Písmák Proč je to?
Proč.
Je to těžké popsat.
Protože tam je všechno
nepopsatelné
Na rozích Vršovic
Na rozích Vršovic
křižovatkách lehce
a něžně zkroucených
Naléhavě a oddaně
Návrat zmizelého prince
Jsem zpátyna vinici,
a cítím to všechno znovu
západy, sny, to chvění
v obilí do rozednění
Álej, kde se dává sbohem
Oáza vyrvaná z lomozivé náruče měst
A život jen z povzdálí
dává o sobě vědět.
Álejí do kopce, kde se dává sbohem
Hodiny
Zeptal jsem se hodin
Proč tikají tak rychle.
Přemýšlí
obkreslí ciferník
V náručích
V náručích bezedných
tikot vteřin
Jsem sluhou větru
hrajícího si
Zrnka času
zrnka času
jedno po druhém
cinkaji na stříbrném podnose.
praskla větev
Život
Už loupem slupku zítřku
do kamen
jsem hodil další hroudu
milostných dopisů
Královna vinohradu
Už jsme dozráli
a šťáva kane z hroznů
řeknu ti však, kolik Slunce
máš skryto podk kořeny.
Spolu
Na parapetu těch kapek pár
Zaznělo jak bubnování při rozsudku
Najednou přišlo ticho, které se jen tak neříká
Kterému rozumím nejlíp na světě
Těším se
Těším se,
až potkám zase tvoje nohy.
Ať je to v neděli.
Těším se,
Podvečer potopení Atlantídy
Pobitý slunečními hřebíky
se špetkou soli na jazyku
Cáry papíru po obloze honím.
Kůži svou na hák věším
Ticho na jazyku
Mám rád ten pocit
když mám na jazyku
to zvláštní ticho
(A)
Ženy
Krásné jepoznávat ženy.
Bohužel ty poznané pro to nemají pochopení.
Zakázané ovoce
Pár roztřesených pohledů
rozlité víno na stole
a zkropené tričko
Večer co večer dávám ruku do ohně
Brno
Brno si žije tak nějak samo
pomalu se probouzí k novému dni
a všude potkáváš byznatské královny
bez závoje
Nový rok
Šampaňské otevřelo svou náruč zítřkům
ohňostroj splnil svůj marný úděl
a kolem
kolem byla spousta
co zítřek
Zabalen v negativu vzpomínek a lásek
Zahraju na strunu
a když tón neladí
jak brzda tramvaje
Na sklonku léta
Slunce se vydralo z hradby dýmu
mrštilo zlatým oštěpem
a ten při dopadu změďnul
Každý rok stárnu do bronzova
Kokořínsko
Kam zavál, Hynku vítr, ten Tvůj hled,
do korun stromů.
Tvé stopy zavál čas žlutými vteřinami
kam přijdeš, jsi očarován stříbrným větrem dálek
Modlitba za pozítří
Po Náplavce se kutálejí sny,
až to cinká a do uší praští.
Rybář nahodil další udici
a všude je slyšet doufání.
Klekání
Nad vsí se rozeznělo klekání,
docela tence a nenápadně.
Unavená země opět spočívá ve své samotě.
Všudepřítomná pokora padá na zem a rosí lístky nadějí.
Rozlité víno
Už dávno nepláču nad rozlitým vínem.
Krájím chléb, jak se má
a jím ho každý den.
Přesto nevím, co s ním.
nefertiti
První slunce,
přivál nás čas princezny nefertiti.
Nořil jsem se do vln a topil se v nesmírnosti
nemožnost okamžiků nás provází
Jaro zas přišlo
Jaro zas přišlo k nám nevítané,
když pil jsem medový čas s kyslími pomeranči
hodiny se točí k nevíře rychloběžně
a svět se zase stal o krůček jiný
Rozbouření
Za barikádou snu žijeme na hromádce
Je tma a psí štěkot zní
S kolovratem už neumíme a je to.
k čemu je všechna láska, kterou neunesu.
Tajemství
Vyhasínající země šeptá do chladu noci tajemstvío zítřku, který třeba nepřijdea přesto bude milostiv k mnohýmZbylo v nás spousta nadějeale už nevěříme jako dřívjakobychom už nebyli svými.
Na rodné hroudě
Zde ležíš, krajino
Mého srdce od pradávna.
Zločiny věků smyl déšť
A vše bylo zapomenuto
Studentská
Známky uzavřeny jsou. Sláva. Studenti do hospody jdou,
dala mi čtyřku, kráva.
Povzdechnutí
Stojím tu na nábřežía dívám sejak život teče. Rozbředlý denním snema smíchy chce se mi brečet. Koukámjak mi v tramvaji odjíždí život mezi prsty. Chtěl bych být,ale jsem nic,
co už od začátku končí.