Písmák | 14.08.2001 00:00 | K dílu: | Porynsky |
| Slza jež ulpěla duši tvou zmněnila, slza jež vychládá tělo tvé ovladá. Však pochopíš lovce, jež zná teplo ledovce. Tvá slza do plesa, uschne a zaplesá tvé srdce po jaru až uslyšíš píštalu, která ti zvěstuje, že všechno jinak je. | ||
| 15.08.2001 00:00 | K dílu: Romantická | Porynsky |
| Šaty tvé jsou krátké, to nemusíš mít nic, však kroky nejsou vratké, tvá duše zkrývá víc. Když vítr zafouká, boky tvé odhalí, muže tím rozkouká a chmury odvalí. Máš cvoček na bradě, snad tolik neváží, stříbro jen v náhradě, ať duši ti rozjaří, snad drží tě v náladě a jazyk ti rozvlaží. Když struny osud rozladí, chlad noci duši rozechvívá, den příští vše ti nahradí, tak v životě to bývá. Ať struny den zas doladí, a slunce je zahřívá, ať duši tvojí roztouží a ta nám dál své písně zpívá. | ||