Začnu tím, co se mi líbí. Nebezpečí, které se může projevit jakkoliv. Obyčejné jezení polévky může člověka zabít, to znamená že se nemůže už nikdy cítit v bezpečí, protože přestala platit pravidla naší reality. To mi přijde správně strašidelné. Taky se mi líbí, že jsou místa, kde do toho vstupuješ rovnou (více dole), jako třeba „u rybníka uříznutý dům“ - tohle konkrétně by si zasloužilo víc popisu, člověk se na tom zastaví ze špatných důvodů. Další plus je, jak se snažíš vytvářet napětí tím, že naznačíš záhadu a posuneš jí. Ale i to má své meze. Když to shrnu. Líbí se mi ten nápad a dovedu si představit, jak hlavní hrdina postupně ztrácí jednu jistotou za druhou, až se jeho žití promění v úplnou kaši a jenom se slepý a bez schopnosti cokoliv cítit potácí světem. Ale mám problémy s tím, jak je to napsané.

#

Časté používání parazitů - už naznačoval někdo výše - zpřesnit jazyk. Někdy se zdá, že výplň není možné vynechat (hlavně to bývá u „nějaký“), ale člověk si to párkrát přečte bez nich a zjistí, že to většinou funguje stejně. Pár příkladů:

Začalo to v den, kdy vědci zjistili, jak otevřít TY brány

Kde zrovna dávali NĚJAKÝ romantický film

Našli se dokonce i TACÍ rodiče

Aby ne, když se v NĚKTERÝCH školách učily o tom

Ten den - V den ?

#

Věty jsou zbytečně nafouklé a podivně poskládané, přitom toho moc neříkají. Někdy se snaží uměle posouvat význam na konec a nefunguje to. Ohledně flow, dlouhé věty by si často zasloužily tečku. Někdy jen kvůli lepší čitelnosti, jindy odmlka pomůže umocnit význam. Příklady:

Umělci se nyní snažili lidi povzbudit a rozveselit, ale bylo to marné, navíc u nich samotných hrozilo riziko sebevraždy nejvíce.

= marné. Navíc….

_

Bylo na něm zase bláto - bylo tam, bylo to - často se dá najít lepší způsob, jak říkat, že dvorek byl zablácený, než si pomáhat s „bylo“

_

Ten den, kdy se Vozy objevily, působily jako zjevení, ale nakonec to bylo z toho všeho to nejméně zvláštní.

Udělal bych tam tečku. Podle mě odmlka funguje lépe dramaticky vzhledem k tomu, že budeš stupňovat význam. Navíc se čtenář nezadýchá. Srovnej, co ti zní líp:

V den, kdy se Vozy objevily, působily jako zjevení. Nakonec ze všech podivností byly tím nejméně zvláštním.

_

Nikdo nevěděl, kam vlastně vedou ani co z nich může přijít, ale lidská zvědavost tehdy opět vyhrála, a tak je lidé otevřeli. 

= ten dovětek „a tak je lidé otevřeli“ je zbytečný. Už víme z předchozí věty, že je otevřely a pak se dozvíme, že zvědavost vyhrála = stačí

#

-

Jak už někdo naznačoval, dával bych si pozor na to vrstvení obrazů a šetřil bych zmínkami o „černých životech“, „beznaději“, „smrti“. Slova i obrazy mají svůj potenciál, jenž se umenšuje s každým použitím. Můžou ztratit význam úplně a nebo se obrátí proti němu. Zkus popisy rozšířit tak, aby beznaděj vznikla až v hlavě čtenáře.

_

Nejsem fanoušek toho deníkového žánru, kdy se obracíš ke čtenáři a vysvětluješ mu, co se vlastně dělo. Podle mě by tomu slušelo víc, kdyby jsi přistupoval ke všem okolnostem jako k obecně známému faktu. Čili popisovat to „nenormální“ jako normální, a ne vyzdvihovat „nenormálnost“. Fakt, který se vymyká našemu běžnému slovníku, bude strašidelný. Pokud se svět už skutečně natolik proměnil a lidi si na něj navykli, tak ať i postava/vypravěč to vnímá jako danost a jen občas můžeš mimochodem zabloudit do minulosti a k tomu „jak to bylo, když se objevily poprvé“.

_

Někdo by mohl říci, že sněží, ovšem v červenci přece sníh nepadá. Pravda, teď, když svět je jiný, už by klidně mohl, ale ne, skutečně nepadá. Místo něho padá něco jiného a všichni už dobře vědí co.

