Písmák BOLEST
Nespat, opít se, zapomenoutnatáhnout ruce k nebivzít žiletky a udělat to. nejdeto jsem velkej srabta představa, někomu bych možná chybělaChodit nekonečně dlouho sama noční Prahou,zasvítání sedět u Vltavy, foukat bublinyčekat dokud se nerozplynouutíkat tam a zpět po Nuselskym mostěa jen tak křičet kdo jsmea ptát se PROČ. není odpovědi.
SLZY
slzy padající přes hrany okapůtříštící se o rantly sudů kam dopadajíchtěla bych stát v tom sudujako tenkrátten pocit kdy opouštějí svou cestuje na konci mého obličejeprávě teď už nechápu nicnevyznám se v lidech kolem sebevěřila jsem, ale teď už ne.
NEMYSLET
opít se. nevnímat svět. zhulit se, točit seutíkat zpět. Nebo raději ne.
Anděl
Anděl se zlomeným křídlem,který už nemůže létatsedí a tupě kouká před sebechtěl by vrátit čas. Nemůže už udělat nicje příliš pozdě. Poprosil druhého anděla o laskavost,ale ten zklopil zrakřekl ne a odešel navždy.
NIC
NIC NAJEDNOU NEMÁ SMYSLSLZY, NEMŮŽU POČÍTATBOLEST NEZMĚŘÍMBEZMOCNOSTNEMŮŽU CHYTIT ZARUKUA ZOUFALSTVÍ POSLAT DÁLNADĚJI PŘEMLUVIT, ABY PŘIŠLA.
Pocity
TISÍCE ANDĚLŮ S ČERNÝMI KŘÍDLYBODAJÍ NOŽI DO MÉHO TĚLA. NEMŮŽU DÝCHAT,ZTRÁCÍM CHUŤ ŽÍT. SEDÍM TU SAMAMÍJEJÍ MĚ TISÍCE ŠŤASTNÝCH OBLIČEJŮJEŠTĚ NEDÁVNO JSEM TAKOVOU TVÁŘ MĚLATEĎTMAČERNOPRÁZDNOBOLESTBEZMOCNOSTNIC.
Prázdno
PRÁZDNO
BOLEST HLAVY, PRÁZDNO.
SPOUSTA SMUTNÝCH OČÍ V RANNÍM METRU.
PODZIM PŘICHÁZÍ
Brána
Brána
Brány všech bran kam vedou dál.
Proč zas jak pes toulám se sám.
Otázky bez odpovědí a další smutný
PRO TEBE
PRO TEBE
Jsi moje vrba, jsi můj mnich
a každou minutou ještě větší hřích.
A ve dlani čárou mého života