobře, nebo špatně?

a co si krom tohoto vlastně ode mě četl?

kdo tě nasral? 8¨-)))

já vím, že to neumím..to mi nemusíš říkat..plýtváš svým drahocenným časem

to jsem rád, že to říkáš..hildegarde..vzkáži to egilovi..s chutí 8¨-)))

8¨-)))

njůopís: ne, nejsem z ústí..a nikdy jsem ani nebyl..ale nebydlím zase daleko..cca 20 km

jo, a papouch je z brna..zbytek prašáci

vlk: chceš mi povídat nějaké pohádky o tvém altruismu?

no, ještě byste se mohli polévat studenou vodou..to je taky skvělý způsob jak ze sebe udělat kašpara

se neztotožňuj, já tě nenutím, jen říkám svůj názor a trvám si na něm - už mám plné zuby spousty keců, co by se a jak by se mělo udělat..ale nikdo nic neudělá, jen plané kecy a maximálně udělají nějakou petici, což je takové pro čechy typické - zdánlivě hodně činů a kdyby se to náhodou otočilo, tak jsem nevinný..připosranost, lenost, alibismus - nic jiného v tom nevidím - když něco nechci dělat, tak o tom nemluvím, nebo to musím udělat..ale chtít nějakým slaboduchým podpisem změnit chod světa..otočit směr větru a zvýšit iq všech dvouciferných na trojciferné..to je přece směšné

jsem jen hňup..ještě nějaký dotaz?

koukám..jak jste to tou peticí zdárně ukončili..heh

psal to můj syn, když mu bylo 8 měsíců..a rozhodně je to jedno z nejlepších haiku, které se tu kdy objevilo..houmrelesy

petice je alibismus..jakože něco dělám a přitom sedím zbaběle za pecí..a podle toho také dopadají..přestaň žvanit, vezmi kladivo a jdi ji rozmlátit..hrdino za máminou sukní!

slabé

začalo to na zdejší poměry nadprůměrně, pak to upadlo..škoda

mno, tak to je ostuda

vk: je vidět, že jsi vůl na pravém místě

jako přihláška do zdejšího klubu redaktorů je to vydařené 8¨-)

na haiku

moc

jalové

mno, tak s tímhle k nám do Rokycan rozhodně nejezděte

diskriminací lze pojmenovat cokoli

i svoboda rozhodování může být pro někoho diskriminací

dříve bývalo zvykem, že špatný básník končil s kulkou v hlavě..vlastní rukou..a ty pořád nic..

setkání nad starými texty boleslava v brandýse? to nezní nejhůřeji

mno, tak s tímhle k nám do Rokycan rozhodně nejezděte

jezdit autem bez toho, abych to uměl..a to jen proto, abych dal ve známost, že vlastním auto, je poněkud nešťastný způsob presentace..a to platí pro cokoli

jsem trochu hudebník a slyším to..a není to dobré, není

já to smazal? ale kdeže..to moosovka..

strašné..a to zatím hodnotím jen hudební a zpěvácký výkon..

ale já neříkám, že to jde vám do kapsy, jen že to je tahání peněz z kapes důvěřivců

základní postupy ještě nemusí být ty správné postupy - je to zase jen tahání peněz z důvěřivců, kteří žijí nadějí, že schopnosti se dají koupit - leda tak naučit nudné a nic neříkající základní postupy..a za tři dny? legrační..

pokud někdo náhodou neví kam, tak ať mi napíše zprávu

orane, s tebou je těžké diskutovat, když se ti líbí texty zamily

nohavica nikdy nebyl dobrý textař ani dobrý zpěvák

osobně mám podobný problém jen s tím, pokud autor píše o sobě a já ho znám jako jiného člověka, jinak mi to je jedno

Pruhovnče, dyk si říkal, že jsi v práci!

jak to myslíš, oránku?

hrubky, nelogismy..a snad to ani kritéria úvahy nesplňuje

"Chrouste, běž se radši místo těch namachrovanejch keců učit na maturitu. A radši nic neříkej, ztrapňuješ se."

já se ztrapňuji? tak proč si to smazal? aby ses taky neztrapnil? ale já to rád udělám za tebe..