Srovnej s:

Z oblohy sněžil popel.

= tady to prodlužuješ až moc a ten výsledek není nijak překvapivý;

_

Ta dimenze se na první pohled nezdála být až tak jiná, ale záhy jsme zjistili, že svět v ní je nad naše chápání i smysly. A tak se vědci rozhodli brány do něj raději zavřít. Udělali to, ale brány se po nějaké době opět otevřely. Vědci si zprvu mysleli, že se jedná o nějakou poruchu techniky, ale pak tuto možnost vyloučili. Záhy totiž přišli na to, že brány byly otevřeny z druhé strany. To bylo velmi zvláštní, protože jakkoli byl svět na druhé straně nepochopitelný a těžko vnímatelný, žádná civilizace v něm objevena nebyla. Po nějaké době se sice brány zavřely, ale pak se otevřely znovu. A otevíraly se dál, ovšem otevřené zůstávaly jen krátkou dobu.

= celá tahle pasáž škobrtá na jazyku

Rozhodli brány DO NĚJ raději zavřít

Udělali to - zbytečné

Zprvu si mysleli, že se jedná o poruchu techniky - to už naznačuje, že se mýlili, takže to, že tu možnost vyloučili, je zase navíc

= Zprvu si mysleli, že se jedná o poruchu techniky. Záhy přišli na to, že se brány otevřely z druhé strany.

+ byly otevřeny vs otevřely

To bylo velmi zvláštní, protože jakkoli byl svět na druhé straně nepochopitelný a těžko vnímatelný, žádná civilizace v něm objevena nebyla. 

= to bylo velmi zvláštní - nech tenhle úsudek na čtenáři - srovnej s tím, když napíšeš že se otevřely + ale žádná civilizace na druhé straně objevena nebyla

= poslední dvě věty jsou hrozně eee. Srovnej s:

Po nějaké době se sice brány zavřely, ale od té doby se průchod do jiné dimenze pravidelně otevíral a zavíral. Co na tom, že zůstal otevřený jen na okamžik. Stačilo to.

Začnu tím, co se mi líbí. Nebezpečí, které se může projevit jakkoliv. Obyčejné jezení polévky může člověka zabít, to znamená že se nemůže už nikdy cítit v bezpečí, protože přestala platit pravidla naší reality. To mi přijde správně strašidelné. Taky se mi líbí, že jsou místa, kde do toho vstupuješ rovnou (více dole), jako třeba „u rybníka uříznutý dům“ - tohle konkrétně by si zasloužilo víc popisu, člověk se na tom zastaví ze špatných důvodů. Další plus je, jak se snažíš vytvářet napětí tím, že naznačíš záhadu a posuneš jí. Ale i to má své meze. Když to shrnu. Líbí se mi ten nápad a dovedu si představit, jak hlavní hrdina postupně ztrácí jednu jistotou za druhou, až se jeho žití promění v úplnou kaši a jenom se slepý a bez schopnosti cokoliv cítit potácí světem. Ale mám problémy s tím, jak je to napsané.

#

Časté používání parazitů - už naznačoval někdo výše - zpřesnit jazyk. Někdy se zdá, že výplň není možné vynechat (hlavně to bývá u „nějaký“), ale člověk si to párkrát přečte bez nich a zjistí, že to většinou funguje stejně. Pár příkladů:

Začalo to v den, kdy vědci zjistili, jak otevřít TY brány

Kde zrovna dávali NĚJAKÝ romantický film

Našli se dokonce i TACÍ rodiče

Aby ne, když se v NĚKTERÝCH školách učily o tom

Ten den - V den ?

#

Věty jsou zbytečně nafouklé a podivně poskládané, přitom toho moc neříkají. Někdy se snaží uměle posouvat význam na konec a nefunguje to. Ohledně flow, dlouhé věty by si často zasloužily tečku. Někdy jen kvůli lepší čitelnosti, jindy odmlka pomůže umocnit význam. Příklady:

Umělci se nyní snažili lidi povzbudit a rozveselit, ale bylo to marné, navíc u nich samotných hrozilo riziko sebevraždy nejvíce.

= marné. Navíc….

_

Bylo na něm zase bláto - bylo tam, bylo to - často se dá najít lepší způsob, jak říkat, že dvorek byl zablácený, než si pomáhat s „bylo“

_

Ten den, kdy se Vozy objevily, působily jako zjevení, ale nakonec to bylo z toho všeho to nejméně zvláštní.

