Písmák Přání
Čas nikoho nezachová, na všechny se mračí, jenom Soňa Nováková je zas o rok mladší. Po mých slovech možná údiv mezi vámi mlčky vládne, avšak nejde vůbec o div, ona vážně s věkem mládne. Vím, jak jeden pookřeje, když mu člověk dobré přeje. Copak ale k dvacetinám popřát já ze srdce ti mám.
Pro tebe
Každou noc o tobě snívám, své city jen těžce skrývám. Dech se mi z tvé krásy tají, připadám si jako v ráji. Nespoutané zlaté vlasy, nespatřil jsem větší krásy. Hlava se mi z toho točí, neznám však tvou barvu očí.
Víš kdo jsem?
Pálím lidská těla,
což mi radost dělá,
kopu temné jámy
pro pány i dámy.
Cestování autobusem
Jízda busem v dnešní době to je něco děsnýho – všichni namačkáni k sobě do zástupu těsnýho. Důchodci řvou z plna hrdla: „Pakáž jedna neřádná, kéž by vám ta p*rdel ztvrdla, sedíte si vod rána. “ Proráží si cestu holí, občas šlapou po nohách, i já poznal jak to bolí, když byl frajer v kanadách. A když vstanu, aby dědek chudák staré kosti složil, ještě slyším jeho nevděk: „Dost že jsem se toho dožil.