Písmák Hodiny na sedmé
Jsme stíny mraků na holém nebi, vzpomínkami stařenek, pochodněmi, co spálily své dny /sny/. Jsme jako hodiny, stojící na sedmé, ty a já. Každý den znovu a znovu, uniká nám čas ostatních.
Stínomat
Pohrává si s osudy nás všech a nechápe, že může se to stát, svrhne svého krále a zavládne stínomat.
Sonáta pro přízrak VI.
TIK…TIK Ukrytý v nekonečnu dvou tiknutí bázlivých, spřádáš své úsměvy a výdechy horoucí. Tvé světlo mě hladí, po kůži stéká a ladí odleskům všem, co mihotají se za tvými víčky. Splývavě přiléháš k mým rtům a do mysli, jako hvězdný prach, proniká mi tvůj jinotaj. Přízraku neznámem vonící.
Země má
Chválím Tě země má, lehká jak mávnutí perutí. Chválím Tě země má, která dáváš mi bezpečí, tmavě hřejivý, můj vlastní svět. Chválím Tě země má, jež nezkrotnou tíhou věků, něžně drtíš mé tělo uvadlé. -------------------------------~~~~~~~~~~~~~~~ A tři metry nade mnou, ti, nebozí, kteří nemají svou Zem, vzhlížejí k oblakům.
Zelená míle života
Složené do kruhů, co odměřují tu krátkou míli tvého života, vadnou a zmírají jitrocelové lístky, voskovou tíží zbrocené.
Rozety
Kolona kapek, pomalu sune se ke středobodu bytí a daleko za parciální negací totální kontinuity, vykvétají rozety našich chtíčů.