PavelK - myslím, že grametické rýmy posuzuješ moc přísně. Mají i své přednosti.

Jak říká Radovan. Ale ani ono se neubránilo modifikaci.

Pravda. Otázka je, zda není při překladu do symbolické roviny trochu mluvnější, než je potřeba.

Trochu zmařená naděje. První strofě se trochu pletou nohy a to jí škodí. Stačilo by malinko větší péči věnovat rytmu, hned by se to jináč rozběhlo.

Velmi krásné a výstižné. Včetně posledního verše, kterému nerozumím, ale působí.

Psi nastoupili správně. To jen lidi jim změnili čas.

Pěkná poezie svého druhu. Snad jen poslední verš první strofy, třebaže má stejný rozměr jako ten první, působí najednou trochu dlouze. Přičetl bych to jeho obsahu, který se až příliš snaží vyhovět rýmu. Ale to je jen  (důležitá) drobnost.

Téměř hudba.

To, že je hlavní obsah je klam a iluze. Bez pořádného zpracování je k ničemu. Ale to jen tak na okraj. Hudbou se často zastírají nedostatky textu. Zvláště při inspiraci cizí hudbou je to ošidné. Kdysi Poukázala Eliška Krásnohorská na Smetanově příkladu, jak špatně a v rozporu s českým přízvukem jsou stavěny arie. To byl začátek vývoje, na jehož konci je, že  jsme jedním z pouze 6 národů světa, který má operu skládanou podle vlastností svého jazyka. Tato zásada by měla platit i pro písně. U lehčích žánrů je tu ale překážka, že čeština díky svému přízvuku neladí se světovými trendy, protože jejich jazykový základ je prostě nesmiřitelně jiný.

Tomu tedy vůbec nerozumím. Asi se nehodím pro úřad čtenáře. Třeba to je karmou. S tou si taky nevím rady. A dada už by mě nenapadlo vůbec. Ale máš pravdu. A´t si každý poradí sám.

Nojo, známé téma, známé obrazy.  Není divu, že metrum má nepevný krok.

Ještě že byl Bůh tak pozorný a daroval vojákům škrabku na brambory.  Že by ta škrabka byla předobrazem moderního pekla? Tak ho ještě nikdo nezobrazil. 

To je jako Haškův Zrádce národa v Chotěboři.  Ten v nouzi vykonal potřebu u posvátného dubu a celý život za to byl vyvrhelem.  

Nalplnit to, o čem píšeš v komentu se ti  nepodařilo. To by chtělo pojmout zcela jinak. Taková rozsáhlá metonymie zobrazující jev na základě podobnosti by se možná hodila. Tohle napřímo do básně těžko dostaneš.

I-já, I- á

Souhlasím s alešem  novákem. Tím by to dostalo další rozměr. Ale v reálu mi stačí přízemní úvahy. Krtinců mám plnou zajhradu.

Ale sire! Taková opravdovost ve vašem věku.

Po krátkém váhání se to pěkně rozběhlo a já se těšil na nějaký Asklépiův zázrak, na, třeba jen náznak, nějakého gnostického receptu. A ono nic. Zřejmě to byl jen sen, ze kterého se autor probudil a pamatuje si už jen pozadí. (Pro všetečky: tím nemyslím zadnici).  Proč nám to ale vlastně popisuje?

Aru, v truhlárně se dělají také truhlíky.

karkulko, to je právě to.  Zvláštní je, že mnoho zlého se děje "zradou" vzdělanců. Názor není poznání, takže je v podstatě k ničemu.

Nemohu říci nedobře, ale, pro mě, nesrozumitelně. Možná jsem natvrdlý.

No právě.

Pak se omlouvám, že jsem se zastavil. 

Pěkně rytmické. Dojmu se tu nedosahuje prostřednictvím citů, ale uplatněním básnických prostředků. Zažil jsem u podobně koncipované věci, jak recitátor, nezvyklý na něco podobného, se stále snažil vpašovat do svého projevu nějaké hodnotící prvky. Působilo to opravdu směšně.

Hádal bych na autora mladíčka, kterého podobná atmosféra může omámit. Mně by vadil už ten kouř. 

V době devalvace vzdělání, by to chtělo trochu upřesnit. Skuteční vzdělanci si svých zkušeností váží, vzdělání je jim  jen podnoží. Ale takové ve veřejném prostoru příliš neuvidíš.

Josef Hora by měl radost, že má následníka. Ne epigona, následníka.

Závěr působí dojmem, že autor nevěděl, jak dál a to to jen tak nějak zamáz. Škoda.

Nadějná básnička. Ale zabíjí ji zbytečné kodrcání rytmu.

Jak už jsem psal jinde. Blbůstku podporuje dokonalá forma a vybroušený vtip. Tady ještě trocha chybí.

Mně nedávno bodla sršeň do zadku. V té chvíli jsem ani nepomyslel na to, že by ji mohla poslat Štěstěna.

Blbůstka by měla být formálně dokonalejší a víc brousit vtip. Tady jí v to m chtic nechtíc překáží prosvítající pravda. 

Diano, on se jiný Vysralionovič chytne určitě něčeho na pohled jiného. Hned, jak to počítače dovolí. A i ty to budeč zpočátku chválit. Tak už to chodí.  Mraky už běží. 

Působivé, zabírá. Možná až příliš osobní.

Jako skicu, podklad ke konečné verzi, bych to bral. Jako výsledek je to příliš řídké. A z toho, co by tam podle tvého komentu mělo být, tam není nic. Cesta zřejmě vede jinudy.  Zobrazit dané téma vůbec není jednoduché. Je to velké téma, ale ty ho možná chceš pojmout příliš prvoplánově, až bigotně.

Ty hlubinné vesmíry by tam nemusely být.

ad. Litarts: I takto může vypadat poezie. I jdyž vy ji nevidíte. A nejsou k tomu třeba další tlachy.

Třebže je to psáno slovensky, je tu v podtextu  zachycena ustavičná česká touha po příchodu Mesiáše, který všem naháže do huby pečené holuby.  Zmíněné výpalné pěkně zobrazuje odvrácenou stranu tohoto snu.

Asi na 2 místech by se hodila drobná rytmická úprava. Jinak to má skutečný písňový běh.

Krásný sonet, i když formálně neukázněný. Zejména 8. verš napíní očekávání až na samu hranici. Ale to je v moderní poezii obvyklé.