Udělal bych tam tečku. Podle mě odmlka funguje lépe dramaticky vzhledem k tomu, že budeš stupňovat význam. Navíc se čtenář nezadýchá. Srovnej, co ti zní líp:

V den, kdy se Vozy objevily, působily jako zjevení. Nakonec ze všech podivností byly tím nejméně zvláštním.

_

Nikdo nevěděl, kam vlastně vedou ani co z nich může přijít, ale lidská zvědavost tehdy opět vyhrála, a tak je lidé otevřeli. 

= ten dovětek „a tak je lidé otevřeli“ je zbytečný. Už víme z předchozí věty, že je otevřely a pak se dozvíme, že zvědavost vyhrála = stačí

#

-

Jak už někdo naznačoval, dával bych si pozor na to vrstvení obrazů a šetřil bych zmínkami o „černých životech“, „beznaději“, „smrti“. Slova i obrazy mají svůj potenciál, jenž se umenšuje s každým použitím. Můžou ztratit význam úplně a nebo se obrátí proti němu. Zkus popisy rozšířit tak, aby beznaděj vznikla až v hlavě čtenáře.

_

Nejsem fanoušek toho deníkového žánru, kdy se obracíš ke čtenáři a vysvětluješ mu, co se vlastně dělo. Podle mě by tomu slušelo víc, kdyby jsi přistupoval ke všem okolnostem jako k obecně známému faktu. Čili popisovat to „nenormální“ jako normální, a ne vyzdvihovat „nenormálnost“. Fakt, který se vymyká našemu běžnému slovníku, bude strašidelný. Pokud se svět už skutečně natolik proměnil a lidi si na něj navykli, tak ať i postava/vypravěč to vnímá jako danost a jen občas můžeš mimochodem zabloudit do minulosti a k tomu „jak to bylo, když se objevily poprvé“.

_

Někdo by mohl říci, že sněží, ovšem v červenci přece sníh nepadá. Pravda, teď, když svět je jiný, už by klidně mohl, ale ne, skutečně nepadá. Místo něho padá něco jiného a všichni už dobře vědí co.

Srovnej s:

Z oblohy sněžil popel.

= tady to prodlužuješ až moc a ten výsledek není nijak překvapivý;

_

Ta dimenze se na první pohled nezdála být až tak jiná, ale záhy jsme zjistili, že svět v ní je nad naše chápání i smysly. A tak se vědci rozhodli brány do něj raději zavřít. Udělali to, ale brány se po nějaké době opět otevřely. Vědci si zprvu mysleli, že se jedná o nějakou poruchu techniky, ale pak tuto možnost vyloučili. Záhy totiž přišli na to, že brány byly otevřeny z druhé strany. To bylo velmi zvláštní, protože jakkoli byl svět na druhé straně nepochopitelný a těžko vnímatelný, žádná civilizace v něm objevena nebyla. Po nějaké době se sice brány zavřely, ale pak se otevřely znovu. A otevíraly se dál, ovšem otevřené zůstávaly jen krátkou dobu.

= celá tahle pasáž škobrtá na jazyku

Rozhodli brány DO NĚJ raději zavřít

Udělali to - zbytečné

Zprvu si mysleli, že se jedná o poruchu techniky - to už naznačuje, že se mýlili, takže to, že tu možnost vyloučili, je zase navíc

= Zprvu si mysleli, že se jedná o poruchu techniky. Záhy přišli na to, že se brány otevřely z druhé strany.

+ byly otevřeny vs otevřely

To bylo velmi zvláštní, protože jakkoli byl svět na druhé straně nepochopitelný a těžko vnímatelný, žádná civilizace v něm objevena nebyla. 

= to bylo velmi zvláštní - nech tenhle úsudek na čtenáři - srovnej s tím, když napíšeš že se otevřely + ale žádná civilizace na druhé straně objevena nebyla

= poslední dvě věty jsou hrozně eee. Srovnej s:

Po nějaké době se sice brány zavřely, ale od té doby se průchod do jiné dimenze pravidelně otevíral a zavíral. Co na tom, že zůstal otevřený jen na okamžik. Stačilo to.

