Souhlasím s Gorou, chtělo by to několik hodin času na zasklené verandě s teplým čajem, jestli by nestálo za to třeba prohodit či nahradit pár slov. Vždyť je to jedna z nádherných možností relaxace, témata pěkná. Namátkou hodím, ale sám si ještě užiju pár jiných verzí, díky za námět. Haiku je o zážitku, takže všechno, co nenapíše přímý účastník, vlastně není haiku. Nevadí, jako trénink fajn, už se těším :) 

• sladká chuť hrušky -
• na bradě mne zasvědí
• šťáva a vosa

• drozd neodletěl -
• poprvé a naposled
• zpíval do mrazu

• aprílový sníh -
• z bílé cesty k pivoňkám
• špinavé bláto

Jetšě jednou moc dík za skvělá témata, pojďte pane, budeme si hrát :)

Ono tohle není o jednotlivých lidech, ale o jejich okolí. Havel byl jistě v mnoha směrech "čestný", ale byl naivní a často sedl na lep našeptávačům. Paroubek byl grázl od začátku, pracoval s ním kdysi jeden můj známý v RaJ, to, jak dojil pražský ropočet když odpovídal za finance hlavního města, je už legendární. Ovlivnitelný Nečas - o té třtině není ani nutné se zmiňovat. Velmi inteligentní muž s velmi bojácnou povahou. Velmistr šachu Zeman? Toho jsem znal osobně, hrával jsem s ním šachy, chodil jsem večer do Sportpropagu v Kobylisích ještě dávno před revolucí, měli tam v letech roku 80 - 84 dýchánky s Klausem, Ježkem, Dlouhým, Fedorem Gálem a dalšími. Zeman žil svůj sen, ale po sedmdesátce už díky celoživotnímu zájmu v alkoholu už je jen vláčená osoba. A náhodou Fiala je fakt borec. Když si vezmu, že prvních 100 dní ve funkci se mu pos... co mohlo, další vlna covidu s už fakt netrpělivým národem, který "vycvičil" Babiš s plejádou různých ministrů zdravotnictví, nato energetická krize, která se bude hojit roky a stejně už nebude nic v dřívějších cenách, inflace ve dvouciferných hodnotách, kterou určitě jeho vláda nezavinila, a pravděpodobně až to za čtyři roky spadne, bude u vlády po Fialovi nějaký protřelý hajzl, který to jednak na Fialu hodí a druhak rozhází to, co se začalo dávat do pořádku, a nakonec mu hodí vidle do vládnutí i zahraničně-politická situace, buď Putin zatracen. A to nemluvím o tom, že za 94 dnů předsedá ČR, potažmo Fiala, Radě EU, a taky se musí trochu připravit, no sakra, práce nebude málo. Zaplaťpánbu za Fialu, nedovedu si totiž představit, že by vládu vedl líp kdokoliv, kdo kdy byl premiérem v předchozích dobách. Ono to není o tom, že do zkázy bychom nyní vůbec oklikou mohli jít, jsem přesvědčený, že za Babiše (Sobotky, Nečase, Zemana, Topolánka, Grosse, Paroubka, Špidly...) bychom nebyli vedeni ani oklikou, ani přímo, ale rovnou spláchnuti víte kam.

Úplně vidím tu babičku, jak strojí vnučku do "královského" :) 

Dobrá, nebudu se namáhat. V haiku jsem předem odrovnán. Japonec nejsem. Věz však, že czaiku a czenrjú sleduji

Zajímavý hlavolam - najedou - najednou? Je to překlep, nebo snad záměr?

Každopádně bych to označil za senrjú.

To je parádní práce.

Proč to nikdo nezařadil do výběru?

Tip jsem dal už před deseti dny a vracím se, jak se mi to líbí.

V krátkosti proč.

První je super obraz "ničeho" ve sněžení, kde je spousta prostoru pro čtenáře.

Druhá - maličko jsem váhal, jestli slovo "už" není navíc, a nemohlo tam být slovo "sníh". Na druhou stranu - co jiného taje? Takže sníh tam být nemusí, a navíc je v předcházejícím haiku, takže se vybaví čtenáři automaticky.

Jinak velmi dobrý popis, prostě skvělé. Už tam úplně vidím ráchat se (v lednu :)) ) kosa.

