Autor standa.rd

23.05.2012 13:40	K dílu: Povídka měsíce - Duben 12 - Vyhlášení	standa.rd
Nechci se hádat, je to jen poznámka k výše (či níže - podle toho, jak to kdo má) uvedenému: Rozhodně bych "úřad kritika" taky zrušil. Koho dnes zajímá cizí názor, když já vím nejlíp, jak to mám napsat. A že je tam nějaké slovo navíc? Tak co, však se tím čtenář nějak prokouše. Nechápu, že někdo může vědět ještě víc než já, když já už toho vím tolik. Na ego si rozhodně sahat nenechám. Takže je čistě moje věc, jak si povídku napíšu a nenechám si do toho kecat. A už vůbec ne radit. Jestli si moji milí kritikové myslíte, že mám něco napsat jinak, tak si to napište sami. A hotovo. A "úřad" čtenáře bych taky zrušil. A bude klid. Co mi má kdo psát, jak se mu to četlo, co mu tam vadilo a co se mu nezdá. Je mi to úplně jedno, já vím, jak to je a že to z textu není úplně zřejmé? Máte mít větší fantazii!!! A když nebudeme mít kritiky a čtenáře, tak bych zrušil i "úřad" autora. K čemu to ještě psát, když to mám v hlavě? Aspoň se nebudeme muset s nikým hádat o nějaké to slovíčko. A hlavně nebudu muset nikdy uznat, že existují jedinci, kteří ví o psaní o něco víc. A ještě hlavnějc nebudu muset nikdy veřejně uznat, že se mi něco nepovedlo (přestože jich opravdu několik nepovedených mám). A úplně nejhlavnějc nebudu muset nikomu děkovat, že v mém textu našel víc, než jsem do něj původně napsal, protože z toho jsem pak úplně nemocný. A úplně meganejhlavnějc nebudu už nikdy muset uznat, že měl někdo nedejbože pravdu a ono by to s tou úpravou bylo fakt lepší. Jo a do toho manuálu bych se mohl podívat sám, kdyby se mi chtělo....
21.05.2012 13:41	K dílu: Povídka měsíce - Duben 12 - Vyhlášení	standa.rd
Ahojte, dík pracovním povinnostem jsem se sem dostal až teď, ale i tak má Bohumil z vítězství radost:). Děkuji všem za hlasy, a zároveň gratuluji všem spoluzúčastněným autorům, protože jak všichni víme, výhrou je už jenom to, když se podaří povídku dopsat do smysluplného konce (mých cca 150 rozepsaných by mohlo vyprávět...), ať už je jakýkoli...
16.05.2012 16:14	K dílu: O rackovi a kočce, která ho naučila létat	standa.rd
Díky za tip. Vypadá to skvěle... (nemluvím o tom, že i recenze je skvělá; kolik ti dal Sepúlveda za reklamu? :) )
02.05.2012 15:00	K dílu: Bohumil	standa.rd
Vážení přátelé, díky za zastavení, přečtení a především vzkazy a kritiku. Jak už jsem psal výše (nebo níže; záleží na tom, jak se to komu zobrazuje), nostalgii a melancholii jsem prožíval už u psaní samotného a je fajn, že se přenesly i na čtenáře. A pokud jste si při čtení vzpomněli třeba na dědu a dětství o prázdninách u babičky pak povídka splnila svůj účel. A zde jsou mé komentáře komentářů: SKARABEA Členění - to je kapitola sama pro sebe. Kdybych to psal pro tisk na papír, pak to budou klasické odstavce. Pokud píšu pro monitor, člením text do krátkých číslovaných kapitol. Je to přehlednější a podle mě je v tom i kus psychologie - raději si přečtu více krátkých celků než odstavec, který mi zaplní monitor písmenky a nedohlédnu konce. Zároveň je to takto členěno zhruba do filmových obrazů, jak bych si to představoval jako film. DAVIDPETRIK To členění je záměrné. Jak už jsem psal výše, psal jsem to vlastně jako film (námět), takže z toho vzešlo i to střídání dějových obrazů s obrazy ambientními (moc by se mi líbil poetický záběr motoráku, jak projíždí odkvétajícími třešňovými kvítky, které ve větru vypadají spíš jako vločky). Výsledkem jsou pak i ony dějové střihy. JANINA6 Bohumil s motorákem - určitě by to textu neuškodilo. Může to vést k doměnce, že jím cestoval. vás/Vás - OK. To/ten/tu apod. - asi jo, ale tak prostě lidi mluví. Sám nemám příliš ukazovacích zájmen v textu rád, nicméně tady je ještě snesu... Udělal, udělal, udělal - sám jsem si toho všiml a je to chyba. Nechci ale do vystaveného textu už zasahovat, jen ať ostatní vidí, kde všude se dají nasekat chyby. K3 Taky jsem ten film viděl, když jsem to psal. Povídku jsem napsal jednou v noci na jeden zátah, jednou jsem ji po sobě přečetl a pak mi dlouho ležela na harddisku. A teď je tady...
20.04.2012 11:15	K dílu: Bohumil	standa.rd
Díky za komentáře. Nostalgie a melancholie - jo, tak nějak se mi to i psalo... PM - může být
19.04.2012 19:58	K dílu: Hysterický ústav	standa.rd
Vcelku fajn, jenom mám dvě výtky: 1. <> 2. <> Myslím, že tyhle dvě věty shodí vcelku povedený text na úroveň okresní ligy (1. jak se někam cpe politika, ztrácí to půvab, 2. tohle přirovnání už jsem slyšel). Jinak fajn.
