Toužím...

Dívka samotná, v roztrhaném hávu, sedí na rohu v mlze, k ránu. Spálena touhou, jenž ráda by poznala, za střípek lásky, králoství by dala.
Pochybné paže dotýkají se kůže, ona je křehká jak poupě růže. Duše bolí, srdce strádá, tolik touží mít ráda.