Souhlasím s prvním komentem, že věty by si zasloužily více péče, což ale neznamená hledat metafory typu "černé oko, které už vyplakalo sebe samo" (i když mi tahle kupodivu nevadí). Někdy stačí zvolit přesnější slova a dostat do vět více přímého významu, nebo jen variovat, aby to lépe teklo. Já osobně se zadrhnu pokaždé, když se krátce po sobě objeví stejné slovo (kromě případů, kde to slouží výrazu). Téma prohledávání sebe sama jako domu mi vůbec nevadí a ani bych neřešil, jestli je originální či ne. Mně by stačilo, kdyby se ta metafora tolik neukazovala. Kdyby toho příběh nechal víc na čtenáři a dovolil mu metaforu klidně ignorovat či jí pro sebe objevit bez návodu. Což souvisí asi hlavně s tím koncem. A taková malá nelogičnost na závěr: přijde mu zvláštní, že se mu nic nezdálo, přitom se mu něco zdá "skoro každou noc". Přijde mi zvláštní, že mu to tedy přijde zvláštní :)

trpím nedostatkem slov

na hodně malym prostoru jsou docela pěkně vykreslený postavy.. jak Draga jako "divoženka"  (vlající vlasy, prudce zastavuje koně, propast, hlasitý smích), Vratislav (okouzlenej, zasněnej, zamilovanej), Ludmila (která zalomí ruce, "tahle.. tahle divoženka.." -  tam je vidět, jak jí opovrhuje právě kvůli té divokosti, která je u ní přítomna od první věty, to jak stojí na tribuně ve větru a sleduje ji přicházet - jednak to, že stojí "nad ní", na vyvýšeném místě,  už symbolizuje tu její povýšenost, taky je ten obraz takovej symbolickej a enigmatickej (ona si vzpomene na Bohyni a sošku, zamotá se jí hlava, zvedne se vítr a závoj se jí zadrhne kolem hrdla - je to fakt jenom závoj, co jí zadrhlo hrdlo? - celý ten obraz působí osudově, což ho propojuje s poslední větou a slovem) a Spytihněv (jedna věta o tom, jak je důležitý, že má žena děti, křečovitě svírá tu svoji choť,  a pak stačí jen pozorovat  Dragu když přichází ZPOD smutných očí - ten směr zdola nahoru značí určitý obdiv, možná až glorifikaci té její divokosti, potažmo "fungující" ženskosti - divokost je spojená i s určitou nespoutaností, i sexuální a tudíž plodností - navíc jsou ty jeho oči smutný.... to napětí a konflikt mezi Dragou a Ludmilo je při tom první setkání jasný - Ludmila si přivine MAJETNICKY dítě, Draga o něj nezavadí pohledem... navíc celý text končí střetnutím pohledů, opět motiv konfliktu... je tam toho víc, co by se takhle dalo rozebrat... ale i tak je vidět, že je to psaní vedeno takovou tou pevnou rukou - to znamená, že je text úsporný, ale ve své přesnosti bohatý.... . ...

Na hodně malym prostoru jsou docela pěkně vykreslený postavy.. jak Draga jako "divoženka"  (vlající vlasy, prudce zastavuje koně, propast, hlasitý smích), Vratislav (okouzlenej, zasněnej, zamilovanej), Ludmila (která zalomí ruce, "tahle.. tahle divoženka.." -  tam je vidět, jak jí opovrhuje právě kvůli té divokosti, která je u ní přítomna od první věty, to jak stojí na tribuně ve větru a sleduje ji přicházet - jednak to, že stojí "nad ní", na vyvýšeném místě,  už symbolizuje tu její povýšenost, taky je ten obraz takovej symbolickej a enigmatickej (ona si vzpomene na Bohyni a sošku, zamotá se jí hlava, zvedne se vítr a závoj se jí zadrhne kolem hrdla - je to fakt jenom závoj, co jí zadrhlo hrdlo? - celý ten obraz působí osudově, což ho propojuje s poslední větou a slovem) a Spytihněv (jedna věta o tom, jak je důležitý, že má žena děti, křečovitě svírá tu svoji choť,  a pak stačí jen pozorovat  Dragu když přichází ZPOD smutných očí - ten směr zdola nahoru značí určitý obdiv, možná až glorifikaci té její divokosti, potažmo "fungující" ženskosti - divokost je spojená i s určitou nespoutaností, i sexuální a tudíž plodností - navíc jsou ty jeho oči smutný.... to napětí a konflikt mezi Dragou a Ludmilo je při tom první setkání jasný - Ludmila si přivine MAJETNICKY dítě, Draga o něj nezavadí pohledem... navíc celý text končí střetnutím pohledů, opět motiv konfliktu... je tam toho víc, co by se takhle dalo rozebrat... ale i tak je vidět, že je to psaní vedenou takovou tou pevnou rukou - to znamená, že je text úsporný, ale ve své přesnosti bohatý.