08.04.2011 01:39	K dílu: Boží dar	standa.rd
KRITIKA To, to, to, tom... Co mě hned od počátku pálí do očí je přehršel zájmen "to" (a další jeho tvary). Ochuzuješ sebe i čtenáře o hloubku myšlenky. Když píšeš, nespokoj se s prostým "to", ale vždy si představuj, co oním "to" nahrazuješ. Donutí tě to více přemýšlet o příběhu, o postavách. Pokud některá "to" (ne vždy to jde, a někdy mají svůj smysl) nahradíš tím, cos nahradil zájmenem "to", bude text daleko stravitelnější a uvěřitelnější.
08.04.2011 01:30	K dílu: Osud	standa.rd
Zajímavý námět. Bohužel pointa je jasná příliš brzy. Možná je to tím, že je to tak krátký a přímočarý text. Jistě by se dal využít jako námět k něčemu většímu. Myslím, že je zcela zbytečný odstavec se závanem větru proniknuvším pod železnými dveřmi. A když, tak bych se lehce zamyslel nad smyslem toho vánku (může být například způsoben křikem lidí ve válce a on bude mít co dělat, aby uhlídal svíce a vánek je nesfoukl - a nepodaří se mu je uhlídat všechny, je z toho pak smutný, ale lidi si za to mohou sami...). Co se jeho týče, vnímám ho jako nějakou osobu, o které nic nevím, ale tuším. Když se dovídáme, že i on má lidské touhy, bude mít jistě i jiné vlastnosti. Nech nás trošku víc nahlédnout do jeho duše; nech ho zaklít, když mu vítr za války sfoukne nějaké ty svíce. Prostě bych se chtěl s tou postavou více sblížit, aby mi mohla být buďto sympatická nebo ji nenávidět - na to se nabalují další emoce, které pak dělají děj dějem a ještě třeba za měsíc si na tuto povídku vzpomenu (nebo třeba za deset let, když někde uvidím, jak vítr sfouknul svíčku...).
07.04.2011 14:39	K dílu: BÝT TRPĚLIVÝM OPTIMISTOU	standa.rd
Člověče, tohle jenom takový jakýsi zamlžený odvárek toho Měrky, co jsem tu četl dřív...
05.04.2011 21:52	K dílu: A za pár dnů budu muset koupit další auto	standa.rd
OK. Beru. Napsal jsem to poněkud zbrkle z jedné vody, potom jsem to po sobě jednou přečetl a opravil pár chyb. Pak jsem to švihl na web. Trvalo to necelé dvě hodiny. Jak říkám, prostě oddech... Slibuji místopřísežně, že se snad polepším (možná v povídce "Další auto už kupovat nebudu"). Dělám si srandu, pokračování nebude... Každopádně díky za kritiku a uznávám, že máš pravdu.
05.04.2011 21:04	K dílu: A za pár dnů budu muset koupit další auto	standa.rd
Díky všem za zastavení a kritiku. Pro Lady de Winter: jsem si vědom toho, že v tomto případě je pointa téměř jasná. Ovšem většina testovaných jedinců si byla téměř až do konce přesvědčena, že tím, koho má zlikvidovat je ten dobrák, co mu pomohl. Určitě by se to dalo napsat daleko více jako psycho, ale mám toho psycha poměrně dost a tohle je takové odreagování. Každopádně mám na věc ještě jeden pohled: mám pocit, že je z textu cítit aspoň trošičku zaváhání a hlavně tam není napsáno, že Erik na to grilování skutečně nepřišel...
04.03.2011 16:05	K dílu: Devátá část	standa.rd
Díky za hodnocení, jsem rád, že se líbí. PM klidně. Bohužel mám v současné době moc práce a k psaní se dostanu jen tak po troškách (nejčastěji ve vaně)... Stejně tak je to se čtením, tím pádem jsem teď spíše neaktivní, ale schovávám si to na důchod :).
20.02.2011 01:56	K dílu: Kulihrášek ví svý	standa.rd
Moc hezky napsané. Zvlášť se mí líbí srdce velký jak lavor jitrnic.
08.09.2010 17:40	K dílu: Jiné vnímání času a prostoru	standa.rd
Díky za komentáře, byl jsem teď trošku zahlcen prací, tak jsem se sem nedostal tak často, jak bych si představoval a proto také píšu až nyní. Lady De Winter: mým záměrem nebylo podat jakékoli vysvětlení nebo představit převratnou teorii. Co se těch bytostí týče - sám nevím, jsou to prostě nějaké bytosti (zkus si je představit - tak to jsou přesně ony). Celá ta scéna je tam jenom kvůli tomu: ony ty bytosti řeší úplně běžné věci, které řešíme i my lidé a vlastně si ani nevšimli, že jim přímo před očima probíhá takové ohromné drama. Taky by to mohli být Tvoji sousedé, nebo dost možná také přímo Ty a možná Ti podobné drama, stejně jako mně, uniká dnes a denně (možná se nějaký vesmír tvoří na vlákně žárovky vždy, když rozsvítíme a končí v okamžiku, kdy zhasneme...).