Třetí má super náladu. Určitě ne "cítím" prosím :).  Je to o vjemu pozorovatele, a pachy sice mohou být rovněž vyjádřeny v tvorbě haiku, ale do tohoto díla nepasují. Slovo "cítím" by v tomhle případě znamenalo pocit pozorovatele a tím by se podle mého názoru haiku znehodnotilo.

To je parádní práce.

Proč to nikdo nezařadil do výběru?

Tip jsem dal už před deseti dny a vracím se, jak se mi to líbí.

V krátkosti proč.

První je super obraz "ničeho" ve sněžení, kde je spousta prostoru pro čtenáře.

Druhá - maličko jsem váhal, jestli slovo "už" není navíc, a nemohlo tam být slovo "sníh". Na druhou stranu - co jiného taje? Takže sníh tam být nemusí, a navíc je v předcházejícím haiku, takže se vybaví čtenáři automaticky.

Jinak velmi dobrý popis, prostě skvělé. Už tam úplně vidím ráchat se (v lednu :)) ) kosa.

Třetí má super náladu. Určitě ne "cítím" prosím :).  Je to o vjemu pozorovatele, a pachy sice mohou být rovněž vyjádřeny v tvorbě haiku, ale do tohoto díla nepasují. Slovo "cítím" by v tomhle případě znamenalo pocit pozorovatele a tím by se podle mého názoru haiku nehodnotilo.

atkij - určitě je víc výkladů lépe, je to zajímavé, kouzelně jednoduché. Sice to není můj šálek čaje, protože je pro mne jako pozorovatele velmi těžké se vypořádat s "ty a já", ale to je moje chyba - určitě se časem, po několikerém vracení, sžiji s textem i sdělením.

ptakopysk - Když se ptáš, co dělá haiku tím správným haiku, je to více věcí. Některé napíšu, v některých se mohu mýlit, ale rád rozproudím debatu. Jednoznačně krátká forma, nemusí být klasická -5-7-5. Potom je to námět, žádoucí je přírodní, teoretici říkají, že o člověku je to rovněž, protože i on je nedílnou součástí přírody, ideálně vlastní pozorování, prožitek, ale odosobněný. Jsi pozorovatel. Ale pozor, nemáš být Ty, nebo Tvůj pocit nebo dojem středem Tvého díla, ale máš se s popisovanou věcí  nebo dějem ztotožnit, prožívat ho, "jako" bys byl v tom haiku. Jsi vypravěč, vidíš obraz, a převyprávíš ho. V tom smyslu jsi součástí haiku. A převyprávíš ho tak, aby byl zajímavý pro čtenáře. Ten se stává Tvým spolupozorovatelem. Na haiku je zvláštní to, alespoň já to tak vnímám, že čtenář je zčásti spoluautorem díla. Necháš mu menší či větší prostor, aby ho sám dotvářel. Můžeš mu přichystat dvojakost, překvapení, otázku, tajemno, vchod do krásného obrazu, cokoliv, co fantazie dovolí. Ale v haiku to neodhaluj, neřeš, nedotahuj. Musí zůstat nevyplněno to NĚCO. Tvým úkolem, jako autora haiku, je tedy přiblížit probíhající jev nebo děj, který jsi zachytil, v krátkosti ho srozumitelně popsat a předložit čtenáři, kterého úkolem je haiku jeho vlastním způsobem porozumět nebo si ho vyložit. Haiku jsou indicie k tomu, abys založil ve čtenáři pocit.

No, a umění je, když dokážeš takhle prostřednictvím několika slov spolupracovat s velkým množstvím čtenářů, které obraz či děj zaujal.

Jak jsem psal u Tvého haiku (senrjú):

...

Zválená tráva. 

Nazí v kabrioletu -

vytáčí klíště

...

A žes mne inspiroval k dalšímu obrazu. A že to není dokonalé a je to úplně špatně.

Ono haiku nemá být napsáno šmahem, z fleku, náhlým hnutím mysli.

Ale napsal jsem to, abys mi porozuměl, že nejsi autorem sám, předhazuješ nám čtenářům - spoluautorům dotvářejícím dílo - ulovenou, ale ještě žijící kořist - jako lvice lvíčatům přitáhne ještě dýchající antilopu. A úkolem lvíčete je zabít. Když to nedokáže, není to vina lvice. Nebo taky je, když je kořist ještě nedostatečně zraněná a má sílu uprchnout...

Stejně tak pokud předložíš čtenáři kvalitní haiku, zakousne se do něj a převaluje ho v mysli, dokud ho nestráví. 

