Písmák Ty svá
Jarmidost mě bolíurputnost tvá stáláčas náš tryskem cváláa ty skládáš zbraněpodívej se srdcemmozek nezavrhniten kdo je ti prvnímá jen prázdné dlaněv srdci místo jenompro sebetak vzdej senaposledy ještěvyřknu tvoje jménonaposledy ještěřekni: ne. a nejsem.
Ty jedině
Jarmijsem volnýjako ptákco létápod mrakymávákřídly z ocelidaruj miprosímkousek svého světamějme všeco jsmedosud neměli.
Ty předně
Jarmijsi vázaz křišťálutak čiráže v tobě čístje radost pro srdcemůžeš se divitže tě denně čítáma nepočítámranní poluce.
Ty navíc
Jarmijsem zmatenna cestě jsem k toběmarná je říkášadresu že neznám. to abych nejspíšdo veřejných šatenklíčovou dírkounahlíželči s klonem svým navlas stejnýmúspěšně mě seznam.
Ty vůbec
Jarmijsi všechnoco jsem léta hledalospalé ránoúžeh červánkůnikdo mi nikdylepšího nic nedalnež ty:sny zabalené do spánkunikde mi nijaknebyloaž v doměkde jsem tě s láskouv lože pokládaljedenkrát jednounebyla jsi pro mětehdya dnes. tak moc bych o to stál.
Ty též
Jarmijsi miskačumáku mý fenyco voní dávkouchutných granulíuž dávno prázdnás chutí vylízanáza nový příděldal bych cokoli.
Ty ještě
Jarmijsi portrétv renesančním rámunechat tě samuhříchů byl by hříchkastelán starýoslepen tím dílemstojí tu zdrcenzrak svůj v očích tvých.
Ty
Jarmijsi vínoz archívního sklepaode dna pravda v němaž po okrajproč vůči mnějsi hlucháněmáslepá. máš v sobě píseňzpívej jia hraj.