29.07.2010 00:13	K dílu: Povídka měsíce - červen 2010 - Výsledky	standa.rd
Sice opožděně, ale přeci: gratuluji všem zúčastněným, protože tohle bylo poměrně zapeklité kolo (obzvláště při hodnocení). Pro další kolo jsem napsal úžasnou věc ze života (to téma bych sám od sebe nečekal), ale když jsem si to teď přečetl, zjistil jsem, že se mi to líbí pramálo, neřkuli vlastně téměř vůbec (ále jo, jsou tam světlé momenty; asi dva...). Takže to asi nestihnu, což vlastně ale asi není na škodu, poněvadž tohle není závod :)...
29.07.2010 00:06	K dílu: Pivoňka	standa.rd
Přečetl jsem to jednou a budu muset ještě jednou, takže napíšu pak:) Mám dotaz: kterýpak je to Týnec?
08.07.2010 13:37	K dílu: Povídka měsíce - červen 2010 - Hlasování	standa.rd
1. místo - NIC (dal bych svoji povídku Zvláštní cestovní kancelář (bylo by smutné, kdybych nebyl přesvědčen, že právě ta moje je nejlepší:) ), nicméně nepovažuji za morální hlasovat pro sebe). 2. místo - Počítání (Bohouš Krejza). Extrémně dobrý a aktuální text. Při čtení postavy přímo ožívají (zbývá jim jen vystavit rodný list). Spousta emocí - kluka je mi líto. 3. místo - O Munkovi a jeho mladej žene (filemon) - rozhodování bylo velmi složité, ale nakonec jsem zvolil tuto povídku, poněvadž mě oslovila civilností s jakou je napsána. Byť mi trošku chyběla pointa, zanechala ve mně povídka větší dojem než ostatní s pointou dotaženou do dokonalosti. Připadalo mi, že jsem stál vedle Munky, když příběh prožíval...
08.07.2010 10:22	K dílu: Zvláštní cestovní kancelář	standa.rd
Reka: To co píšeš ohledně sci-fi a nedomyšlených nápadů je blbost. Myslíš si snad, že tvůrci Startreku mají zmáknutý proces teleportace, ví jak funguje a umí ho vysvětlit? A co hyperphon? Nebo myslíž, že Verne měl k dispozici plány funkční rakety, když v roce 1865 poslal své hrdiny na Měsíc? Já osobně si myslím, že jen velmi těžko. Ani já sám nevím, jak to přesně s našim vědomím funguje. Ale "oni" to vědí a umí to použít tak, aby to prostě fungovalo. Tečka. Kdyby se v žánru měly objevovat výhradně věci, kterým rozumíme a umíme je vysvětlit, už by to přeci nebylo sci-fi. Ještěk tomu Mexiku - není to nosný prvek a k popisu toho, že je někde jinde to podle mého stačí. Stejně tak totiž mohlo být libovolné místo na této planetě. Význam Mexika je zanedbatelný. A přidám ještě další možnost k vysvětlení onoho "transportu": a co když nikde nebyl? co když to byla jenom droga, která mu navodila pocit, že je někde jinde (že umí španělsky, že je éterickou bytostí) a zároveň působila tak, že se choval daleko lépe ke své ženě? Kdybych se pustil do rozsáhlejšího popisu fungování výměny "párníků", ztratil bych tento rozměr povídky, kterou mohou někteří čtenáři vnímat také jako obyčejnou anabázi propadu do závislosti... Možná proto sc-fi příběh, který se může stát prakticky každému...
07.07.2010 20:38	K dílu: Zvláštní cestovní kancelář	standa.rd
Vážení přátelé, díky za kritiku. Lady de Winter: dík za postřeh se španělštinou. Už je tak, jako to má být:). VT Marvin: Musím obhájit ten začátek, který je tam z mého pohledu hodně důležitý. Kdybych ho vynechal, zestručnil nebo cokoliv jiného, ztratil by se mi kýžený kontrast vůči zbytku textu. Zrovna tak zmínka o práci je nutná, aby pak měla smysl pasáž, ve které se dovíme, že i ta práce "párníka" bavila. (hergot, tak se dívám, že už jsem to jednou v komentáři psal; tsk to tu nechám - opakování je matkou moudrosti :) ). Janina6: Dík za připomínku. Teď už to tak nechám, ale slibuji, že příště si dám větší pozor. Pasingr: Je fajn, že jsi povídku přečetl, přestože nečteš sci-fi. Plně souhlasím s tím, že některé povídky a romány zcela překrucují přírodní zákony a autoři vymýšlejí jakési anomálie apod., čímž dokáží zcela zmást čtenáře a dokonale znesrozumitelnit text. Taky to nemám rád. Reka: Z tohoto důvodu to nikde nezmiňuji. Já sám nevím, co všechno si cestovatelé mezi sebou mění a dost možná to neví ani provozovotel cestovky. Důležité je, že to funguje. Je dost možné, že o tomto problému víme prozatím celkově málo a až to (jako lidstvo) zvládneme, třeba budeme umět tyto části separovat a využívat jenom části, které budeme potřebovat. Úvidíme (možná :) ). Styl psaní - je to záměr. Jedná se o výsledek bruálního škrtání. Původně jsem to napsal neskutečně dlouhé, ale po kurzu tvůrčího psaní jsem text vzal seškrtal a přepracoval. Popisy - snažím se napsat jen nutné minimum pro to, aby si čtenář mohl vytvořit svůj svět, aby mohl zapojit především svoji fantazii - nechávám jen stopy příběhu, jistá vodítka. Kdybych kupříkladu rozvedl popis Mexika (což by zřejmě nebyl problém), bylo by tam toho prostě tolik, že bych zabrzdil děj a ukradl čtenáři jeho představy o Mexiku (každý máme ty své, proto je lepší, když si tam každý dosadí to své Mexiko - lépe se do příběhu ponoří). Teď možná trochu odbočím, ale líbí se mi styl, kdy jsou čtenáři předkládány různé fragmenty příběhu a nutí jej použít vlastní fantazii pro dotvoření příběhu - asi nejlepší věc, kterou jsem tady v tomto duchu četl je povídka Kvído a Fráns autorky filemon. Možná ještě lepší jsem četl na serveru epika.cz - povídka Prázdniny od autorky Alice, je podle mě úplně úžasná. Co se týče slovní zásoby, snažím se ji přizpůsobit postavám, tak aby povídka byla co nejcivilnější, čtivá a hlavně uvěřitelná. Kdysi jsem psal vzletně a květnatě, ale ono to v dnešní době vypadá místy až komicky a podobný jazyk používám vlastně jen v textech, které chápu jako jakési cvičení (surrealistické povídky Jeden je den, Druhý je den, Třetí je den a Čtvrtý den je noc). Carver: jak už jsem psal výše - úvodní pasáž vytvoří kontrast vůči dalšímu textu. Bez něj to prostě nefunguje, proto ji za zbytečnou nepovažuji. Winter: Jak už jsem psal - typ jazyka je zvolen tak, aby "hrál" s postavami. Hlavní hrdina je obyčejný člověk... Mylenka: Jsem rád, žes povídku přečetla, přestože nemáš ráda sci-fi a horory:) O to víc mě těší, že se povídka líbila.