Pokud čtenáři předložíš nehotové, prchavé haiku,... tak... zůstane čtenář hladový - a haiku uplyne a zmizí někde v dáli.

Kočkodan - A ty jsi skvělým příkladem toho, jak čtenář reaguje na haiku :)

Senrjú, jednoznačně.

To nevadí, je to pěkný nápad.

...

Zválená tráva. 

Nazí v kabrioletu -

vytáčí klíště

...

Vidíš? Inspiroval jsi mne k dalšímu obrazu. Není to dokonalé a je to úplně špatně, haiku nemá být napsáno šmahem, z fleku, náhlým hnutím mysli. Ale vysvětlím Ti to v jiné kritice.

Myslím, že je to velmi dobré haiku. Skutečně dobře poskládané. Je fakt, jak Můra73 podotkla, že adventní ráno je chladné vždy, takže mohlo být více sdělení čtenáři namísto zdůrazňování. Jak sám uvádíš, je to horkou jehlou. Někdy to dopadne dobře, Jako zde. Velmi dobře. Ale podobně jako u jiných Tvých haiku se domnívám, že několik dnů uzrávání textu by mohlo znamenat skutečně kvalitní poezii. Haiku je sice krátký útvar, ale zaslouží si tím více času.

Je to dobré, slušné. Líbí se mi, pěkný obraz. Malá připomínka - snad trochu zbytečné dvakrát odkazovat na podvečerní čas, červánky by stačily, například, první verš pak mohl být využit ke kresbě místa nebo jiným způsobem dokreslit zážitek.

Opravdu fajn, mám jen vtíravý pocit, že když si s tím pohraješ, že to může být ne jen dobré, ale dokonce výborné.

Dávám Goře za pravdu, haiku v klasické formě 5-7-5. Přírodní tématika, umístění v čase, osobní prožitek, přítomný děj - to vše je skvělé v prvních dvou verších. Poslední verš to kazí. Z popisu zážitku, který probíhá nebo právě proběhl, se rázem dostáváme ke sdělení v budoucím čase. Nic proti budoucímu času, pokud se týká probíhajícího děje, jsou takové, ale mně to nesedlo. Tajemství, prostor pro úvahu čtenáře, sice předkládáš, je to ale mimo obraz, který jsi vytvořil úvodem. Zkus ještě pracovat na slovech, je možné, že v průběhu týdne, dvou, se Ti něco podaří. Být Tebou, pátral bych v okruhu něčeho jako "poslední večer" " a podobně.

1. Vánoce

2. Tóny

3. Sousedky

Zaujal mne styl vyprávění povídky Vánoce, věru závan klasiky.

Tóny vypráví příběh. který mne oslovil a vtáhl, jako bych prožíval.

Sousedky vlastně taky, žiji už devátým rokem na vesnici, znám ji, vidím ji, a Sousedky jsou (ač je to možná k nevíře) hodně dobrým obrazem.

Také se omlouvám, že hlas odevzdávám znovu (je ale stejný), původně jsem nečetl návod, jak bývá u mne jako kutila zvykem, a kritika nebyla označena jako vážná ani nebyl krátký pokec o dílech. Tak prosím započítejte hlas pouze jednou. Děkuji.

1. Vánoce

2. Tóny

3. Sousedky

1. Vánoce

2. Tóny

3. Sousedky

Autora, Vy jste nějaký příbuzný Karla Poláčka, nebo jste snad spřízněný s Hrabalem? Vaše práce má fortelný základ, podívám se jistě i na Vaše ostatní díla.

Hned jsem si vybavil Felixe Holzmanna.

Osvěžující dílko, považuji ho za vtip, tip.

Za zdí jen ticho

soused šel odpoledne

na policii

Cinkylinky cink -

ve sněhu před roubenkou

hlídám Ježíška

Prostě ne. Satyr v haiku. Jsem zděšený, co se tu poslední dobou vydává za haiku.

Proč tam není rovnou ufon, pámbu a Saxana?

Tak to uváděj jako miniaturu.

První přímo skvělé senryu! Nádherný přesah :) Růže, stoletá růže, Šípková růženka, petka, ekologie, na sto let ve více významech - povedlo se, tip.

Druhé to nemá.

Uvedu věc na pravou míru, protože jsem před pár dny reagoval přímo autorovi a nikoliv pod dílem.

