Písmák Rovnováha sil...
Mnozí mocí posedlí, rozkazují a nevědí…Pátrám, vroucně rozdávám, oni však nechtějí. Mysl zastřena, rozum okleštěn…v kolejích. Neznají mne, svého pána. Časomor.
Hvězda mého srdce...
„Toho večera, tichého, teplého…
Letního dne.
Té noci daleko,
Zrodila se.
Ocelový nezmar...
Zvuky duté,trhající uši,bubny ploché,třímající duši. zahrej píseň kovů,dole mezi nimi,v ocelovém hrobu,bez větší viny. snad tušíš odkud skřípe,v hloubi dosti bouchá,kosti na prach drápe,trochu i snad šplouchá. sic nepoznáš kudy,skučíš ohromnou bolestí,za tmou všechny zvuky,rozvrtal sis zápěstí.
Roztrhaný tuleň...
Když ráno bodalo mě u srdce, za mřížemi klece,neschopen pohnout se, k mé milované přece. Nořím se do hlubin,bez možnosti plavat,ploužím se bez cíle,z leva do prava. Bez možnosti se nadechnout,myslím jen na ni,srdce mi chce puknout,chci plout hned za ní. Jsem roztrhaný tuleň.
Ty jsi jako já a já jsem jako Ty...
. dnes. košili jsem si vzal. starej pes.