07.07.2010 19:46	K dílu: V náruči smrti	standa.rd
Námět je zajímavý. Mám jenom pár poznámek k uvěřitelnosti příběhu: určitě by si zasloužilo více pozornosti mučení. A možná ani ne tak mučení samotné, jako spíš výsledek mučení, který by lépe popsal, jak moc byl hlavní hrdina zdevastován. Možná by potom čtenář nebyl na pochybách, jestli jej (a jeho souputníky) může ubít skupina zhruba šestiletých dětí. Leda by někde byla zmínka o tom, že ve skupině dětí byli i starší (třeba dospívající) chlapci (a možná i děvčata, která dokážou být také krutá (viz MOSAD) a navíc by pro člena zvláštní jednotky byla jistě solidní potupa, kdyby ho měla dodělat holka), případně by neškodila zmínka o počtech (ve vesnici může být dvacet, ale taky dvě stovky dětí). Další věc, která mi lehce vadí je používámí příliš literárního jazyka, ale to je o osobních preferencích (mám raději naturální přirozený jazyk, který je ovlivňován intelektem postav a jejich aktuálními emocemi a "květnantý literární" jazyk mi přijde na místě spíše u lyrických děl; samozřejmě se najdou jiní, kterým se naopak syrový jazyk v povídkách nelíbí; jak už jsem napsal, každý preferuje něco jiného). Zde je příklad: "(krysy) Cítí pach umírající bytosti vedle nich, proto je jich tu tak mnoho." - myslím, že tvrdý drsňák ve zbídačeném stavu by jen velmi těžko užil slovo "mnoho"... Co se mi naopak líbí je fakt, že nevíme, za kterou stranu hlavní hrdina bojoval a můžeme si jej dosadit do prakticky jakékoliv války (tedy do té, kde byly používány vrtulníky (první masové nasazení bojových vrtulníků proběhlo tuším až ve válce ve Vietnamu).
07.07.2010 16:37	K dílu: Neschopnost vyjádření platonických lásek	standa.rd
NEvím, co k tomu napsat. Smad jen to, že to zcela jistě není můj šálek kávy. Co mi chybí úplně ze všeho nejvíc je moment, díky kterému by mi mohla být některá z postav buď sympatická nebo bych ji mohl nenávidět. Takhle je to jenom střípek příběhu - základ, na kterém by se ale dalo dobře stavět. To znamená, že kdybych o některé z postav věděl maličko více (třeba co měl ten pán v kapse, nebo co bylo položeno na tom stole, který musel podlézt, prostě nějaké vodítko (mohl tam mít třeba práce studentů, které odpoledne opravil - tím by příběh získal další rozměr a snad i trochu pikantnosti, protože díky tomu vykání bychom si my čtenáři mohli myslet, že se jedná o profesora a studentku...), mohl bych se s postavou aspoň trošičku zotožnit a příběh s postavou "odžít". A bylo by hotovo. Pak už i otevřený konec skýtá daleko větší prostor pro fantazii a čtenář je nasměrován nějakým směrem a nestane se, že po přečtení rozpačitě tápe...
07.07.2010 16:21	K dílu: Večer	standa.rd
Atmosféra 80% (ještě víc by měla po dešti - města přeci mívají tu největší atmosféru v noci po dešti, ten vlahý vzduch... :)). Příběh 50% (náznak tam je - strašný stereotyp, který hrdina zažívá a asi každý večer si u cigárka říká, že by to měl nějak změnit, jenže na to nemá asi dost síly a odvahy.) Kdyby tam byl nějaký detail navíc, jakoby bezděčně (třeba, že má díravou tenisku, už druhý měsíc si jde koupit novou, ale vlastně to nespěchá, protože si na díru už zvykl a ty mokré ponožky se přeci dají usušit...) byl bych spokojenějším čtenářem, protože bych v tom měl jasno. Takže shrnuto: ve skvělé atmosféře příběh, který se pohybuje na hraně plitkosti a zajímavého sdělení. K tomu, aby ale převážila ta druhá varianta chybí jen velmi málo.