Podotkl jsem, že v (prvním) haiku si nejsem zcela jist, zda spojení "blesk prozrazuje" a "hrom vrací" neposunuje haiku spíše směrem k poetickým miniaturám, díky personifikaci, tedy že lidské schopnosti jsou přeneseny v tomto případě na živly. Ale že je to třeba dobře. Ono to opravdu nevadí, zaujme to. A uvedl jsem, jak bych asi postupoval já, abych se personifikaci vyhnul.

První haiku se mi líbí, také jsem Musašimu napsal, že dnes není nutné dodržet formy ni pravidla a je to atraktivní i pro čtenáře, jak to složil.

Jsem toho názoru, že každé (i špatné) haiku je vlastně dobré. A ani třeba svoje díla zásadně neupravuji, i když kritiky jsou pod ním oprávněné a tvrdé - jen ať se ostatní učí i na mých chybách. I když je to nepravé haiku, tedy "haiku".

Pokusím se o takový nástřel, přičemž se omlouvám, nejsem profesor poezie, ale budu rád, když se mi nějaký zkušený autor vyjádří. Taky kromě načrtnutého postupu psaní haiku uvedu i svůj pohled na jeho čtení.

Když tedy napíšu například:

" Noc prozářil blesk /

nad jezerem hejno hus -

po hřmění jen šum ... "

Tak rozeberu postup tvorby - vycházím z toho, že jsem situaci viděl (ne tedy u tohoto předmětného příkladu, samozřejmě), byl přímým účastníkem. To má význam také pro mne jako pro autora, když si to haiku zapíšu,vždy si vybavím ten děj. Potom tuto situaci zformulovat do haiku, třeba 5-7-5, není podmínkou. Nevyjadřovat svoje pocity, hodnocení, předat čtenáři obraz, čtenář má sám vstřebat atmosféru, o tom to je. Každá řádka by měla fungovat samostatně. Nepoužívat (téměř vůbec, výjimky potvrzují pravidlo) metafor, přirovnání ani personifikaci, atp. Podle toho jak jste geniální na tom pracujete pět minut nebo pět měsíců, dokud se Vám to nezdá dobré. 

Smyslem pak v tomto konkrétním haiku je, aby čtenář viděl vnitřním zrakem záři blesku a současně v té chvíli nad jezerem letící husy. Následně si vybavil hřmění - a pak to končí, už nic - ani blesk, ani husy, ani hrom. Ticho, jen šumění deště a husích křídel. Na to musí přijít čtenář sám. To je kouzlo nevysloveného.

Pokud jste někdy alespoň přičuchli k východním učením nebo třeba k józe, oceníte co nejjednodušší, nejpřesnější, ale přitom malebné a hutnými a stručnými slovy vyjádřené obrazy.

Ale nemusí se to líbit nikomu. Tak jste prostě neuspěli. Za život se amatérům (jako mně, myslím, zde jsou povětšinou ostřílení borci) povede možná jedno dobré haiku, možná žádné, možná deset.

Někde jsem četl, že když se přednáší haiku, tak se čte dvakrát po sobě. Ideálně se poskytne delší, třeba dvouminutová přestávka.

Takže ještě k návodu na čtení - jestli je haiku alespoň trochu srozumitelné (pokud ne, pomůže si autor názvem či prologem, aby postrčil čtenáře do patřičného úhlu pohledu), přečtěte si nebo si nechte přednést nejprve jednou, potom jednotlivé řádky, slova, ba i pomlky ochutnejte se zavřenýma očima, minutku se uvolněte, přebírejte obraz, převalujte ho na jazyku. No, když fakt nechutná, nechte toho. Ale jak jsem řekl, každé haiku je dobré, protože autor, byť netrefil třeba to či ono, rozhodně se snažil. Takže ponechte doznívat a nechte si haiku přednést či přečtěte ještě jednou.

A znovu si ho vychutnejte. Schválně to zkuste s nějakým notoricky známým haiku, třeba zjistíte, že najednou ho konzumujete úplně jinak.

Ano, hodně přirovnávám haiku k jídlu. Představte si třeba, že Vám někdo podá lžičku průmyslově vyrobené sojové omáčky (nefermentované). Když slíznete hned najednou celý obsah, pravděpodobně budete vnímat silně slanou, ostrou chuť. Tak to je narychlo udělané haiku. Když dostanete japonskou omáčku Kikkoman, která zrála několik měsíců, její chuť bude jemnější, vyváženější a bude se pomalu rozvíjet. A to je pravé haiku.

