Písmák láska k jediné.....
mé oči zavírají se a hlava plní se sny z pohadky do pohádky přechazím ale vše se točí kolem jedné jediné osobyosoby kterou mam rád kterou miluji
oči má jak poměnkytváře rudé jak lesní jahudkyjejí vlasi vlní se jak vlnky na mořivznáší se nad květy. dotknout sejí však nemohu
v zámku zarostlém šípkemspí a nikdo jí neprobudív nejviší věži spí a čeká na vysvobozenípaprsky slunce jí hladí zavřená víčkachci jí políbit ale nemohu
príncezna sedí v okovechv pochmurné jeskyni střežena drakemz jeho hlav oblačky dímu valí se venchtěl bich mu setnout všech sedum hlavale nemohu to udělat
rány na srdci
slunce svítí a já zahalen v temnotěpaprskydopadají do mích očí a svět se náhle ménísvět je plný štěstía mé srdce se jlehce plní
padá listí na mou hlavua odnáší sebou mou smulumuj zivot dostává dávat smysla tak si dodávam sílu
vítr fouká do mích vlasua odnáší sebou bolest a zraduráni na duši už nebolívítr všechny rány zahojil
déšt padá z víšky na mé těloaby spatné vzpomínky odplavilojediné co se nikdy nezahojí,srdce které stále bolí.
upíři
Obloha temnáa hvězdy nevyjdou. Jen měsíc podlitý nevinou krví ,zvěř ukrytá v houštináchcítí že přichází temnota.
Tma a ticho i vítr dostal strach. Náhle z lesů ozval se šuma zahaleni v mlze vyšli na mýtinu.