07.07.2010 16:06	K dílu: Počítání	standa.rd
Výborně napsané. Až je mi toho kluk líto. Text plynul naprosto v pohodě, jen jsem jedenkrát zaškobrtnul a to sice v tomto místě: "vítr rozehnal mraky a nebe rozřezávají palivové ocasy letadel." Co to jsou palivové ocasy? Co se letadel týče, tak se jejich zadní části trupu opravdu slangově říká ocas, ale nemá to nic společného s palivem. A pokud máš na mysli ty bílé pruhy, které za sebou nechávají na obloze, tak to jsou kondenzační páry. Takže kdo tomu trošku rozumí, bude si lámat hlavu s tím, co by asi měl ten palivový ocas být, možná bych to upravil. Jinak je povídka skvělá.
07.07.2010 09:35	K dílu: O Munkovi a jeho mladej žene	standa.rd
Pokud srovnám tento text s povídkou Kvído a Fráns, musím říct, že je pro mě trošku zklamáním (pokud bych to měl vyjádřit čísly, tak Kvído a Fráns = 100%, Munka = 75%). Každopádně je to výborně napsané a použití jazyka (pokud mohu slovenčinu hodnotit) je skvělé. Stejně jako venkovská atmosféra, která z textu čiší. Za pocit zklamání může konec, který je takový nijaký. Čekal bych, že celé to dění bude mít na Munku vliv, že posune jeho vnímání nebo chování a čekal jsem na nějaký náznak nebo detail, který by mi dal jasně najevo, že se v něm cosi změnilo...
06.07.2010 21:22	K dílu: ...že není žádná džungle	standa.rd
Práce s jazykem a jeho použití je výborné. Občas mi jen lehce vadilo nějaké zbytečně dlouhé souvětí, které děj brzdí (musíš si to přečíst znova, abys pochopil). K příběhu: Vím kde a dokážu si přestavit ono místo celkem podrobně. Co mi vadí, je skutečnost, že nevím, kdo jsou ti dva. A díky tomu mi možná uniká pointa, na kterou jsem se celou dobu těšil... Škoda...
06.07.2010 09:35	K dílu: On stejně nebývá doma.	standa.rd
*
05.07.2010 21:36	K dílu: Lakomci lakomí ...	standa.rd
Perlička ze života. Vtipné. Trochu mi to připomnělo Galuškovo "Slovácko sa nesúdí". :)
05.07.2010 21:30	K dílu: On stejně nebývá doma.	standa.rd
Civilní příběh. Nemohu napsat, že byl nudný, protože jsem dočetl až do konce. Nemyslím si však, že by nevěděli o té borelióze, v tom trošku pojulhává logika. Jazyk mi nevadí, mám za to, že by takto prostý příběh při použití květnaté mluvy působil uměle a neuvěřitelně. Celkově to na mě působí dobře a možná je to tím, že mám bujnou fantazii a v povídce často najdu i to, o čem autor nemám ponětí. Tak jsem to snad pobral - ten konec celému příběhu dodává zvláštní pointu a my s dovíme, že paní rezignovala na život, poněvadž její manžel stejně pořád není doma, jezdí si někde na motorce (které má raději než ji) a nevynechá jedinou příležitost, aby se pokusil ulovit... prostě je "holkař". A tím se z příběhu stává taková osobní tragédie a prakticky hlavní postavou celé události není ona nemocná paní, ale právě její manžel, který za to všechno může.
23.06.2010 23:13	K dílu: Zvláštní cestovní kancelář	standa.rd
Jen mám zkušenost s tím, že spousta lidí, když vidí povídku, která je delší než výška zobrazovací plochy monitoru, tak ji raději ani nečte, protože je to moc dlouhé... Nic víc. Mám povídku, která má 48 normostran A4. Pro monitor je to dlouhé, ale na papíru se to čte... Další problém, který často řeším a který mě nevýslovně vytáčí, je fakt, že když už píšu kritiku, tak ji pojímám trošku obsáhleji a snažím se rozebrat, jak to na mě působí, co vidím jako plus, co naopak jako mínus a proč. Pokud to takhle píšu 10-15 minut, aby to mělo hlavu a patu, poté dám ODESLAT a jako odezva se objeví něco jako, že pro dlouhou nečinnost jste byl odhlášen, tak mě to neskutečně nasere a nemám prostě ani tolik času a ani náladu, abych to psal znova... A tohle se mi stává docela často. Vzhledem k tomu, že komentuju všechny povídky ještě na jiném serveru a nestává se mi to, tak prostě nemyslím na to, že bych si měl celou ktitiku zkopírovat nejdříve někam jinam, kdyby to náhodou zase nevyšlo... Uvědomím si to zase, až uvidím ten nasrávací nápis v levém horním rohu... A pak se na to prostě vykašlu... Musím říct, že mě to nevýslovně sere, když už si s tím tu práci dám a věnuju napsání komentáře nějaký čas. Tolik k mým komentářům.