p.s. mně trapnost nevadí

egil když něco říká..tak je to asi jako když já vysříhávám slova a nazdařbůh z nich dělám koláž

chlapi píší kvůli sexu a ženy kvůli rozmnožování, nic víc za tím není

dneska je to hodně drsné..kdo tě nasral?

jedna z nejlepších recenzí (ač je v kategorii kritik), která se kdy na písmáku za posledních deset let objevila - jen je škoda té přemíry cizích slov, která celkový dojem kazí 

8¨-)))))

na co si to tady zase hraješ?

bolševici jsem..připosraní..a myslíte si, jak jste in a cool..jen bezvýznamné nuly se ve vás hnuly a vyvrhly se ven, aby se ukázalo, co jste vlastně zač

že se s tím kokotem bílým administrátorským vůbec bavíte

nesnáším čajovny

o to větší hnus, když už to přijali i v kralupech - hele, a to spíš s kovaříkem pravidelně, nebo jen tak občas?

pražáci si holt myslí, že celý svět je praha a proto se jejich město nemusí uvádět - je to tak hnusná vlastnost, za kterou by se mělo popravovat

tady se nedá diskutovat, když někteří vůbec nechápou, o čem je v diskusi řeč

oran:

"stejne je nejdulezitejsi tvorit a je celkem jedno jak, kdyz to toho dotycneho bavi a uspokojuje, protoze tvorba trenuje a posiluje mozek"

- tak s tím hluboce nesouhlasím 

zdenda je zaslepený demagog..jeho argumenty se po nějaké době už nedaly ani číst

toho nemá cenu ani komentovat

ano, je v tom velký rozdíl a až na pár vyjímek žádná žena neumí psát tak, aby to chlap mohl číst - což obráceně neplatí

ženské romány jsou něco jako béčkové či céčkové filmy..prostě bollywood

nemyslím si, že je ženy čtou proto, že jim chutnají, ale cítí nějakou sounáležitost a potřebují se vzájemně podporovat a sdružovat a to tyto romány dělají - prazáklad hysterické feminizace

každý slušný člověk by měl v knihkupectví zvracet do regálů s ženskými romány

tak - více se nemá cenu o nich bavit

copak jsem magor? 

deset hlasujících a první dvě místa mají 12 a 11 bodů?

nejste už trapní?

nežli čtvrtky mám raději půlky..

nějak jsem nepobral kategorii..a druhak - nic moc

aha..takže jakákoli kondolence či gratulace je pro skupinu zdejších intelektuálů z řad povídkářů to samé, jako literární diskuse..jak příznačné!

aha..takže jakákoli kondolence či gratulace se pro skupinu zdejších intelektuálů z řad povídkářů je to samé, jako literární diskuse..jak příznačné!

..ale pozvánka je ve stylu "raději tam vůbec nejezděte.."

jupííí

kde si ten text ukradl, neroušku?

K textům, jejichž hluboký smysl zůstává skryt pod profánním povrchem, patří i známá sovětská filmová pohádka Mrazík. Běžně bývá vykládána jako boj dobra a zla. Ano, je tomu tak, ale nejde tu tolik o boj mezi hodným Ivanem s Nasťou a jejich spojenci na jedné straně a zlými stvůrami od ježibaby až po macechu a hloupého ženicha s prasečím hláskem na druhé. Jde o boj lidské přirozenosti proti spoutávajícím ji konvencím. Autor scénáře Nikolaj Erdman, významný představitel ruského absurdního dramatu, vědomě zašifroval do konvenční, z folklóru převzaté struktury pohádky poselství o síle vášně, která překonává nepřízeň pokrytecké doby.

Proberme si pohádku obraz po obraze.

Na počátku vidíme loučení Ivana s matkou. Ivan odchází do světa a vůbec se mu nechce poslouchat matčina doporučení, jak se chovat co nejkonvenčněji ("a starým ustupuj"), natožpak zůstávat v incestním oidipálním vztahu k ní ("a někdy si na mě vzpomeň"). V této souvislosti je typické, že není zmínky o Ivanově otci: Váňa vyrůstá, aniž by znal model mužského, otcovského chování.

