Písmák | 09.08.2001 00:00 | K dílu: Úvaha | Nietzsche |
| Náhoda alias amor fati jako předurčenost jsoucna, u silných vystupující jako láska k osudu, u slabých jako slepá pokora vůči němu, jako fatalismus bez reptání? Osud je věčnost plnosti dění jsoucna celku. Náhoda je pak zjasněná vůle k soupatřičnosti se jsoucnem vcelku, kdy jedinec se ve jsoucnu chová jako tvůrce; každé jsoucí (i vlastní) je přiváděno do nejvyšších možností svého bytí. Je to tak? :-)) | ||