23.06.2010 22:42	K dílu: Zvláštní cestovní kancelář	standa.rd
Díky za kritiku. Co se začátku týče, je trošku pomalejší, šedý a nevýrazný, ale vystihuje aktuální stav mysli hlavního hrdiny. Přesto ho tam nechám, protože je zdrojem poměrně markantního kontrastu vůči ostatnímu textu. Bez toho rozdílu to ztrácí ono kouzlo a z textu se stane jakási rychlopovídka, což bych nerad. Přestože vím, že některé jedince to může odradit, sázím na to, že budou zvědaví, v čem tkví to sci-fi (sám jsem četl tucty nezáživných textů, čekal, kdy to konečně přijde a mnohdy byl pak zklamaný, když nic). S nominací nemám žádný problém. Co se čtení týče, tak mám zkušenost, že se poměrně dost čtou čtyřřádkové veršíky (a mnohdy se divím, za co že je vlastně "kritici" velebí, když se jedná o něco bez hlavy, paty a hlavně myšlenky; možná za ta užitá sladkobolná klišé). Delší díla (povídky a prozaické texty všeobecně) jsou vlastně obětí doby, která je uspěchaná, všechno chceme hned a hlavně nemáme na nic čas. Takže ten povzdech v prologu byl myšlen spíš tak nějak všeobecně. No a pokud bych měl vypíchnout asi nejlepší věc, kterou jsem tady četl, pak je to povídka Kvído a Franz od filemon.
23.06.2010 17:55	K dílu: způsoby potratu	standa.rd
Já ale nemám čelní sklo...
23.06.2010 13:28	K dílu: Tma	standa.rd
To už snad ani není možné... alespoň doufám...
23.06.2010 02:14	K dílu: Tma	standa.rd
Divil by jsi se, kolik lidí říká "divil by jsi se"... :)
06.06.2010 01:25	K dílu: Tma	standa.rd
VT Marvin: v hovorové to snad tolik nevadí, ne?
05.06.2010 22:35	K dílu: Tma	standa.rd
Co si myslím já v tom asi není. Co si myslím hlavní postava je poměrně důležité. A to počasí hraje taky svoji roli - divil by jsi se, kolik lidí může člověk na hřbitově potkat za teplé měsíčné noci (něhledě na to, že noční hřbitov za deště a větru má úplně jinou atmosféru). Ale prakticky tohle obhajování nemá cenu. Prostě se nelíbí a hotovo.
05.06.2010 22:24	K dílu: Tma	standa.rd
Znamená to tedy, že se jedná o děj, který je přesně nalinkován, nepřipouští jakékoliv pochybnosti a nevytváří vůbec žádný prostor pro to, aby čtenář použil svoji vlastní fantazii?
05.06.2010 22:12	K dílu: Tma	standa.rd
Není to báseň, možná proto se to nedá číst jako báseň. Malou slovní zásobu nemám já, ale vypravěč (vrah), který je omezen svým intelektem. Netuším, co je absolutní děj (něco jako absolutní rým? :)).
05.06.2010 20:24	K dílu: Tma	standa.rd
Poněvadž jsem měl pocit, že jsem je opravil, nicméně mi 2 jsem ještě unikly. Prý se tomu říká autorská slepota...
05.06.2010 13:20	K dílu: Ve skelných očích mrtvého lze jasně spatřit oboje	standa.rd
Kam asi šel?
05.06.2010 12:47	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 2 - Poslední objetí	standa.rd
Škoda to není, protože mě to téma ve výsledku tak nějak neoslovuje. To se prostě stává a stává se to i lidem, kteří při té příležitosti neoslepnou, ale prostě jim dojdou síly. V případě Mt. Everestu nejde o ojedinělou záležitost.
04.06.2010 17:46	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 9 - Vaxl	standa.rd
I kdyby text byl byl 100x lepší, než ve skutečnosti je, tak mě neskutečným způsobem ruší malá písmenka za začátku vět. Můj názor je, že pokud publikuji text, tak bych měl dodržovat jakési zásady (LSD je velkým, takže autor bezesporu velká písmena v PC určitě má). A jinak? Působí to na mě jako prvotní poznámky k připravované sci-fi novele, ze kterých bude autor vycházet a až ji napíšeurčitě, nebude to špatné.
04.06.2010 17:40	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 8 - Soukromý koncertus	standa.rd
Nevím, nevím. Tento typ textů nemám rád. Mám totiž pocit, že mi někdo sděluje nějakou věc, která je přeci úplně jasná, jenže já nevím, o co jde. Prostě mi to z nějakého důvodu není jasné.
04.06.2010 17:35	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 6 - Svět bez barev	standa.rd
Zajímavý pokus o jakousi filozofickou studii životní poutě... Tedy v té první části. Problém velké většiny podobných textů je v tomto: A já najednou odhodil svůj strach... Proč? Co mě k tomu vedlo? Jaký byl impuls? - uniká mi podstata textu. Pokud ji jsme schopni definovat, dokážeme ji pak použít i v životě. Takže tohle je další ze spousty rádoby filozofických textů, jež nastíní problém a pak jej řeší nějakým zázrakem, který se prostě najednou stane. Doporučuji zamyslet se nad tím, jaké kouzlo bylo v tomto případě použito, protože to je podle mě to, co textu chybí a proto působí prázdně (spousta slov o ničem).
04.06.2010 17:25	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 5 - Někdy méně znamená víc	standa.rd
Vadí mi chyby (z přáteli.. apod.). Je fakt, že spousta věcí se ve tmě jeví naprosto jinak než za světla a mají své kouzlo. Příliš mě nepotěšilo po milionkráté použité klišé: v závrati proplajécéch se dvou těl... Opravdu se nedá vymyslet nic jiného?