Ivanův odchod není jen tradiční "cestou na zkušenou": Roztržení svazujícího, incestně zabarveného, a tedy patologického vztahu s matkou je pro něho otázkou životního dozrání, vyspění v muže.

Stín matky jako jediné ženy, kterou skutečně miluje, však provází Ivana i dále: Ivan potkává půvabné dívky, které ho lákají k vykonání zralého genitálního kontaktu. Všimněme si i jednoznačně erotického symbolu jablka (mýtus o Evě a rajském plodu!), které dívky házejí Ivanovi, zpívajíce verš "jablíčko ti dáme, pak si zazpíváme". "Zpívání" jako tabuistické označení soulože je rovněž hluboce tradiční. Ivan však tyto pokusy o kontakt odmítá. Cítí poprvé, že jeho přirozené tíhnutí je jiné.

K incestuálnímu poměru s matkou přibývá i další součást komplexu rozpadu: narcismus. Poznáváme jej ve scéně se zrcadlem, kdy se Ivan zhlíží ve svém mladistvém půvabu. Píseň

"Nevěstu si vyhledám

ta musí být jak jarní květ

jinak budu radši sám"

odhaluje jeho falšující, krycí motivy: Nemožnost navázat vztah s reálnou ženou maskuje touhou po ideálu, rozumí se že čistém, platonickém, který nebude vyžadovat prokázání jeho mužnosti.

V tomto okamžiku nás film přenáší jinam. Jsme uvedeni přímo do ohniska konfliktu, který probíhá v rodině Nastěnčině. Ošklivá sestra Marfuša nemůže spát - je trápena neukrotitelnou pohlavní touhou. Je to ovšem touha nestandardní: Lízátko v její ruce je symbolem cunnilinctu - ano, Marfušina touha je zřetelně lesbická, jejím objektem je nevlastní sestra Nastěnka.

Nastěnka, jejíž zaměření je naopak heterosexuální (jehlice, s nimiž neustále při pletení obcuje), nechce své sestře vyhovět. Zlá macecha jí proto vyhrožuje a sadisticky se na ní ukájí. Lesbický motiv je tedy přítomen i zde.

Děj se opět vrací k Ivanovi: Přepadávají ho loupežníci. Nenadálý kontakt se světem drsné, vyzrálé maskulinity je pro Ivana nečekaně přitažlivý. Zjišťuje, že jeho vlastní role je ženská, pasivní. Jeho výrok "nu což, tak si mě olupte" vyjadřuje touhu být hrubě, bestiálně, nejlépe análně znásilněn. Zaujetí, s jakým se vrhá na kyje loupežníků a vyhazuje je do výšky (křivka, jíž kyje vylétají k obloze, se ne náhodně podobá Rauch-Paulsenově křivce orgasmu), svědčí o intenzitě probuzené vášně. Jednorázový kontakt, při němž jde pouze o holý sex, však Ivana nadlouho nemůže uspokojit.

Dědeček Hříbeček, jehož Ivan potkává vzápětí, je jedinou bytostí mimo labyrint erotických vztahů této pohádky. Jeho úloha je jiná - iniciační. Ve schématu, popsaném Danielou Hodrovou v Románu zasvěcení, zastává Dědeček Hříbeček úlohu Zasvětitele: s Ivanem si hrají na honěnou. Honička zde symbolizuje psychoanalytický proces, dokonce i s náznakem funkce přenosu, kdy se totiž ze cvičných důvodů na okamžik stává objektem pacientovy touhy sám lékař. Dědeček Hříbeček v honičce zvítězil, Ivan je poražen, to jest rozpoznán. Dědeček-psychoanalytik mu dává nazřít jeho identitu. Ivan se ovšem brání přiznat si vlastní homosexualitu až do konce. Dědečkovu diagnózu odmítá a z jeho varování, že potlačovaná přirozenost mu způsobí psychické problémy, si nic nedělá.

