Opráším desky / ALE
Zdravíme se,
EX s ExY.
Vždyť tolik jsme toho měli společné.
Je to tak dávno.
Véčku...
Lituje otázky, která vlastně není,
to se snadno mění v zapomnění,
vždyť už ráno utíkáš,
ani sbohemtiše neříkáš,
Copak to nevidíš?
Copak to nevidíš,
tohle nejsi Ty,
tohle nejsem já.
Sedíš si v kuchyni a mlčíš,
xxx
Dokud žijeme,
objímá nás slunce, vítr, déšť i sníh.
Po smrti nás obejme zem.
Jsme vůbec někdy sami.
Bim, bam
V neproniknutelném šeru,
žádám o důvěru, žádam o chvíle,
které se nevrátí,
a kostelní zvon burácí
Skrýš
Kamkoli, kde je záplata,
co mi duši slepí,
a než přijde výplata,
dávno se setmí.
Láska...
Láska,
ta mizerná světice,
co zažehává naše svíce,
proč jen mne doprovází,
Nebe-peklo
Upadáš do beznaděje,
vlci už se ženou,
Nashledanou. Nashledanou.
Tak chcípni. Projdi branou,
Jiný...
Změnil jsi se,je to vůbec možné. Nepiješ, nelžeš, nehádáš se,říkám si- zdáš se. Dívám se na Tebe,kde jsi tak dlouho byl. Proč jsi se neozval,jak jsi slíbil.
Na saních:-)
***************************************************************************************************************************************************************************************************** ** ** Když sníh padá z hůry, ** ** *** sáňky beru z kůlny. *** * * ** * Na nejvyšší svah se dám, * ** * * ** a cestou dolu se pomodlím, ** * aby mi ten smrček dole, * ** * * * - pojednou - * * * ** * * * * * * nezkřížil cestu. * * * * * * ***********************************************************************************************************************************************************************************************************.
Fun Flat
***FUN FLAT***Býval to byt plný smíchu, dnes takový není,hadičky a dráty,visí ze stěn,ten černý stín zde prochází,jako příslib temna. Máš strach. *Jako zlý sen, co se Ti zdál k ránu,odchází duše ponáhlu. Neplač, dítě,setři slzy-co Tě dusí,a k poledni vezmi černý šat,bys u kříže mohl poslední sbohem dát.
Špatná strana
Nejdražší příteli,vrazils mi dýku do rány,,krvácí a drásá,netýká se mne už tahle spása. Jdu na špatnou stranu,mezi chátru a špínu,mezi nimi královnou- snadno se mohu stát. Jdu na špatnou stranu,nedostanu hranu, neboť právě Ty- službičku mi dlužíš. Tak se snaž.
Někdo...
Někdo mi spílal,někdo mi hrál,někdo mě miloval. než přišla tma. Ztratil se člověk, chodil po světě již tolik let,a havran mu zpíval po cestách dalekých,jež neměly cíle. pak přišla tma.
Chci žít...
Chci žít jiný svět,jiný život- kdybych tak měla,cítila bych snad vítr ve svých tvářích,jež pláč smývá,jako hřích. Jsi kazatel,za Tebou půjdu tmou,věď mne, pane,jdu za Tebou,jako slepá za světlem. V mém srdci, pane,jen Tebe nosívám,Tvůj obraz- je v mé duši,která se souží,ve chvílích- kdy zbijí kříž. Pane, veď mne tmou,já půjdu svorně za Tebou,miluji Tě bezmezně,a věřím- v Tebe.
Proklínám
Proklínám Tě a Ty víš proč,díky za Tvou nepomoc. Kdes zase byl, když se to stalo,když další duši temno polykalo. Jak je možné,že mi bereš všechny,kdo mi zůstane. Chci aby byla zase zdravá,aby si se mnou jako dřive hrála,ale Ty se po ní sápeš.
Klap, klap, klap..
Sladká něžná chvíle,odešla na podpatcích,a po dlažebních kostkách se nesla-klap, klap, klap. V rytmu ničeho unešená v šeru,mlhu polykala, když vzlykala- pro co. - pro nevěru.
Tabule...
***Za skleněnou tabuli,ve výklenku s cibulí,boháči se radují,boháči si hodují. Tam teplo z plamenů- pleť zahřívá,žádné bídy není,jen z venku na ně-chudák hledí. Mít tak cihlu po ruce,z tabule jen stěpy,a z hostů u kraje,cáry a krev. * * * .
Kuropění...
***Je jako vítr, hrající si v mých vlasech,kráčí vedle mne, vede mně měsíční nocí- k jitru. Cožpak netuší, že mne může slunce spálit. Jeho dech na mé kůží,je těsně vedle mně,má mé srdce ani o tom neví,copak netuší, jak mi ubližuje. Chci se mu dívat do očí,ale až k němu nedohlédnu,je mimo mou oblast.
Variace na žárlivce
Kráčím si po ulici,když v tom- cosi uhodí mou líci. Zase on. Bídák - cvok. Jak Othelo zdá se být,a Jaggo, kde je ten.
Happy End
()Stále hledám, nevím, co chci více,když v tichu,opíjím své srdce- iluzemi,o neztraceném mládí. Přišel a odešel,čurák bez nadaní,co vlastně chtěl. - Nevěděl. A já.
