Písmák Schováno za okny
Ve zhrzeném koutě duše
Stín, slzy, zmar a vztek
Vše jako cvičený kůň kluše
Leč rozplyne se na dotek
Do dna
Místností zavoní skořice Hřebíček se k ní přidává Svařeným vínem plní se sklenice Rána už nebude bolavá Alespoň na chvíli Doufám v to, o prázdno prosím Horké víno polykám Každou další myšlenkou se dusím Zavírám oči a přemítám Co jsme to spustili. Házím vinou sem a tam Sklenice hřeje mi ruce Proč s těžkou hlavou usínám. Proč pořád bolí mě srdce. Nemám už křídla motýlí Horkost pomalu ustává Dopíjím lahodný mok Promítám si rána slzavá K zoufalství zbývá jen krok Proč k sobě nemůžem být milí.
Kolová
Zírám na stůl a čekám Vyplňuju papíry Má to vypadat, že makám Ale jen do určité míry Mám na stole láhev koly I ona duši má Ta má šedou barvu volí Její je temně kolová Příchuť třešní Trocha kofeinu Hlava mi dnes třeští A není to od fénu Dívám se na flašku Čekám na vysvobození Házím učebnici na tašku
Proč sakra na VŠ nezvoní.
Hvězdy a já
Dívám se na hvězdy Vidím v nich tebe Třpytí se a svítí Ale jejich svit zebe Jsou chladné a smutné Tak jako teď já Některé živé už nejsou Stejně tak naděje má Tolik kousků už shořelo Mám jen popel a prach Už nezbývá nic jiného Jen další slzy a strach.
Nekrolog pro Italku
Tvé statečně italské srdce dotlouklo. Již několikrát bylo resuscitováno, ale nikdy to nebylo tak nákladné, jako nyní. Musíme tě nechat odejít, i když je to pro většinu z nás loučení bolestné. Byla jsi tu s námi téměř sedm dlouhých let.