V marné snaze uniknout svému údělu pokouší se Ivan ještě jednou, naposledy, o heterosexuální styk - s Nastěnkou, kterou potkává na břehu říčky. Osud je ovšem neúprosný. Ivan při pokusu o penetraci selhává. Kbelík, který mu Nastěnka nasazuje na hlavu, je symbolem impotence. Medvědí hlava, která se zpod kbelíku vynořuje, je hlavou potupeného člověka, těžce zraněného ve svém narcismu, hlavou "buzeranta" vystaveného veřejnému posměchu. Jakékoliv další snahy navázat lidský kontakt jsou odsouzeny k neúspěchu. Maska nelidského tvora, stigmatizovaného společností, nedovoluje Ivanovi přiblížit se ke komukoliv. I nevinné děti, ještě nerozumějící podstatě Ivanovy odlišnosti, avšak poslušné společenského tlaku, před Ivanem prchají.

Zdánlivě nenápadná postava slepé babky má ve skutečnosti klíčovou úlohu. Je to ve skutečnosti stará prostitutka. Ona jediná díky své "slepotě", tj. neuznávání společenských konvencí, si Ivana neoškliví. Poskytne mu útěchu, nahrazující něhu matčinu. V jejím kvazimateřském objetí (ve filmu je symbolizuje nesení babky na zádech) se Ivan smiřuje se svým údělem. Prostitutka odchází, její úloha v příběhu byla vyplněna. Ivanovi však zůstává její hůl, symbol penisu, který bude od nynějška jeho osudem. V okamžiku Ivanova comming outu mizí jeho medvědí hlava: Už není tvorem vyděděným na okraj lidské společnosti. Je uvědomělým homosexuálem. Ivan vyvozuje z přijaté identity důsledky. Rozhoduje se vyhledat společnost sobě rovných, hledá skupiny homosexuálních aktivistů. Jeho cesta vede nejprve do vykřičeného podniku, chaloupky na kuří nožce. Naráží však na travestitu, Babu Jagu. Kabaretní výstup travestity (v ruském filmu i v českém dabingu představuje Babu Jagu muž) je jedním z vrcholů zpracování pohádky.

Ani travestita však není pro Ivana vhodným partnerem: Chce ho strhnout k sobě na společenské dno, zapojit ho do temných osidel homosexuálního podsvětí, kde se obchoduje s drogami a se sexem. Ivan odmítá nabídku stát se prostitutem. Travestita, který se ukazuje ve své druhé podobě - jako mocný vládce podsvětí, povolává heslem "šufír - kefír - dřevěný bohatýr" své gorily. Ivan je "sejmut". Banda se ho pokouší donutit k prostituci násilím a vydíráním. Pec, do níž má být vhozen, je symbolem mravní propasti, z níž už není návratu. V posledním momentě Ivan z podsvětí uniká.

Nastěnka zatím touží po heterosexuálním partnerství, není jí však dopřáno. Ženich, který se o ni uchází, sice praví "Nastěnku chci za ženu", kejhavá INTONACE věty však v souvislosti s větou "můj synáček moc rád husí játříčka" prozrazuje ženichovu identitu: Ano, jedná se o zoofila. Režisér českého znění K. M. Walló velmi správně pochopil charakter této postavy, proto také svěřil dabing duchovnímu spřízněnci ženicha, tedy známému českému zoofilovi, strýčku Jedličkovi.

Zoufalá Nastěnka chce skoncovat se životem a vrhá se do rybníčka. Marfuša, která se tu právě koupala, si to ovšem vyloží jako projev náklonnosti. Nastěnka ji prudce odmítá a macecha se rozhoduje rozbroje v domě ukončit - nařizuje staříkovi, aby Nasťu odvezl do lesa. Teprve nyní vidíme, jak silné citové pouto existuje mezi staříkem a jeho dcerou. Že není prosto incestuálního prvku, to se rozumí samo sebou.