04.06.2010 17:19	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 4 - Tma	standa.rd
Nápad dobrý, spousta chyb (překlepů a sem/jsem). Napsáno velmi nepozorně. Pointa fajn, přesto tip nedám.
04.06.2010 17:17	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 3 - Dotek	standa.rd
Přečetl jsem 3x, ale marně se snažím přijít na to, o co vlastně jde. V první části jsem měl pocit, že se jedná o schizofrenický souboj s někým uvnitř sebe. Potom jde zřejmě o intimní kontakt. POslední dva odstavce jsou rádoby chytré řeči, ale o čem? Věřím tomu, že pro tebe (autore/autorko) mají jakýsi význam, ale možná by nebylo od věci jej sdělit i nám ostatním, kteří v tom nejsme zainteresování (bohužel, do hlavy ti nevidím).
04.06.2010 17:10	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 2 - Poslední objetí	standa.rd
Přemýšlel jsem, že bych napsal úplně to samé, ale pak jsem si řekl, že to určitě napíše někdo jiný. Na můj vkus se tomu hrdina ale příliš rychle poddal. Přestože jistě zná pravidla v zóně smrti, myslím, že ani tak se s tím hned tak člověk nesmíří. Bohužel tam není ta emoční špička, kdy by nám mohlo být hrdiny líto, nebo s ním nesouhlasit, nebo jej odsoudit (proč tam lezl?) nebo něco tak. Takže za několik dnů zapomeneme, že médii prolétla zpráva o další tragické oběti Sagarmathy, a zapomeneme, že o tom někdo něco napsal...
04.06.2010 17:01	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 1 - Nejen tma...	standa.rd
Dobrý pokus, ale nějak nejsem schopen se hlavnímu hrdinovi "dostat pod kůži", tzn. že mě to nepřesvědčilo natolik, abych uvěřil, že je to tak stršné. Podlě mě tomu chybí už jen drobný detail: proč tam lezl?
04.06.2010 16:56	K dílu: 10. SUPERKOULE - dílo č. 7 - Telefon	standa.rd
Souhlasím s cemem, že je to na hraně kýče a dost možná až úplně za hranou. Nápad možná dobrý, ale podaný tak lacině, že je to na úrovni telenovely. Nebo má někdo pocit, že jediný hovor dokáže člověka změnit natolik, že se v něm rozvine sociální cítění natolik, že začne někomu nezištně pomáhat? Jen si vzpomeňte, jak dlouho jste se odhodlávali ke koupi prvního čísla Nového prostoru (tak ale příští měsíc už to fakt koupím...) (a to prodávají lidé, kteří už sami udělali první krok, snaží a nečekají až se nad nimi někdo slituje)? Dobře, nápad jo. Příběh příliš laciný (z toho pramení insuficientní psychologie postavy). Čtvrtek - zcela zbytečný, kdyby to končilo tím slibem ve středu, tak je to daleko reálnější (možná zavolá, možná nezavolá). Takže tak. Já až tak nadšený nejsem.
30.05.2010 22:02	K dílu: Kvído a Fráns	standa.rd
Krásné...
30.05.2010 21:55	K dílu: Trocha filozofie	standa.rd
Jsem v rozpacích. Pokud se nad tím zamyslím... Jak je myšleno: „Čím dál jsme, tím víc nás to ničí.“? - to jako čím dál fyzicky od bodu A budu, tím víc mě to bude ničit? A co mě bude ničit? Ta vzdálenost? Stesk? Poznání? - věta je zhruba tak jednoznačná, jako předpověď počasí na úterý, co bude za sedm týdnů, nebo můj horoskop po telefonu na 6. června 2026. „Dát není to stejné, co opětovat.“ - to je vlastně jenom jinak popsáno: dát = věnovat něco (cokoliv) někomu z vlastní iniciativy a vůle; opětovat = reagovat na podnět pramenící z pocitu závazku/pseudozávazku. „Jít přímou cestou je příliš jednoduché, proto je život jedno velké bludiště s odbočkami na každém kroku.“ - tohle možná ani není pravda. Vezmeme-li v úvahu, že žijeme v jakési singularitě a nejsme schopni pozorovat alternativní děje, pak prakticky jdeme tou nejpřímější možnou cestou, poněvadž neexistuje ještě více zašmodrchanější alternativa naší cesty, kterou bychom byli schopni zaregistrovat. „Krása umění nespočívá v talentu, nýbrž v možnosti vyjádřit své pocity…“ - s tím by spousta lidí asi také nesouhlasila. Co když někdo má možnost stříkat sprejem, ale nemá talent a hyzdí tak své okolí (přestože je přesvědčen o tom, že jeho graffitti jsou ta nejhezčí díla na světě? - a může někdo prohlásit, že impresionistické obrazy jsou mazanice? Může, co by nemohl. Jsou jistě lidi, kterým se opravdu nelíbí, protože nemají ten talent v nich umění vidět. Je to oboustranné. "Nechoď za hranice svých schopností, ale posunuj je dál." - ale když je budu posunovat dál, tím víc mě to bude ničit, ne? (viz první věta) „Znát smysl života, možná by nás přestalo bavit žít.“ - s tím rozhodně nemohu souhlasit. Právě naopak, většinu sebevrahů potkalo to, že smysl života ztratili. (Možná jsi myslela smysl života, vesmíru a vůbec, ale to víme, to je přeci 42). Takže je fajn, že nad tím přemýšlíš, ale kloužeš moc po povrchu. Mně se to stávalo (a občas ještě stává) taky, že se na věc podívám pouze z jedné strany. A v tom je problém. Citát by měl být neoddiskutovatelný a jeho krása spočívá v tom, že autor o předkládané myšlence uvažoval z více stran a hodně o ní přemýšlel. Někdy ale nejsme schopni o dané věci přemýšlet jinak, dokud nám někdo další nepoloží otázku, která poukazuje na námi opomíjený úhel pohledu. Tak ti snad mé otázky budou k užitku:).
