Písmák Ach ta nenasytnost
Cestou do výtvarky se musím ještě zastavit do nějakého obchůdku a koupit si DVD. No jo, staré české filmy, to je moje…
Když se vobchůdku rozhlížím kolem sebe (a ona reklama slyšená ztelevize dělá učiněné divy, poněvadž o všem, co kolem sebe vidím, jsem slyšela již mnohokrát), najednou sahám po kulaté plechové krabičce, vníž mají být větrové bonbony a už ji platím. No nic, třeba mi ty bonbony budou chutnat, utěšuji se. A když by mi náhodou nechutnaly (i to se samozřejmě může velmi snadno stát), mohu je přece kdykoliv kamkoliv vysypat… Ale i když je vysypu, stále mám to podstatné, co mě okouzlilo: přede mnou leží ta úžasná krabička.
O rabáři Vonderkovi
To vám takhle jednou šel starý Vonderka zmoře domů, ale jako každý večer se stavil vnámořnické hospodě na polévku a rum. Vonderka byl chlapík, silnější postavy, vousy a námořnickou čepicí na hlavě. Často bafal svou dýmku, do níž si kupoval tabák za pár stříbrňáků.
Posadil se ke stolu u kterého sedával už dlouhých pár let.
Miluji déšť
Slyšíš ten déšť, jak kape na střechu a tu vodu, co stéká po plechu. Kapka za kapkou dopadá na zem a já si píši, jak starý blázen. Když kápne ti na kůži, mrazí tě v zádech a potom přichází hluboký nádech. Kápne i druhá, třetí a čtvrtá a už je na tobě celičká četa.
Chaotický den...
Stále jsem smutná, ani nevím proč, můj život je jak, velký kolotoč. Do školy a ze školy, už toho mám dost, spolužáci utíkají, rychle do hospod. Rychle úkoly, ať mohu klidně spát, nedokáži na školu, jako oni sr. Sotva usnu, budík zvoní, "Rychle, vstávej.
Úspěch
Když po něčem toužíš a štěstí ti nepřeje, tak se jen modlíš, ať se dnes usměje. Sedíš tiše v koutě, dodáváš si sil, za úspěch bys Boha, klidně i uprosil. Máš už dost zklamání, pláče a ostychu, chtěl bys jen na chvíli maličko úspěchu. Na chvíli si prožít ten pocit krásný, že nejsi k ničemu, že jsi i vzácný.
Život je potvora
Život je potvora, říkává děda a kdo ho nežije, ach tomu běda. Prý není tak strašný, jak může se zdát, umění je jenom, umět se smát. Svět je krásný, musíš umět žít, zatnout zuby a za sny jít. Život je potvora, tak nevěš hlavu, když nevíš si rady, rád ti dám radu.
O rybáři Vonderkovi
To vám takhle jednou šel starý Vonderka zmoře domů, ale jako každý večer se stavil vnámořnické hospodě na polévku a rum. Vonderka byl chlapík, silnější postavy, vousy a námořnickou čepicí na hlavě. Často bafal svou dýmku, do níž si kupoval tabák za pár stříbrňáků.
Posadil se ke stolu u kterého sedával už dlouhých pár let.