Mrazík, který se Nastěnky ujme, je kultivovaný bisexuál z vyšší společnosti (motiv dvojího kožichu!), který s ní má, jak uvidíme, velmi přesné plány. Ona verze filmové pohádky, která nám byla prezentována, ovšem postrádá jednu scénu zásadního významu: osudové setkání Ivana s Mrazíkem. V Mrazíkovi Ivan nalézá zralého, staršího, zkušeného partnera, který počne kultivovat jeho osobnost, Mrazík v Ivanovi bouřlivé, jeho dosud jednotvárný intelektuálský život osvěžující mládí a nezkrotnou tělesnost. Původní Erdmanova verze dospívala v této hluboce procítěné scéně své kulminace, mužnou něhou i jiskřivou ironií dialogů se důstojně řadící k nejkrásnějším milostným scénám světové kultury, setkáním Danta s Beatricí počínaje a Otokara Březiny s Jakubem Demlem konče. Stalinská cenzura, která nepochopila množství symbolů Erdmanova filmu, však tuto otevřenou manifestaci sexuální svobody nedovolila. Dialog Ivana s Mrazíkem byl vystřižen.

Jak jsme se tedy dozvěděli o existenci této mimořádné scény? Nikolaj Erdman byl v letech stalinských čistek zatčen. Zatčení proběhlo přímo ve střižně Mosfilmu, a tak jediné, co si Erdman stačil vzít s sebou do Lubjanské věznice, kam byl převezen, byla právě vystřižená část filmového pásku. Erdmanův spoluvězeň a milenec, mladý důstojník Alexandr Isajevič Solženicyn, pronesl drahocenný filmový materiál osmi lety věznění na Gulagu i následujícími lety vyhnanství a disentu. Teprve po nuceném odjezdu na Západ byl při skutečně důkladné vstupní tělesné prohlídce filmový pásek objeven. Solženicyn, tehdy už světově proslulý spisovatel, se v té době ke své homosexuální minulosti už nechtěl hlásit a tvrdil, že o původu a obsahu pásku nic neví, že jde zřejmě o součást diskreditační kampaně KGB. Proto se pásek dostal do rukou americké tajné služby CIA.

Ani KGB ovšem nespala. Její agent Aron Mojsejevič Goldštejn, pracující pro ni už léta pod jménem plukovníka Aarona M. Goldsteina, získal tento unikátní dokument zpět pro sovětský režim, vyměniv jej tajně za krátkometrážní pornografický film západoněmecké produkce. Záměnu by až do dneška nikdo nezpozoroval a velká milostná scéna by zůstala ležet v tajných archivech KGB. Naštěstí se už tehdy blížil konec sovětského režimu a korupce v řadách KGB pokračovala. Neznámý nám pracovník moskevské KGB, který vynášel z archivů vše, co bylo možno zpeněžit či vyměnit za vodku, vynesl i tento materiál a prodal jej čečenské mafii. A nyní, díky rozšíření čečenské mafie až do naší vlasti, se těch několik filmových okének, které právem náleží do zlatého fondu kinematografie, ocitlo v Praze. Nyní jsou v dobrých, spolehlivých rukou.

Teprve díky doplnění této vševysvětlující scény chápeme smysl filmu, který již rychle spěje do finále. Mrazík, který nechce pro poměr s Ivanem riskovat své společenské postavení, se dohodne s Ivanem i s Nasťou. Tito dva spolu uzavřou fiktivní sňatek. Jest jim ještě třeba přemoci nové intriky travestity-Baby Jagy, který/á se spojil/a s loupežníky, aby zabránil/a Ivanovu společenskému vzestupu. Díky Mrazíkovým penězům se však podaří všechny uspokojit.

Pohádka tedy končí happyendem. Všichni jsou spokojeni: Mrazík žije s Ivanem i Nastěnkou v harmonickém partnerském vztahu: Oba, mladý homosexuál i dívka, jsou citově vázáni pouze na něho, k sobě navzájem pociťují nanejvýš city sourozenecké. Mrazík je tedy středem trojice, díky němu může celá soustava fungovat.

Spokojeny jsou však i Marfuša s macechou: Realizují své lesbické zaměření ve vztahu vzájemném. Jejich vášnivé objetí před tváří vesnického davu je veřejným vyznáním hrdé lesbicity. Pozdní lásku nacházejí i stařík, otec Nastěnčin, a stará matka Ivanova. A pokud by Nastěnka přece jen pociťovala potřebu styku s vyhraněným heterosexuálem, může dát průchod své náklonnosti ke stařičkému otci, neboť on jediný je čistě heterosexuálním mužem našeho příběhu. Osvobodivý sex bez zábran, k němuž všechny vyzval Mrazík, smiřuje všechny konflikty.

