Písmák Divné inzerát
Já nikdy nestál vo to aby až do hvězd stál
Když jen brnk do strun sem rázem byl prázdnej sál
Já byl ten malíř co mu pod rukama utelko plátno
Kolikrát v životě sem dosáhl až dál než na dno
Šedý ráno
D Šedý ráno A zakletý do E zítřků beze G sných
Uvadlá růže jen vkoutě tiše spí
A ty staré kukačky už se vzdaly ideí
Že je D po té dlouhé E době něk C do opra A ví
Touha
Touha po tom získat, je silněší něž nikdy vícsnaha se cení ale dnes to je už bez hranicmosty které mezi nás dávno někdo postavilnejsou na svém místě,jsou totiž dávno pryčNaděje zahalená pod roušku bezmezných zítřkůpohádky pro malé děti plné malých skřítkůvšechno tohle trápení teď osud foukl na měživot je jako kulisa v opuštěném doměZa rok možná vypustím i tyhle tři slova"snaha byla velká" ale skočili jsme obapadali a dívali se ruku v ruce spolujeden druhému do tváře jak padali jsme dolůRoušku citu spálila nekonečná bolestchtěl jsem tě jen ke svému cíli dovéstzaprášená naděje na možnost vrátit věci zpětmi vzala touha po moci napsat těchhle pár vět.
Něco o elektřině
Jednoho jarního večera na návsi pod starou lípou hostinský František Pupěna vytáhl pytlíček s hlínou. nešel sázet petrželi, nešel plácat bábovky, umřel místní sládek Pepa zabili ho žárovky . Jenom se natáhl, a už ho zasáhl elektrický proud, Jenom se natáhl, a už ho zasáhl elektrický proud, Střídavý, střídavý, silný elektrický proud Střídavý,střídavý, zkrátka elektrický proud. A nyní kdo tu všechno byl: starosta naší malebné vsi, nebožka Aneška, děti a psi, poblíže opřené lopaty stál hrobník Alois zařazen do řady, zástupci policejního sboru zpěvecké kvarteto pohřebního chóru, z pivovaru celý personál, (jeden mu dokonce donesl basu piv značky pardál), dále do černa oděné babičky, i sčernou pentlí kolem krku aniččiny kozičky, pochybný prodejce textilu Chin Jan a náš velebný pán z pohřbu již vyčerpán.
Těžké trávení
Těžké trávení, chvíle závrátí Stovky zákusků které tělo už nestráví Těžké trávení, břicho nafouklý Vůně rtů, těch hříšných rtů slaďoučkých Pryč dieta pádí váha nikoho příliš nešetří Rychle k jídlu zády nebo pěkně klusem na Petřín Žádne jízdní řády žádny bus a řádné běhání Vytáhnout z tajné skrýše sen, že budu štíhlí a chodit ven
Těžké trávení, chvíle závrátí Stovky zákusků které tělo už nestráví Těžké trávení, břicho nafouklý Vůně rtů, těch hříšných rtů slaďoučkých
Nebuď přece hloupý, netahej si sebou rezervu půlku chleba vkapse, na svačinu rybí konzervu a do lednice koukat jak na titanic v přístavu
Potopit se jak tahle loď, mít sny jako Karel Gott
Na co se ptát
Všichni se máme rádi a
Všichni jsme si bratři
Život svůní kávy, no
Tak to prostě patří
Jsi pro mě
Jsi pro měJako ranní kapka rosy, co po lístku plujejako západ slunce, co se pořád opakuje. Jako anděl co předal svoje křídla někam dálaby jsme spolu vydrželi, to bych si moc přál. Jsi pro mně víc, než pro včeličku jarní kvítíjsi moje sluníčko, co v mém srdíčku svítí. Jsi můj plamínek života, co plápolá bílím plamínkemjsi ve stolní hře SCRABBLE, tím nejhezčím písmenkem.
My a oni
Vzhledová stránka člověka není důležitá, vždyť krása je ukryta v povaze člověka .
To je rozdíl !
Nikdy neurážím .
Pouze konstatuju
To je rozdíl.
Nikdy se nehádám .
Matura
Obléknu sako,
nazuju botičky,
uvážu kravatu,
Zavážu tkaničky.
Struna
Láska je jako struna na kytaře. Pokud není správně natažená, hraje falešně.
Už nechci
Snažil jsem se dát svůj svět jen jedné dáměnebylo to kamarádce ani mojí pravé mámněbylo to jen tobě, tak na co ti lhátproč to tak dopadlo, když měl jsem tě rád. Jak už to tak bývá, láska někdy klamevšichni jsme se s tím setkali, všichni to už známevypne mozek přijde hádka, přijde nekonečná skládkaodejde něha přijde hrubost, odejde láska přijde krutostPětadvacet hodin denně v kuse se hádámenaší společnou cestu, tu už ani neznámevraždíme se navzájem, útočnými pohledypod náma dvěma, už začali praskat ledyJsem jako v poušti, a písek všude dokolasymbolizuje tebe a to je ta pohromaspaluješ mně ničíš mě a zarýváš se do kůžejsi ostrá jako trny ze šípkové růžeVíš co hele kašlu na to já se prostě vzdávámsílu na ty naše hádky já už prostě nemámbylas pro mě všechno ale už jsi jenom prach
kterej odnes vítr asi třeba opodál .
Tváří v tvář
Bože jsem bezradnýžádám tvou pomocmám velmi krutouzávažnou nemoc. Teď nevím si radynevím co dřívsnad zhynu hladysnad půjčíš mi kříž. Teď stojím v tom rohu¨dál prostě nemůžumám přikovanou nohuuž nikomu nepomůžuZkrvěným řetězcemco blázni nosíbojím se smrtiaž mě teď skosí. Snad nejsem nakažensnad nezhynu hnedale za tento hříchse nevrátím zpět.
Láska
Láska, velmi hezký to pocit,
že jsem se snad někde vráji ocit,
toť krásné to pouto, co spojuje dva vpár,
zde je muž a žena a jeden druhého má rád.
Zahrada rozkvetlá
Můj domov, velký on na pohled,
však mnohdy prázdno velké v něm jest,
zahrada veliká, jindy hraje barvami,
teď smutně pláče a pokrytá je sazemi.
Anděl s jedním křídlem
Láska je někdy prokletáanděl bez křídel náhle upadárůže do ruda vykvetláteď náhle černou barvu máSlzy tvé z očí dláždí zemvelmi rychle mizí dokonalý sennikdo na světě ti náladu nespravía muzikanti už tvou píseň neznajísrdce už samým stezkem nebijeto krásné černý závoj zakrijeduši tvou spáli sklamánía tvé srdce hodí do dályO smutku bylo napsáno už hodně větto co se stalo už nelze vrátit zpěti kdyby sebevíc někdo chtělbývalý přítel bude nepříteli když se to za čas zapomenetahleta událost tady naždy jepřátelství s člověkem jehož jsi milovalruku do ohně bys za něj dal.