Přidám svou trošku do mlýna - jsou známé případy, kdy člověk po amputaci končetiny neustále tuto končetinu cítí, jako by ji měl.

Neberme ještěrce její pocit - ona ten chvost ze svého pohledu možná opravdu chladí.

No jo, uhnízdili se zevnitř, hnízdečko jak pěst. My jsme v Poohří, teplo je tu jak v pekle, 37,9 stupňů, druhé místo hned po Řeži, kde bylo 38...

Už se naštěstí uklidnily, když na ně neútočíme, neútočí ony na nás, jen musíme dávat bacha abychom omylem nějakou vosu nevypili či nesnědli, když stolujeme venku.

Dík za tip :)

No jo, uhnízdili se zevnitř, hnízdečko jak pěst. My jsme v Poohří, teplo je tu jak v pekle, 37,9 stupňů, druhé místo hned po Řeži, kde bylo 38...

Už se naštěstí uklidnily, když na ně neútočíme, neútočí ony na nás, jen musíme dávat bacha abychom omylem nějakou vosu nevypili či nesnědli, když stolujeme venku.

Dík a tip :)

Děkuji za návštěvu :)

Odkaz Vám ukáže přesný námět haiku. Je skutečně obyčejný a každodenní.

https://drive.google.com/file/d/0Bzs47f7oVbYaLXR2LURYeGlLdWZqQ1F4TlNuemhaMTZIcTFn/view?usp=sharing

Zajímavé, protože slovo "pýcha" je odvozeno z takřka zaniklého slova "pýchati", které značí dout či vát, proto "pýcha" je synonymem "nadutosti".

V této básni je rýmováno se slovem "dýchá", což je vzhledem k původu slova "pýcha" velmi povedené.

*

Pokud by to byla práce na základě vlastního zážitku, nepochybně by si zasloužila pozornost. Protože doba žab u tůní a vážek dávno minula, pochybuji o tom.

Jako příprava na haiku je to dobře odvedené.

Jedním ze základních principů haiku je prožitek. Nebylo-li pozorováno, nemůže být pravdivě sděleno čtenáři a haiku to není, proto zásadně nedávám tip "haiku", u kterých mám podezření, že bylo psáno od stolu.

Takové "haiku" je cvičením či přípravou na haiku a nezavrhuji ho, naopak, je to potřebné pro tříbení jiných dovedností haiku.

Proto Tě pochválím, piš, precizuj, až jednou budeš moci napsat haiku, vyplatí se Ti to.

R.L. :)

0-negativ: nic ve zlém, ale čekám, až se projeví ta inspirace !

Hm, hm, víc by se mi líbilo "do soumraku voní dál". Takhle to beru jen proto, že vztahnu první řádku k druhé, že zvon umlká a zároveň zvoní dál.

Ta nejednoznačnost mne rozkývala. Rozhodně do haiku nepatří zvonící vůně, jak je naznačeno.

Mě se to líbí, haiku v tom díle vidím.

Na to, jestli Můra něco takového napsala, se musíš zeptat jí, já to nevím.

Při určení co je a co není haiku je zásadní jedna věc: haidžin tvoří podle svého prožitku nebo podle svého pozorování.

Takže popravdě, cokoliv tady píšeme jako reakci na nějaké jiné haiku, není haiku, ale lež.

Nicméně můžeme to brát jako tréninkové literární úlohy  - a také to tak beru.

Myslím si tedy, že toto haiku je, a je velmi dobré. Nicméně autor, pokud nepopisoval prožitou situaci, by měl (alespoň v duchu) uznat, že to haiku není, i když splňuje naprosto všechny definice.

Neprožiješ - není haiku.

Tím se nechci Tebe ani ostatních autorů haiku dotknout. Problém asi je, že autoři haiku si velmi zakládají na tom, jakou tvoří skvělou literaturu. Základním požadavkem ale je spojení autora se životem, tedy popis reálné situace nebo prožitku.

Stokrát víc si cením haiku, které vychází z osobní zkušenosti a okamžiku prožitého oři pozorování, z myšlenky, kterou navodila konkrétní situace, než variací, byť velmi hezkých, na to, co prožil někdo jiný, co znám z doslechu, co jsem si představil.

Proto mám občas vnitřní problém komentovat nějaké haiku nebo "haiku", které neodráží vlastní zkušenost, zvlášť, když je to zřejmé.

Ale variace na Bašóa - proč ne, ale berme to jako trénink.