Poučeni tímto výkladem už rozumíme, co znamená termín ruská trojka (použitý již Gogolem a ve filmu naznačený třemi koňmi Ivanova spřežení i třemi prasaty Marfušinými) a proč se film vlastně jmenuje Mrazík.

P. S. - A co Baba Jaga? I on má přece právo na sexuální štěstí! Ovšem že má - pečliví diváci si jistě povšimli, že Baba Jaga v posledním záběru odchází tahána za sukni Nastěnčiným pejskem Punťou...

"Autor pochází z Ústí nad Labem a lze jej tak zařadit k silné skupině severočeských autorů, do které počítáme například Svatavu Antošovou, Radka Fridricha či Josefa Straku"

- to je asi nějaká legrace, což?

kam přestupuješ? do čech?

já se rozhodně neptal, na mě nic nesvádějte!

jakoby dobrý, ale když to čtu podruhé..

je to podvod

ani tragicus nechápe, co říkám..to je tragédie

prajerla: umění není sportovní disciplína, aby se v ní soutěžilo - a pokud to tak někdo vnímá, tvoří umění jen jako snahu o uspokojení libida - a v tom dalším, co říkáš, si zároveň odporuješ - soutěž není pro radost, pro radost je vítězství - ale klidně se zapoj

já ne! já s ním souhlasím!

tisíce povídek bez nároků na autorská práva..a osm z nich dostane pár výtisků zdarma? koho se tím snažíte obalamutit? kdybyste rovnou řekl, že vám jde o to vydělat a na druhou stranu pomoci neznámým autorům, tak ani nepípnu, ale vy jste lhář s úmyslem se jen obohatit a je vám jedno, jakým způsobem to hodláte udělat..tento váš počin vypadá jako charita, ale je to jen hnusné pokrytectví

nemluvím o milonech..

nazývat mě odrazem společnosti je trochu legrační..vy jste spíše demagog, který rád přetočí zrcadlo 

takže se celá věc koná jen proto, aby na tom někdo prodělal? myslím tím závěrečné vydání sbírky..prostě mi to nejde do hlavy..ale bude za tím něco, co nevidím

aha, omlouvám se, to sem nějak přehlédl, normostrana má opravdu jen 1800 znaků včetně mezer

ale stejně nechápu ten altruismus - kdo na tom a jak vydělá?

to je nějaká legrace? povídka v tomto rozsahu je cca 40 - 80 stran textu ve wordu - to je povídka?

přijde mi to zase jako nějaká rádoby pomocná akce 

patří to do diskuse

admin je swině i na silvestra 

ano

ale jo, v pět ráno rozhodně potěšilo

Fra - ška

Fra - ška

Fra - ška

Fra - ška

Fra - ška

Fra - ška

Fra - ška

Fra - ška

nezajímavé čtení o velmi zajímavém autorovi 

se spoustou věcí nesouhlasím ("Pokud přečtete od Bukowského 10-15 povídek, nemusíte pokračovat, nic dalšího už se nedozvíte, je tam všechno")

mnohdy mi to příjde jako opsané doslovy, záložky, a to tak nešikovně, že je cítit ta kostrbatost, ta vytrhanost z kontextu

​to si musel psát do školy?

pokud tam skutečně někdo půjdete, tak vyřiďtě Stropnickému mým jménem, že byl v Máji vskutku tragický a rád bych se optal, co stálo za zvolením právě jeho do hlavního hrdiny, neboť máme stovky lepších herců

na tom vůbec nezáleží a nějaké pravidlo tu neplatí

bylo nejméně pět důvodů, proč jsem to neudělal..dva z nich jsou ti, že jsem v tu dobu nebyl doma a druhý je ten, že by to bylo zbytečné

Konecne slusne tema pro soutez a vetsina soutezicich si pro inspiraci vyberou nekoho z pismaka..skutecne siroky obzor..takhle zabit soutez

Jedno pivko? To je asi nejaka legrace..

a co na to samotná poesie?

diskuse jak od cmukýny