25.05.2010 22:39	K dílu: Jabara černoocasá	standa.rd
Lakrov: Díky za kritiku (i tu soukromou). Co se námětu týče, tak je vysoce nepravděpodobné, že by něco podobného už někoho nenapadlo, takže nevím. Mne osobně spíše inspirovala povídka, kterou jsem četl kdysi dávno (Sredni Vaštar - Hector Hugh Munro) a noční procházka po Malé Straně, kdy se prostě takhle něco mihlo ze stínu do stínu a zároveň jsem procházel kolem jedněch dveří... (viz druhá věta.) Lady De Winter: Chápu, že takhle jsou některé pasáže povídky nesmyslné a někomu mohou připadat zbytečné. Jedná se však o jednu povídku z obsáhlejšího cyklu patnácti povídek, po jejichž přečtení teprve čtenář zjistí, že až tak úplně bezdůvodné nějsou (zdlouhavá snídaně, správcová a její likérka, chovatel exotických zvířat...). StvN: Nemyslím si, že bych psal převážně o alkoholu (podívej se třeba na povídku Na letišti). A jestli ano, tak je to možná tím, že je to poměrně aktuální problém ve společnosti, tak nevím, proč se tomu vyhýbat. Winter: Mám různá období. Někdy trpím přílišnou popisností a jindy zase píšu pouze v náznacích a nechám na čtenáři, ať si svůj svět "postaví" sám a nechá v něm můj příběh odehrát. Tahle povídka navíc nebyla psána ani jako povídka, ale spíš jako předloha ke scénáři, což samozřejmě neomlouvá moji drzost ji sem dát jako povídku... A na konec: jedná se o starší věc a chtěl jsem vědět, jak se tenhle námět líbí. Pokud si chcete přečíst něco z poslední doby, tak je tu již výše zmiňovaná povídka Na letišti - ta tak asi nejlíp vystihuje můj aktuální styl:). Každopádně díky všem za zastavení.
10.03.2010 09:22	K dílu: DEADWOODSKÝ WENDIGO	standa.rd
Ještě ve výčtu Pomerančové kritičky chybí Resident evil, kde se bojovalo proti neznámé infekci. Celkově to na mě púsobí jako klasický "béčkový" horor - stokrát propraný příběh, hromady masa a slizu a na konci happyend ve formě zásahu armády. Částečně je to samozřejmě otázka vkusu (já mám raději horiry, které vycházejí z obyčejných přirozených věcí - tou nejděsivější je dle mého názoru iraciaonalita lidské mysli), ale musel jsem se hodně nutit, abych dočetl do konce. Chybí mi tam něco nového, objevného, zajímavé - prostě jsem jednotlivé pasáže už někde četl (mám pocit).
02.03.2010 22:02	K dílu: Strašná povídka	standa.rd
Buninova povídka se jmenuje Strašná povídka. To rozfázování povídky (pomalý začátek a zlom) má svůj důvod, stejně jako dovysvětlení vypravěče. Nemůže to být soused, protože ten to přeci neví. Může to být někdo, kdo ví. Možná by to mohl být i vrah samotný, co já vím... Důležité je, že povídka v noci v pronajaté chatě docela dobře funguje. Dokonce prý svůj účel splní i doma před spaním.
01.03.2010 13:36	K dílu: Zvíře	standa.rd
Nyní trošičku ke kritikám: díky za zpětnou vazbu, která je pro mě důležitá při tvorbě dalších povídek, ač musím rít, že v současné době nemám na novou tvorbu dost času a píšu spíše sporadicky. Jednotlivé výtky projdu a možná časem vytvořím další verzi, která je zohlední (nechám si poradit, poněvadž jsem obyčejný amatér bez jakéhokoliv vzdělání v oblasti literární tvorby; dokonce mě na základce ani literatura moc nebavila :)). Vím o svých povídkách, že jsou "rozvláčné a pomalé" a tím pádem se nečtou úplně nejlépe, ale snad se to časem poddá. Zatím se učím :).
01.03.2010 13:15	K dílu: Zvíře	standa.rd
Vážení čtenáři, díky za kritiku díla. Omlouvám se za delší absenci a nečinnost při hlasování o PM. Nicméně mne nominace potěšila a děkuji za ni. Jsem rád, že se povídka líbila a snad se budou líbit i další. Standa
04.06.2009 21:26	K dílu: Jak jsem pochcal mouchu	standa.rd
Chápu, že je to trochu těžší čtení (Dr. Holásek se vyjádřil, že to není čtení pro "Nováky" :)). Asi člověk musí mít i čas a náladu... No a kdo dočte až do konce, zjistí, že přestože je to poměrně dlouhé, jedná se o popis jednoho okamžiku. Trochu váhám, jestli uveřejňovat povídky tohoto rozsahu (a zdaleka není nejdelší), protože to důležité je většinou až na konci, nebo vsadit na "jednostánkovky". Nicméně každá kritika je vítána a díky za ni.