Král insomniak

Noc, ta je matkou osamění. Pokaždé sám ve svém bdění,jediný nad nočním městem pán,jediný, kdo má oči dokořán. Vždy vidím i to, co v světle mi mizí,vždy znám dobře to, co za dne je cizí. Podivín sám bloumá tmavou ulicí,potáhne z dýmky zvláštně vonící,pohlédne k nebi než vykročí dál,ne noci, spíš vandráků král.