Písmák Až
co všechno přijde, co bude dál,světlo když zhyne, život se vzdá,v útlumu srdcí z nepochopení tma,naděje skomírá, snad drápe se z dna,nemilosrdné touhy z lilií květů,že smrt se nevrátí, vypráví světu,zmiz. co všechno přijde, co bude dál,až zmizí lidi, které jsem znal,a snad i miloval.
Láska
Na vdavky nemáš pomyšlení,o ruku tě žádal,tys ji utla,darovala,mě nechtěla.
Delirium
lampy skláněly své hřbety
aby poslechly rytmus mé chůze
prohnilé světlo bloudilo ulicemi
a průvod pohřební o vánocích laškoval
V barvách posledních
v barvách posledních v tlejícím listív zahradách kamenných údolím mlhv hnusu jenž ani smrt nevyčistív slepotě své bloudí snad dobrodruhkulhaje pozpátku vytrysklo venbeznohé ticho ze zrnka pískuzamlklý satyr v kleci uvězněnz přesýpacích hodin z věčného stesku.
Touha zemřít znamená
být zklamáním pro sebe saméhove chvíli kdy z duše se mi práší
kdy trápí se vyřčená minulostv hávu svém skleněném v rubášiz nějž vítr znavený roznese hnízdoa větve ve větve zpátky se vrátíkol kořeny vrostou v srdce stínůztemnělých v touze život svůj ztratit .