Paradox
Bez citu. - že by byla,čím se k tomu dostavila,a proč jedná tak hanebně,což hrdost roste na stromě. Odešla - dnes chce zpět,s dítkem v náručí,zatratila svět, -své mládí,odhodila do křoví,jde bez ustání,ne však vpřed. Její úsměv zkameněl,slza ustrnula v oku,mnohá běda,nad ní rozum i-zůstal stát.
PS
Byl to člověk mi velmi milý,pro někoho roztomilý,mezi nás Mušketýry patříval. Dnes leží s hlavou v hrobě,kdo by se tím prodíral. Byl čilý, akční,rád se na svět smál,doktor řekl pouze:"Kdo by se neprobuzení bál. "Náhle konec,bez probuzení náš milý druh,náhle konec,jen dezinfekce puch.
Dvě strany
. V dálce Tě vidím,vracíš se ke mně,napínám své ruce,je to jen obraz ve měukrytý a schoulený,jako malé koťátko,však za krátko,dotknem se zas. Za dotyky z papíru,tenhle sonet na míru,nenapíšeš víc,má to rub i líc,jako každá mince,nač hned zapalovat svíce. Za hodinu svítá,stíny se vrací,minci obrací bídný hráč.
Řečeno před popravou
()
Vykoupení z hříchů,
kdo dá jej dnes.
Bůh ani kněží nejsou
...
Přehlédnutelnéhmatatelnétichov náručístuduse topíLaskavecco tušíkdyž mučísebe ve tmě.
Nevzdávej se!
Tak už konečně stůj,kam pospícháš. Copak nechápeš,zase utíkáš. Nevzdávej se,co víc Ti mohu říct. Tvé boty už nejsou ani k pláčí,jsi ordinérní smolař,co světem smutně kráčí.
"Vzpomínky"
Vzpomínky Tě nesnesitelně bodají,není cesty zpět. Co bylo, ach, to dávno není,plač si jak chceš,nic nespraví,co se stalo do teď. Vzpomínky Tě hlodají,pčoč jsem udělal tohle,řekl tamto. Hanba.
Řekni mi
Řekni mi,jak se svět točí. Řekni mi,proč vše tak frčí. Řekni mi,proč měsíc vstává,a přoč se ráno nebudím,když jdu s Tebou spát. Řekni mi,jak se to stalo.
noční motýl, nebo pták...
Kráčím, číhám,
v každém stínu se schovávám,
hledám,
doufám,
Smrt
SMRT,už zvoník zvoni ve zvonici,aby svolal do dómu všechny věřící,kněz se modlí za duši Tvou,kterou do Bran právě zvou. SMRT,- do rakve dubové Tě uloží,v šatech, které byly na neděli,ještě růži do rukou,abys neopustil hrobku svou. SMRT,- TA každodenní součást života. - Proč neřekl nám Bůh,proč se vlastně umírá.
Závislost
Chceš utéct,nevíš kam,jen v sobě cítíš,že POTŘEBUJEŠ další dávku,kde ji sehnat. To je otázka,která tě souží,jsi jako oslepený. Vážně to nevidíš. Tvůj Guru,v převleku je kat,už oprátku Ti nasazuje.
Zůstávám v temnotách...
I když zůstávám v temnotách,za sluncem peláším,po cestách necestách,vstříc nesnázím. Nechci zde ustrnout,v pavoučině stínů,chci je rozhrnout a odejít. Něco mi v zápětí,do oka zapadne,jaké to bodání,slza ukápne. S tou cestou necestou,do boje dát se mám,srdce se zastaví,není proč se prát a jít dál.
Milenka
S tichým nesouhlasem našpulí k Tobě rty,v úskok nesouce se facku věnuje sotva okusí polibek letmý,v té hře krkolomné, kde jen ženy vládnou zní:Ano, ne,ne, ano. kdo by se v tom vyznal dnes. a proč vše dát jen Tobě. Příjdeš, odejdeš,voláš i nevoláš.
V nekonečnu...
Spásná temnota,vplétá mi dovlasů,provázky s hadím uštknutím,padám,hledám pásy,letím bez křídel,ztěžka dopadám,. na zem. kapky krve potřísní mi šat,živé vody- doušek,nenaleznu v prachu snad,můj život,jaká hloupá fráze,ocitne se na oběžné dráze,odkud dolů shlédne a s úsměvem se vytratí,. v nekonečnu.
Pondělí
Pondělí, jak sladký den,volá mne dnes k Tobě jenPondělí, den bez začátku a konce,nenachází cestou žádné zvonce,je alfou i omegou,nekonečno jen,to vše jen v tento den,kdy jen začátek bez konce je,a vše na počátku zdá se být,Pondělí, jak sladké je Tě v týdnu mít.
Den před úplňkem
Něžné a tiché je svítání,milenec dívku odhání,nad mořem pluje slunce jen a volá:přichází krásný, krásný den. Po úsvitu kráska v písku se plahočí,jednou ji někdo ochočí,nebo jak Carmen dopadne mlčky jen,zabijí ji v soudný to den. V poledne, čase oběda,stařík ke stolu těžce dosedá,bezzubou dásní otočí,chce ptát se, co bude k večeři. V podvečer, pak pouze v tento čas,zpěv vlků uslyšíš po vesnici zas,duše duši k sobě volá,aby nezůstala za úplňku holá.